Bitva u Slavkova skončila porážkou spojeneckých sil. Co se dělo další dny v prosinci 1805 a jak mírová jednání ovlivnila další uspořádání v Evropě se dozvíte v tomto pokračování naší minisérie o bitvě u Slavkova.
Po bitvě u Slavkova
Síly armád, které stály proti sobě na počátku bitvy byly lehce nevyrovnané. Francouzská Grande Armée disponovala silou 65 – 75 tisíc mužů, kdy část dorazila až těsně po začátku bojů u Telnice. V bitevním poli se pohybovalo zhruba 605 vojáků francouzského štábu, 58 000 pěšáků, 11 500 jezdců a 4 200 dělostřelců a příslušníků trénu se 157 děly.
Proti nim stálo zhruba 75 tisíc ruských a 16 tisíc rakouských vojáků. V bitvě u Slavkova tvořilo ruskou armádu pod velením Alexandra I. přibližně 50 000 pěšáků, 14 000 jezdců a 7 800 dělostřelců a příslušníků trénu s 318 děly. Vrchní velitel rakouského vojska císař František I. v bitvě disponoval zhruba 11 000 pěšáky, 3 000 jezdci a 1 700 dělostřelci a příslušníky trénu se 70 děly.
I přes tento nepoměr byly mnohonásobně větší ztráty na straně spojenců. Ruská strana měla asi 16 000 mrtvých a zraněných, a kolem 9 500 mužů upadlo do zajetí. Rakouská armáda měla kolem 600 mrtvých a přibližně 1 200 zraněných. Do zajetí se dostalo přibližně 1 670 mužů. Francouzi naproti tomu měli 1 305 mrtvých, 7 260 zraněných a mezi 94–532 zajatých.
Zranění a zajatí v bitvě u Slavkova
Celé bitevní pole bylo pokryto mrtvými, ti byli pohřbeni do dvaadvaceti masových hrobů přímo na ploše bojiště. Už v průběhu bitvy byli zranění francouzi odváženi do Šlapanic a pokud byli po ošetření schopni převozu, dál do Brna.
V obci pro potřebu vojenských lékařů sloužila hned dvě rozlehlejší stavení – klášterní scholasterie a zámek Blümegenů, kde byly zřízeny vojenské lazarety a obvaziště. Zranění, kteří nebyli schopni převozu, zůstávali v zámeckém lazaretu. Ráno 3. prosince jich tady bylo 190. Většina zřejmě po amputaci končetin, ke kterým se sahalo i při lehčích zraněních, aby se předešlo sněti ze znečištěné rány. Laloková amputace zabrala zkušenému šéfchirurgu císařské gardy Jeanu Dominique Larreyovi, a jeho kolegům neuvěřitelné dvě až čtyři minuty. Vše probíhalo bez anestezie. Používalo se podchlazení, opiová tinktura nebo byl pacient opit.
V Brně a blízkém okolí bylo nespočet míst, kde byli zranění ošetřováni. Obsazeny byly špitály a nemocnice po Brně – u Milosrdných bratří, u Alžbětinek na Starém Brně, vojenská nemocnice v Zábrdovicích. Zraněných bylo tolik, že byli umisťováni i do provizorních ošetřoven zřízených z kostelů, továren a soukromých domů. V nemocnici se změnila i budova divadla Reduta. Nejdříve zde Francouzi drželi ruské zajatce, a později tam francouzská armáda zřídila i nemocnici. Další útočiště zraněných byl i benediktinský klášter v Rajhradě, kde zranění zůstali až do konce února 1806.
Někteří zranění rakouští a ruští vojáci byli převezeni do lazaretu v zámečku rodu Podstatských v obci Veselíčko u Přerova.
Zajatí ruští vojáci byli umístěni třeba v kostele ve Šlapanicích, kde jich mělo být soustředěno 400. V Brně byli zajatci i v katedrále sv. Petra a Pavla. Prý jim tam byla zima a tak si udělali oheň z kostelních lavic.
Velká koncentrace lidí na jednom místě a zhoršené hygienické podmínky vedli k tomu, že v Brně několik dní po bitvě propukla epidemie tyfu. Ta si v Brně a okolí vyžádala mnoho obětí mezi vojáky i civilním obyvatelstvem. Epidemie odezněla až s prvními mrazy kolem vánoc.
Jean Marie Mellon Roger Valhubert
Brigádní generál francouzské armády Jean Marie Mellon Roger Valhubert byl těžce zraněn při bojích pod vrchem Santon u Tvarožné. Granátová střepina mu roztrhla stehno.
Z bojiště byl přenesen nejdříve do zámku ve Šlapanicích a později přemístěn do Brna. Zemřel v domě čp. 490 (dnešní Orlí 14). Dne 8.12.1805 se konalo rozloučení v brněnském kostele sv. Jakuba. Pohřben byl na tehdejším Městském hřbitově v Brně při dnešní Kounicově ulici. Tento hřbitov byl zrušený v roce 1883 a na jeho místě se dnes rozkládá Tyršův sad. Jak na místě zranění, tak na bývalém hřbitově najdete pomníky připomínající tohoto brigádního generála francouzské napoleonské armády.
Noc po bitvě u Slavkova
Zdecimovaná ruská armáda s carem Alexandrem I. pomalu ustupovala ve směru na Hodonín a za řeku Moravu do Uher. Bagration v průběhu bitvy ustupoval na Rousínov, kam ho stíhaly francouzské oddíly pod vedením Lannese a Murata. S padající tmou ale provedl zdařilý manévr, kdy se u Rousínova prudce stočil k jihu na Slavkov. Slavkovem úspěšně prošla 4. kolona i garda. Lannes ani Murat ho sem nepronásledovali, díky tmě nepostřehli úhybný manévr a postupovali po původní trase k Rousínovu.
Rakouský císař František I. z 2. na 3. prosince 1805 přenocoval ve Vrchnostenském úředním domu v Žarošicích, ruský car Alexandr I. u čtvrtláníka Isidora Valy v Žarošicích č. 45, šest generálů na žarošické faře. Vojsko v blízkém okolí.
Noc po bitvě přespal Napoleon na Staré poště u Pozořic, kam se dostal po průchodu setmělým bojištěm. Druhý den přesídlil do zámku ve Slavkově, kde před bitvou pobývali jeho protivníci (Alexandr I a František I.). Zde nadiktoval svou proklamaci k armádě a několik dopisů do Francie. Kolem 16.00 hodiny pak přijal knížete Jana z Lichtenštejna, který do Slavkova dorazil jako parlamentář císaře Františka I. ve věci sjednání separátního míru. Na Slavkovském zámku ukazují bílou postel, ve které měl císař Napoleon přespat. Je to jen legenda. Postel vznikla později. Napoleon spal o několik místností blíž ke vstupnímu schodišti na svém polním lůžku.
Mírová jednání
4. prosince proběhlo setkání Napoleona a Františka I. na neutrální půdě u Spáleného mlýna poblíž Násedlovic. Rozhovor vedli ve čtyřech, kdy doprovod obou státníků si udržoval zdvořilý odstup. Spolu s císařem Františkem I. se jednání zúčastnil kníže z Lichtenštejna. Na druhé straně byl pak Napoleon, kterému dělal po část rozhovoru společnost maršál Berthier. Zde dohodnuté příměří mezi Francií a Rakouskem bylo podepsáno na slavkovském zámku 6. prosince.
Mírová jednání pokračovala v Brně. Ale díky epidemii tyfu se musela přesunout do Prešpurku, jak se ještě do roku 1919 nazývala Bratislava. Mír byl uzavřen 26. prosince v Primaciálním paláci v Bratislavě a vešel do dějin jako Prešpurský mír.
Po bitvě u Slavkova a následném míru, Rakousko přišlo o významná území v Itálii a Německu, která připadla Francii nebo jejím spojencům. Celkem to bylo 63 000 km², na nichž žilo téměř 3 miliony lidí. Mezi ztracenými oblastmi byly Tyroly, Vorarlbersko a Augsburg, jež připadly Bavorsku, a dále Benátsko, Istrie a Dalmácie, které byly součástí nového Italského království pod Napoleonovou kontrolou. Rakousko rovněž ztratilo všechny nároky na německé státy. Jako kompenzaci mu však bylo přiděleno Salcbursko. Kromě toho byla ve smlouvě zahrnuta i finanční náhrada pro Francii ve výši 40 milionů franků.
Devět měsíců po podpisu smlouvy, 6. srpna 1806, zanikla Svatá říše římská. Císař svaté říše římské František II. se stal Františkem I., kdy mu zůstal pouze titul rakouského císaře. Ruský car Alexandr odmítl s Napoleonem uzavřít mírovou smlouvu, ruské jednotky se stáhly zpět do Ruska.
Bitva u Slavkova v literatuře
O bitvě u Slavkova vzniklo mnoho publikací. Ať už jsou to vědecké publikace zabývající se rozborem a popisem bitvy nebo třeba zápisky přímých účastníků bitvy. Svou stopu zanechala bitva i v krásné literatuře. V části čtyřdílné románové epopeje Vojna a Mír od ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého najdete také popis bitvy u Slavkova.
Inspirací pro postavu knížete Andreje Bolkonského byla reálná postava hrabě Ferdinanda Tiesenhausena. Tento příslušník staré pobaltské šlechty sloužil na carském dvoře. Byl nejen pobočníkem cara Alexandra I. v hodnosti kapitána, ale také zetěm maršála Kutuzova. Jeho manželka Alžběta byla prostřední dcerou slavného vojevůdce. Z krátkého manželství se narodily dvě dcery. Bohužel hrabě Ferdinand Tiesenhausen byl raněn v bitvě u Slavkova. Zemřel v hostinci v obci Silničná nedaleko Žarošic. Zde byl i pohřben. Později byly jeho ostatky vyzvednuty a převezeny do jeho rodné země, kde byl pohřbený v chrámu v Tallinu.
Tímto smutným osudem mladého šlechtice jsme se dostali na konec vyprávění o bitvě u Slavkova. V posledním díle minisérie se podíváme na památníky, pomníky a jiné připomínky spojené s touto bitvou.
Další díly série:
- Bitva u Slavkova 1805 – procházka bojištěm I
- Bitva u Slavkova 1805 – procházka bojištěm II
- Bitva u Slavkova 1805 – procházka bojištěm IV
Video k článku na našem kanále YouTube poskytuje fascinující pohled na jednu z nejvýznamnějších bitev napoleonských válek – Bitvu u Slavkova (Bitvu tří císařů). Detailně mapuje události před bitvou, její průběh, klíčové momenty a dopady na evropské dějiny. Diváci se dozví zajímavosti o místech spojených s bitvou, jako je Slavkovský zámek, Pratecký kopec nebo Brno, a o osobnostech jakými byli Napoleon Bonaparte, car Alexander I., císař František I. či generál Kutuzov.
