Kokořínsko najdete na severu od Prahy. Je to velmi pěkná oblast plná lesů a zajímavých míst na výlety. Ubytování jsme opět řešili přes booking.com a podle Roxie jsme si za celoroční hoknu zasloužili bydleti levně, ale na zámku. No, řekněte. Kdo by odolal. Podle ní takové ubytování budeme mít na zámku Lobeč, který se prezentuje jako tříhvězdičkový penzion. Tak proč ne, budeme bydlet na zámku. I když Lobeč… To vypadá jako nějaký zapomenutý kraj.
Naštěstí jsme jeli autem, takže přesouvání jinam nebude problém. Měli jsme naplánováno zkouknout spoustu hezkých míst, o kterých jsme věděli a jiné jsme díky mapám od seznamu našli.

S MAPY.CZ (jsou offline) se po České republice cestuje skvěle, mají zde zaznačeno hodně zajímavých míst, turistických i cyklistických tras, což na GOOGLE MAPS (jsou offline) postrádáme. Z našich zkušeností na cesty po ČR jsou nejlepší Mapy.cz a na svět Google Maps.

Kutná Hora

Cestou do ubytování jsme se dohodli, že se zastavíme v Kutné Hoře. Toto město rozhodně stojí za návštěvu.

Parkovali jsme zde (GPS souřadnice). Parkování sice není zdarma, ale drahé také není.

Od auta jsme se vydali z kopce dolů a první, na co jsme narazili byla „cukráááárnááá“! Kavárna u Starého kocoura nenabízí pouze kávu, ale i skvělé zákusky. Já to říkám pořád. Před každou aktivitou je potřeba přijmout dostatečné množství kalorií, abychom někde hlady neomdleli. Po dostatečném naládování se sladkým, zalití, dle místních, nejlepší kávou v Kutné Hoře, jsme se vydali na průzkum města.

V Kutné Hoře rozhodně nesmíte minout její dominanty a tím jsou Chrám svaté Barbory a Jezuitská kolej. Chrám svaté Barbory je pětilodní gotická katedrála. Stavba kostela svaté Barbory započala roku 1388. Jezuitská kolej je barokní stavba z roku 1667. Vždy, když je někde nějaká barokní stavba, vzpomenu si na svého učitele dějepisu, který se nám snažil vštípit, jak který stavební styl poznat. A jediné, co mi utkvělo je: „Baroko, to jsou ti prdelatí, dobře živení andělíčci“. Nad Jezuitskou kolejí je příjemný Park GASK.

Zpátky jsme se vraceli kolem pozdně gotické Kamenné kašny postavené v letech 1493–1495. Kašna sloužila jako zásobárna pitné vody až do roku 1890. Bylo nutností zjistit, jestli je stále funkční a jak je vidět z fotografie, funguje skvěle.

Ubytování v zámku Lobeč

Po cestě do obce Lobeč jsme si udělali malou zastávku u Vrchlického vodopádu. Nečekejte nic velkolepého, ale pěkný je. Do ubytování jsme jeli přes obec Krnsko, kde projíždíte pod 27 metrovým Stránovským viaduktem.

V pozdním odpoledni jsme dorazili na ubytování, projeli zámeckou bránou jako páni a hledali někoho, s kým dořešíme ubytování. U zámku bylo ticho a nikde nikdo. Tak jsme vzali telefon a zavolali ubytovatelům. Paní nás ujistila, že nás čeká, jen musela narychlo něco zařídit a stačí když 10 minutek počkáme, tak se o nás postará. Vylepili jsme se u stolečku před zámkem a vyčkávali.

Součástí zámku jsou i přilehlé budovy, ke kterým nás paní dovedla a řekla nám, že jsou tu 2 apartmány, tak ať si je projdeme a jeden si vybereme. Spodní apartmán je laděn do růžové a zámeckého stylu, ten horní je velký a modernější. Vzali jsme si ten velký. Dlouhá chodba, kuchyně, jedna velká ložnice se zrcadlem, skříní a dvoulůžkem jako u naší prababičky. Nová koupelna se sprchovým koutem a menší pokojík se 2 postelemi. Velmi pěkné ubytování. Jakmile jsme zahodili batohy, vyběhli jsme prozkoumat okolí.

Na zámeckém dvoře bylo několik zemědělských strojů a nečekaně i doubledecker, symbol Londýna! Tady v obci Lobeč, to byl nářez. Lobeč je malá obec, která ovšem má vlastní zámek a pivovar, který můžete v rámci prohlídky navštívit.

Mšenské pokličky

Další dny byly zasvěcené turistickým výletům na Kokořínsku. Prvním cílem byly Mšenské pokličky, které vypadají jako hříbky, sice trochu veliké a nejedlé, ale krásné. Parkovali jsme na parkovišti u pokliček zdarma.

Hned u parkoviště najdete turistický rozcestník. My se vydali na pokličky a poté do skalního města Bludiště, po cestě uvidíte obří hlavu a žábu. V Bludišti se bude určitě líbit dětem. Je tu spousta prolézaček a schovávaček. Od pokliček je to trochu štreka, tak nezapomeňte pití a sváču, protože po cestě nic nekoupíte. K bludišti se dá přiblížit i autem, ale to by nebyla ta „tůristika“.

Když jsme se vrátili k autu, tak abychom si trochu odpočali, rozhodli jsme se navštívit hrad Kokořín.

Kokořín

Přímo pod hradem je placené parkoviště a u něj malý bufet. Měli tam něco, co už jsme roky neměli, a tím byly krokety s tatarkou. Skvělé. Abyste se dostali na Kokořín, musíte ještě vyšlápnout menší kopec ke hradu. Vede tam jedna delší (po silnici) a jedna kratší, ale strmější lesní cesta, kde jsou i schody.

U hradu je i Máchova skála a vyhlídka. Pokud máte unavené nohy, tak se neobtěžujte. Z vyhlídky se dalo vyhlížet asi jen v době, kdy Mácha psal Máj, protože teď není přes stromy vidět nic.

Hrad Kokořín není nijak velký. Mimochodem napadlo vás v dnešní době, že na hradě není voda? Po zakoupení lístků jsme se zeptali paní prodavačky, zdali se tu dají někde opláchnout ruce. Dámy nám vysvětlily, že to na hradě nemají. Po nasazení velmi smutného a vyděšeného výrazu, co s těma lepivejma rukama budeme dělat, se jedna paní slitovala a řekla nám, jak to tam dělají. Chytají do konve dešťovku. A tak nám ta milá starší paní svižně hupsla za zábradlí a podala nám konev.

Nejzajímavější částí hradu je hned první nejspodnější místnost, která je obložena dřevem a na stěnách jsou malby. Dokonce si zde můžete na chvilku sednout na boční sedátka. Můj první hrad, kde si člověk mohl odpočnout.

Větrný mlýn Vrátno

Když jsme se vraceli na zámek, zahlédli jsme po cestě velmi pěkný mlýn. Větrný mlýn Vrátno alias Vrátenský Větrák, jak hlásala tabule, rozhodně stojí minimálně za fotografii. Mlýn je zatím uzavřen, ale i uvnitř to vypadá pěkně viz. jejich facebook. Večer jsme se vrhli na plánování výletu na další dny.

Čertovy hlavy, Klácelka a Harfenice

Když jsme jeli na Čertovy hlavy, viděli jsme pár fotograficky zajímavých objektů. V obci Vidim jsme našli historický vodojem. Mají zde i zámek, který slouží jako domov seniorů.

K Čertovým hlavám a jeskyni Klácelka se dostanete z obce Želízy po modré turistické značce od obecního úřadu. Čertovy hlavy jsou pískovcové skalní reliéfy, které vytvořil český sochař Václav Levý v roce 1841. Jeho dílem je také jeskyně Klácelka, kterou vytvořil o tři roky později. V Klácelce najdete reliéfy Jana Žižky, Prokopa Holého, Zdeňka Zásmuckého a postavy trpaslíků kovajících zbraň blanickým rytířům. Na blízké skalce je vytesán kalich.

Směrem na Tupadly je další turistický okruh, kde uvidíte skalní reliéfy jako je sfinga, had a reliéfy hlav s jeskyní Harfenice. Tato trasa je vhodná i pro cyklisty. V Tupadlech mají jedinou restauraci a v ní si můžete dát nějakou svačinku nebo jako my oběd. Smažák s hranolkama a tatarkou, taková výleťácká klasika, jako když jsme byli malí.

Mělník

Na soutoku Labe a Vltavy nedaleko obce Želízy je město Mělník. Auto jsme nechali na parkovišti nedaleko Radnice. Tato barevná radnice pochází z 15. století a její součástí je i věž ze století osmnáctého. V jihovýchodní části najdete historická měřidla ukazující míry pro český a vídeňský loket.

Cestou k zámku jsme nemohli vynechat vyhlídku z věže Chrámu sv. Petra a Pavla, odkud máte krásný výhled na řeky i město. Pod chrámem najdete i malou kostnici, kde výklad zajišťuje nahrávka, kterou v kostnici uslyšíte.

Z terasy zámecké restaurace je krásný výhled na soutok Labe a Vltavy a za krásného počasí i na horu Říp. Na zahrádce jsme si dali skvělou domácí limonádu a kochali se dokonalým výhledem.

Když jsme opět dostali chuť na něco sladkého, doporučil nám pan vrchní zajít do zámecké cukrárny. Tak jsme nelenili a přesunuli se. Zámecká cukrárna má opravdu zámecký charakter. Křesla, stoly a lustry, krásné prostředí a zákusky, no mňamka. Tuto „žravou“ zastávku rozhodně nevynechejte.

Nejhezčí fotku zámku uděláte z mostu Josefa Straky. Musíme přiznat, že Mělník se nám svými vyhlídkami líbil tak, jako málokteré jiné město. Možná na to mělo vliv i to spojení vyhlídka a jídlo 😉 .

Rybník Harasov

Na hradě Kokořín mají krásný obraz, kde je zachycen hrad a rybník. Ptali jsme se průvodce, kde ten rybník je. Bylo nám vysvětleno, že jde o vzdálený rybník Harasov a jde tedy o malířovu fantazii, protože od rybníka není hrad vidět. Nachází se zde hotel Harasov vystavěný knížetem Bedřichem Lobkowiczem a otevřený v červenci roku 1912. Do hotelu se sjížděli hosté z blízka i daleka. Tento hotel si oblíbil i prvorepublikový herec Oldřich Nový. Exkluzivní hotel nabízel 26 moderně zařízených pokojů s balkóny. Velký Máchův sál pak sloužil jako místo, kde se všichni hosté scházeli. Kuchyně hotelu byla prý výborná a ceny mírné, pro hosty byl dostupný telefon, což bylo velmi moderní. (zdroj: wikipedie). Budova dlouhé roky chátrala až v roce 2017 se našel kupec, který začal hotel rekonstruovat, více zde.

Klemperka

Ráno jsme začali turistikou. Nedaleko obce Kokořín je vesnička Truskavna, z ní se dostanete k uměle vytesané jeskyni Klemperka. Jeskyně je přístupná po žebříku a je nečekaně velká. Po cestě k jeskyni uvidíte i několik skalních bytů. My parkovali u autobusové zastávky (GPS) a k jeskyni to bylo z kopce.

Říp

Když už jsme tak blízko, byl by hřích nezajít se podívat, jak ten praotec Čech viděl tu úrodnou krajinu. Přiznejme si, že doteď nechápu, proč se hecnul vylézt na tu horu, když kolem dokola je to rovina jako u Kolína a je tu hned všechno vidět. Je to slušnej kopeček korunovanej fajnovým občerstvením (mají párky v rohlíku) a tedy i tou pověstnou rotundou na Řípu. I když sem tam poprchávalo, byla to hezká procházka. Po cestě dolů jsme potkávali spoustu dalších návštěvníků Řípu i cyklistů, takže výlet nejen pro pěší. Někteří z nich se ptali, jestli je to ještě daleko, a těm jsme odpovídali, že to není nejblíž.

Zámek Veltrusy

Půl hodinky cesty od Řípu najdete zámek Veltrusy. Od Prahy je vzdálen asi 25 km. Jde o vrcholně barokní dílo z první poloviny 18. století s 300 hektarovým parkem. Natáčelo se zde několik známých filmů, například Malá mořská víla (rok 76), oscarový Amadeus, O princezně na klíček, nebo Komisař Maigret a spousta dalších. Kromě prohlídky zámeckého interiéru můžete navštívit i výstavu historických kočárů.

Nelahozeves

V okolí Vetrus najdete zámek Nelahozeves a Kralupy nad Vltavou, zde jsme našli velmi zajímavou čajovnu. Ametystová čajovna vyniká zajímavým interiérem, který zdobí různé polodrahokamy. Tyto polodrahokamy můžete nakoupit také v obchůdku, který je součástí čajovny.

V obci Nelahozeves najdete renesanční zámek se stejným názvem, který pochází ze 16. století. Obec Nelahozeves vám může být povědomá, teda alespoň mě byla, jenže proč? Až na místě se zaprášená vědomost ozvala. Jde o rodiště Antonína Dvořáka. Náměstí zdobí jeho sochu a nedaleko ní je Dvořákův rodný dům. Na zámku se pravidelně koná festival „Dvořákova hudební Nelahozeves“.

Zámek Stránov

Na cestu domů jsme si nechali návštěvu novorenesančního hradu Stránov ležícího v obci Jezerní Vtelno. Zámek byl zpřístupněn veřejnosti až v roce 2004. V zámku Stránov mají zámeckou kavárnu s úžasnými domácími dorty a výbornou kávou. Z věže zámku je vidět do širokého okolí a uvidíte odsud i Stránovský viadukt.

Nymburk

Nymburk původně zvaný jako Svinibrod (zdroj: wikipedie), z důvodu, že za Labem se pásly svině, je královské město obehnané hradbami z pálených cihel. Nejhezčí částí je Park pod hradbami.

A pozor, jak je vidět na fotce hradeb, je zde zákaz sáňkování, což nás dost pobavilo. Zdá se, že u hradeb je jediný kopeček v okolí. Na oběd jsme zaskočili na meníčko do Restaurace u Gregorů a musíme uznat, že to bylo opravdu výborné jídlo, i když vstup nevypadá nic moc, tak restaurace je pěkná a má i dětský koutek, u kterého jsme seděli. A pro pivaře zde čepují Postřižinské pivo. Když tu čepují postřižinské pivo, mají tu i pivovar, ve kterém žil Bohumil Hrabal v letech 1919-1947. Mají zde pivovarskou prodejnu, takže suvenýry pořídíte. Cesta vede kolem řeky ve velmi příjemném prostředí.

Kokořínsko je příjemné místo na dovolenou pro turisty, cyklisty i děti.