Cesta na Bohol se zastávkou v Cebu City
V pátek před 7 hod. ráno nás vyzvedává tricykl a odjíždíme na letiště Puerto Princesa. Dnešní den je ve znamení přesunů. Z Palawanu odlétáme na Cebu, který ovšem urychleně opouštíme lodí na ostrov Bohol. Nesmyslným kurzem dolaru 47php/1USD u letiště to začíná a šíleným průjezdem zacpaným městem k terminálu to pokračuje. Na mostě dokonce míjíme nahou ženu.
V přístavu kupujeme lístky na ostrov Bohol. Loď odplouvá ve 13 hod. Volíme společnost SuperCat. Lodě tu jezdí každou hodinu. Čas před odplutím využíváme k návštěvě pevnosti San Pedro, která je v těsné blízkosti terminálu 1. Je to asi to jediné, co v okolí stojí za návštěvu. Nikde není žádná úschovna zavazadel a chuť vláčet náklad na spálených zádech taky není.
Fort San Pedro
Fort San Pedro je vojenská obranná struktura, kterou postavili Španělé pod vedením Miguela Lópeze de Legazpi, prvního filipínského guvernéra, kapitána a generála. Nachází se v oblasti, nyní nazývané Plaza Indepedencia, v přístavní části města. Původní pevnost byla vyrobena ze dřeva a postavena po příchodu Legazpiho a jeho expedice. Na počátku 17. století byla postavena kamenná pevnost, která odrážela muslimské lupiče. Dnešní stavba pochází z roku 1738 a je nejstarší pevností s trojúhelníkovou baštou v zemi. Během filipínské revoluce na konci 19. století ji dobyli filipínští revolucionáři.
Přijíždíme na Bohol
Na Boholu už je o poznání líp. Je tu větší klid a míň lidí. Dnes všechno plánujeme z minuty na minutu. Hotel 7medows inn vybíráme až v restauraci, kam nás přichází obšťastňovat svojí přítomností neodbytný nabízeč motorek. Fakt je, že motorku potřebujeme. Nakonec se dostáváme na 250 PHP za půjčení motorky na den. Oproti Palawanu to je velmi slušná cena, ovšem na úkor kvality a pohodlí. Zítra jdeme skútr vyměnit za silnější. Nabízeč slíbil výkon 150 a dodal 125. Zatím pro jistotu platíme pouze za jeden den. Opatrnost je na místě.
1.den
Dnešní program je skutečně nabitý. Nejdřív jedeme okouknout nejmenší opičky na světě, ale za to s největšíma očima 👀.Cestou se zastavujeme v Corelle, konkrétně u kostela Our Lady of the Village Parish. U kostelů na Boholu přibržďujeme každou chvíli, je jich tu opravdu velká koncentrace. Některé jsou staré, některé nové, ve starém duchu. Kostely na Boholu a Panglau si zaslouží samostatné video.
Tarsier neboli Nártoun
Na Boholu jsou dva parky, kde Nártouni žijí. My navštěvujeme Philippine Tarsier Sanctuary. Do parku se chodí po malých skupinkách a musí zde být ticho, protože opičky ve dne spí. Pokud by vám opička něco nebo spíš někoho připomínala, tak podle ní byl vytvořen mimozemšťan E.T.
Edith Grand Garden Resort a Adventure park
Při zpáteční cestě náhodně objevujeme ceduli Edith Grand Garden Resort a Adventure park. Mimo plán sem na chvíli zajíždíme. A že to teda dobrodružství je! Už na schodech do jeskyně nás praští přes nos nepříjemný odér. Taková hejna netopýrů se jen tak nevidí. Na zemi se zase pro změnu prohání několik tisícovek švábů. Pavouci na stěně jsou jen tři nebo jich aspoň víc nevidíme. Nedá se říct, že by v nás vzbuzovali důvěru. Průvodce nás ujišťuje, že pavouci nejsou jedovatí, ale ať se k nim raději moc nepřibližujeme. 🤔 Suvenýr z jeskyně si odnáším jen já, těžko říct, který z těch netopýrů to byl…💩🦇🤨
TIP! Nezapomeňte ochutnat zmrzlinu nebo drink z dračího ovoce, které si zde sami pěstují.
Baclayon
Od resortu se vydáváme směrem na jih, do městečka Baclayon. Cestou zastavujeme u typického filipínského hřbitova. I když tu jsou křesťané, hřbitovy se od těch našich dost liší. Často je zde místem posledního odpočinku malý domek, někdy je to jako vesnička duchů. Skutečně pikantní způsob pohřbívání nás doufejme teprve čeká v Kordillerách.
Pověstný kostel v Baclayonu, jehož bohatá historie sahá až do roku 1596, příliš neoslovuje, protože je kolem něj lešení a modrá, nefotogenická folie. Oprava je pochopitelně nutná, to se nedá nic dělat.
Vydáváme se na procházku po přístavním mole. Moc lidí tu není, ale zanedlouho nás odchytává paní s nabídkou plavby za delfínama. S díky odmítáme, v plánu již máme jiný adrenalin, o pár dnů později.
Vyrážíme na Panglao
Ostrov Panglao spojují s Boholem dva mosty. Mnozí ani nepostřehnou, že už jsou vlastně na jiném ostrově. První atrakcí v severní části ostrova je jeskyně Hinagdanan. Okolo je pár stánků se suvenýry, kupodivu jinak nikde nikdo. V sobotu je údajně vstup zdarma. Raději po tom moc nepátráme a vydáváme se do útrob jeskyně. Je tu zákaz koupání, ale místní si se zákazy příliš hlavu nelámou. Docela malá jeskyně se pyšní průzračně čistou vodou.
Cílem dne je Panglao objet a zastavit u zajímavých bodů, které nám padnou do oka. Významně tomu pomáhá navigace Google maps.
Nevšední zážitek nám dopřává St. Augustin church na západním cípu ostrova. Máme možnost tu pozorovat tradiční filipínský pohřeb. Do kostela pochopiteně nejdeme a držíme se stranou. Daří se zde natočit pár záběrů pohřební kolony. Nebojte, není to nic morbidního, naopak. Pohřby tu mají úplně jinou atmosféru než u nás.
Na jihozápadě ostrova Panglao se nachází proslulá pláž Alona. Opravdu je moc hezká, přesto se zastavujeme jen na chvíli. Slunce už jde nebezpečně rychle dolů a chceme se vrátit do hotelu ještě za světla. Však na koupačku na bílých plážích ještě dojde…
2.den
Další den začíná docela humorně. Cestou k vodopádům Kawasan a Malinghan zastavujeme, již tak trochu tradičně, u kostela. Tentokrát to je Cortes Sto Nino. Teď už nepochybujeme, že Filipíny jsou hluboce věřící země. Do kostela zde chodí i psi. 🤔
Cesta k vodopádu Malinghan je spíše „necesta“. Pokud se sem rozhodnete jet, obrňte se trpělivostí a hlavně si na to vezměte zdatný skútr nebo motorku. Nečekejte žádný obří vodopád. Turistu tu nejspíš díky nedodělané cestě nepotkáte. Tady jsou jen místní. Vodopád využívají nejen ke koupání, ale taky tu perou prádlo. Přesto má toto místo svoje kouzlo. Posuďte sami…
Když už se nám nezadařilo navštívit proslulý vodopád Kawasan na Cebu, volíme jako náhradu Kawasan na Boholu. Je to sice hodně zmenšená náhrada, ale příjemná. Čas utíká a my se potřebujeme dostat do Čokoládových kopců. Po cestě už se nikde, kromě zastávky na fotku rýžovišť, nezdržujeme. Tady si poprvé všímáme, že motorka není úplně v pořádku.😬
Výměna pneumatiky
Defekt na předním kole. To nám fakt scházelo! Na tak sjeté galusce se není čemu divit. Daří se nám dojet do nejbližšího městečka, kde kupujeme novou gumu a necháváme ji vyměnit. Doufáme, že nám ji majitelka půjčovny dle dohody zaplatí a hlavně, že to je to poslední, co musíme se skútrem řešit. Výměna trvá asi hodinu, gumu musí sehnat. Čekání vyplňujeme obědem a potom již s novou gumou vyrážíme do nedalekých Čokoládových kopců. Ty se mimo jiné pyšní i návrhem na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO.
Ptáte se proč Čokoládové kopce? Kuželovité kopce, kterými je střední oblast Boholu poseta, mají v období sucha hnědou barvu připomínající čokoládu a to je v podstatě celá historka.😀 My máme kopce zelené…
Ještě nás čeká cestou zpět Sipatan twin bridge, Loboc a památník Blood Compact Shrine. Dvojitý most v Sipatanu je zastávka opravdu jen na chvíli. Jdete jedním mostem tam a druhým zpět. Most je trochu nestabilní, což se u zavěšených mostů celkem předpokládá. Na koncích mostů kromě pár stánků se suvenýry a kokosáky celkem nic není. Přechod mostu může být malinko adrenalín, zvlášt když jde před váma parta puberťáků. 🙄
Město Loboc je zajímavé především pro svoje obědové plavby na lodi po místní řece. I na to později dojde. Dnes už jen fotíme město v podvečerním slunci a přesouváme se zpět do Tagbilaranu.
K památníku Blood Compact Shrine přijíždíme téměř za tmy. V podstatě tu jde o akt, který se uskutečnil, na ostrově Bohol na Filipínách, mezi španělským průzkumníkem Miguelem Lópezem de Legazpi a Datu Sikatunou, náčelníkem Boholu. 16. března 1565, uzavřeli své přátelství jako součást kmenové tradice. Toto je považováno za první smlouvu o přátelství mezi Španěly a Filipínci.
3.den
Ráno nás probouzí bušení deště do střechy. Počasí malinko narušuje plány. Dozvěděli jsme se, že v Lila je možné plavání se žraloky obrovskými, stejně jako v Oslobu na ostrově Cebu, ale bez dlouhého čekání. Je tu nově otevřené centrum, o kterém zatím ještě moc lidí neví. Po snídani, navzdory dešti, vyrážíme do Lila omrknout situaci se žraloky.
Po 15 km zastavujeme u kostela Santa Monica v Alburquerque. Taky si všímáte, že některé názvy filipínských měst (např. Alburquerque) nebo míst nejde vyslovit, natož si zapamatovat?🙈😳
Centrum TAUG WHALESHARK WATCHING AND SNORKELING je přímo u silnice. K našemu překvapení by nás vzali hned, jenže vzhledem k počasí nemáme ani plavky. 😒 Téměř nikdo tu není. Jeden ze zaměstnanců nám dává tip na výlet v dešti.
Vodopády v dešti
Pahangog a Ingkumhan – jakoby dnes bylo málo vody všude kolem.🌧😀 No co už, nemá to být daleko, tak jedeme. Jiný nápad, co dělat v dešti, stejně nemáme. Musíme přiznat, že chlapec měl pravdu. Vodopády v dešti mají snad větší kouzlo než za azurového počasí a další výhodou je, že nikoho v deštivém počasí nelákají. Nevýhody tu samozřejmě jsou taky. Cesta k nim většinou vede z kopce a ta když je mokrá, podobá se skluzavce. Máme co dělat v trekových botách. Holky, které po nás přijíždí na skútru v žabkách, pravděpodobně pojedou k vodopádu po zadku. Návštěva přes všechny překážky stojí za to. V obou vodopádech se dá koupat. Vodopád Pahangog patří k nejkrásnějším nejen na Boholu, ale na celých Filipínách.
Než se vydáte k vodopádu Ingkumhan prozkoumejte okolí. U jedné chatrče mají přivázanou opici, podobně jako by byl u nás uvázaný u boudy pes. Těžko říct k čemu opici využívají, nicméně vypadala dost divoce. Jako domácího mazlíčka si ji zrovna představit nedokážu a po dotazu slečny, jestli si nechci hrát s opičkou, jsem s hrůzou v očích odmítla. Při vzpomínce, jak se na mě podobná opice pověsila na Palawanu a po absolvování návštěvy Monkey Forestu v Ubudu na Bali, mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Ony ty opice dokážou být pěkně nebezpečné, o nemocích nemluvě. Rozhodně nedoporučuji se na opičku usmívat a už vůbec ne se zubit. 🐒😬Opice zuby vnímá jako výzvu k boji.
Ještě nás dnes čeká kostel Holy Rosary Parish v Lila. Nikde nikdo, jde se dovnitř….
Setkání se žralokem
Pokud někdo míříte na Cebu do Oslobu jen kvůli žralokům, můžete si ušetřit cestu a jet na Bohol do Lila. Je tu pár měsíců otevřené centrum pro plavání se žraloky velrybími TAUG WHALESHARK WATCHING AND SNORKELING. Funguje denně 6-11.30, zatím žádné čekání, dokud se to neproflákne.
3 min. trvá cesta na loďce. 30 min. můžete být ve vodě se žraloky. Bývá jich tu prý až 21. My vidíme dva. Doporučujeme dobré brýle, šnorchl a boty do vody. Základní brýle a šnorchl půjčí, to je v ceně atrakce (1000 PHP/os). Lepší brýle se šnorchlem se tam dají koupit, možná i půjčit. Koupíte zde i voděodolné pouzdro na mobil (150 PHP). Dá se půjčit za 1000 PHP i gopro kamera, karta s natočeným materiálem vám zůstává. Než odplujete na moře, absolvujete školení, jak se chovat. Pokyn zůstat 5 m od žraloka a 6 m od jeho ocasu je tak trochu neproveditelný. Jednak tam tolik místa ani není a když vás ještě odhodí vlna, můžete se ho i nechtěně dotknout, což se podle pravidel nesmí.🤔
Po nevšedním zážitku se žraloky se plni dojmů přesouváme na oběd, který je součástí plavby po řece Loboc. Hodinová plavba určitě stojí za to i jídlo formou bufetu je na filipínské poměry dobré (600PHP/os). Plavba je včetně doprovodného programu.
4.den
Předposlední den na Boholu si chceme ještě užít chvíli na pláži. Vyrážíme tedy znovu na spojený ostrov Panglao. Tady si navigace bohužel neví rady. Naštěstí náhodou opět potkáváme našeho krajana Jardu z Chebu, mimochodem již potřetí na naší cestě po Boholu, a ten nás navádí na krásnou White Beach. Díky, Jardo! 🙏🙂
Před západem slunce se přesouváme na opačnou stranu ostrova. Odtud sice západ moc vidět není, ale je tu opět téměř liduprázdno. Toto místo má rozhodně své kouzlo. Pokud vás to zaujalo, navštivte pláž Momo. 😉
5.den
Náš pobyt na Boholu se chýlí ke konci a před námi je poslední den. Atrakce dostupné na skútru jsme již navštívili, východ ostrova z časových důvodů nezvládáme. Slyšeli jsme, že v místě Anda jsou krásné pláže, hezčí než na Boholu, to už se asi nedozvíme, aspoň ne při této návštěvě Filipín. Když to nejde na východ, zkusíme to na západ. V plánu jsou dva západní ostrovy Sandingan a Pangangan spojené s Boholem mosty. Cestou se zastavujeme v Loon. Když se projdete směrem k pláži, povede vaše cesta po starých schodech z dob španělské kolonizace.
Ostrovy Sandingan a Pangangan
Popravdě jsou oba tyto ostrovy zklamání. Pláže tu nejsou hezké. Troufáme si to nazvat ostrovy duchů. Občas narazíte na nějakou drůbež nebo dobytek, ale člověka potkáte zřídka. Možná únor není vhodnou dobou k návštěvě, možná to tu tak vypadá po celý rok. První problém přichází na ostrově Sandingan, když potřebujeme natankovat, protože není kde. Nakonec máme štěstí. V přístavu, odkud lodě vyráží na ostrov Cabilao, kupujeme benzín v lahvi od Coca-Coly. Na dojezd k nejbližší benzínce na Boholu to stačí. Pokračujeme dál do Calape, kde se zastavujeme u „nového“ lehce kýčovitého kostela.
V dobré víře, že snad na ostrově Pangangan to bude jiné než na Sandiganu, odjíždíme prozkoumat jeho krásy. Nacházíme jediný resort, kde se platí vstupné již za půl hodiny návštěvy bez ohledu na to, zda jste na pláži nebo ne. Dalších 250php chtějí za přístřešek na pláži, kde je ovšem v tuto chvíli větrno a koupat se nedá. Zdejší podnikatelský záměr se nám nějak nedaří pochopit. Na turisty očividně moc nezabírá a na místní taky ne.
Už se ani nedivíme, že tu nikdo není a znechuceně odjíždíme na Panglao, což je sázka na jistotu. Ke koupání vybíráme Bikini beach, které není sice tak hezká jako White beach, ale předčí pláže na obou předcházejících ostrovech a je tu celkem příjemně.
Poslední okamžiky na Boholu patří vrácení skútru. Trošku jsme v napětí, jak se paní majitelka postaví k výměně gumy, od začátku z ní máme smíšené pocity. Nezklamala ani tentokrát. Když jí předkládáme účet za novou pneu a její výměnu, začíná se vykrucovat. Zkouší výmluvy, že to bylo moc drahý a že nám zaplatí jen část.😁 Naštěstí stále máme schovanou písemnou komunikaci a nakonec dostáváme zpět všechno. Oni to zkusí vždycky a v případě, že neuspějí, už nejsou příjemní jako na začátku. 🙁
TIP! Kdykoliv si půjčíte motorku nebo auto, pořádně si je vyfoťte ze všech stran a na dobrém světle. Nikdy nevíte, kdy se budou fotky hodit. Komunikaci ohledně důležitých věcí veďte vždy písemnou formou, klidně přes messenger nebo whats app, může se vám to hodit.
6.den
Odlétáme do Manily. Večer nás čeká noční přejezd autobusem do Banaue. Na autobusový terminál v Tagbilaranu přijíždíme tricyklem za 20PHP, autobus na letiště Panglao stojí 50 PHP. Na letištích a v přístavech nabízí masáže. Většinou vás masírují vsedě, ale třeba na letišti na Panglau mají i masážní boxy s lehátky. Masáže nejsou drahé a navíc tím pomůžete zrakově postiženým lidem, kteří masáže provádí. Pro zkrácení dlouhé chvíle tu hraje i živá hudba. Muzikanti jsou také zrakově postižení. Myslím, že to není vůbec špatný nápad, jak postiženým lidem pomoci.
S hodinovým zpožděním odlétáme do Manily. Poněkud adrenalinovým způsobem se přesouváme na nádraží Sampaloc, odkud jede autobus do střední části ostrova Luzon, konkrétně do Banaue. O tom ale zase v dalším článku.
Kompletní galerii fotografií z cesty po Filipínách najdete ZDE.
YouTube galerii s krátkými videi najdete ZDE.
Použité zdroje: www.wikipedia.org.
