Jednoho dne mi to došlo! Moje rodina se změnila. Věci, o kterých se nemluvilo se staly běžným tématem. A začalo to naprosto nenápadně. Jak jinak!
Pocházím z doby, kdy se o vztazích, sexu a mladických nerozvážnostech v rodinách moc nemluvilo. Teď to zní jako, že jsem pěkná vykopávka. Nu což, čas nezastavím.
V té „mojí“ době, jste se o těchto tématech dozvídali tak maximálně z Bravíčka (časopis pro teenagery. Kdo ví, jestli to ještě existuje..). Internet jsme neměli. Mladší ročníky si teď jistě pomyslely „to muselo být strašný“. Nebylo, když nevíte, co mít můžete, nechybí vám to. Dnešní doba má své jisté výhody v této oblasti, všude vám doporučují, abyste s náctiletými otevřeně mluvili, byli jim i přítelem a existuje spousta návodů, jak na to. Těžko říct, jak to dnešní mladí vnímají, v mojí generaci byla tato témata tabu, až do určitého věku. Možná je to tím, že se doba změnila, všechno je teď otevřenější o všem se hodně mluví a zdá se, že to ovlivnilo i moji rodinu.
Když překročíte určitou věkovou hranici cca 30 let, vaše rodina vás začne brát konečně jako dospělé. A všechny dřívější pracně rodinou vytvořené představy o vašich blízkých, vezmou za své. Váš pohled na rodinu je tvořen standardními představami „tohle neděláš dobře, já v tvém věku…“. Rodiče se snaží vytvořit o sobě iluzi dokonalosti. A jednoho dne dojde ke změně, zjistíte, že rodiče jsou taky lidi a také dělali bláznivé věci a chyby. Prostě byli mladí.
A tak postupně začnete zjišťovat, že ti dokonalí rodiče, nebo prarodiče jsou úplně stejně šílení, jako vy. Následně je snadné jim do očí říct, „teď je mi jasný, po kom to mám“.
Tajemství rodinné historie se začalo zjevovat zcela nenápadně.
Můj neuvěřitelně vzdělaný, nenadávající, vždy korektní dědeček se jednoho letního večera rozvzpomínal na své mládí.
Když byl náctiletý, bylo těsně po konci druhé světové války. Jeho tatínek měl jako jediný v okolních vesnicích auto. A jak už to tak u mladých bývá, mívají spoustu báječných nedomyšlených nápadů.
Napadlo ho, že spolu s kamarády pojedou na zábavu automobilem. To budou holky koukat! Jistě si dokážete představit, že by mu jeho tatínek v životě automobil nepůjčil. Mladíci se na to připravili stejně, jako bychom to udělali dnes, vyčkali, až tatínek nebude doma. Když rodiče odešli na návštěvu ke známým, hoši si automobil vypůjčili. Vzhledem k tomu, že byli mladí, nikdo je řídit auto neučil (ony autoškoly taky zrovna nebyly), dopadlo to tak, jak předpokládáte. Bohužel dědeček už netušil, jak dokázali vyjet z dřevěné garáže a ujet cca 5 km. Jediné, co vím je, že automobil skončil v nedalekém potoce. Kamarádi se vyděsili a milého dědečka nechali na holičkách.
I on tehdy musel přijít domů, počkat až se tatínek vrátí a přiznat barvu. Jak je mi to povědomé.. Automobil nakonec vyprostil z potoka koňský povoz.
Tato historka mě tehdy moc překvapila, ale najednou mi přišel dědeček mnohem bližší. I on párkrát dostal po šlapkách, jako já.
Tato událost byla prvním střípkem, kdy se mi rodina začala otevírat. Za pár let dědeček zemřel.
Moje babička se stala vdovou. Dlouhá léta dědečka oplakávala. Po letech, kdy nikam nechodila a byla pouze s rodinou ji moje maminka přesvědčila, aby šla na setkání střední školy. Nechtělo se jí, ale nakonec šla. Byla nadšená, popisovala o čem si povídali, ukazovala fotky spolužáků popisovala, jak se kdo změnil. „To byl tak hezkej kluk, měl nádherné husté tmavé vlasy. Všechny jsme ho na gymplu milovaly..“ a pak dodala „představ si on je tlustej a úplně plešatej!“
Bývalí spolužáci se začali scházet pravidelně. V rodině tomu říkáme „Babi jde na důchodce“. Všem těmto „pařanům“ je přes sedmdesát let. Záměrně používám pojem pařani, protože si nemyslete, že se chodí jen vykecávat. Tihle důchodci to umí pěkně rozjet. A pak s nimi jeďte městskou dopravou to se vážně zasmějete, oni prostě omládnou a baví celý autobus.
Jednoho jarního dne, kdy probíhala standardní pokec návštěva u babičky mi jen tak mezi řečí řekla, „ten sex je čím dál lepší.“ Asi si dokážete představit ty vykulené oči! Jsem její vnouče, je vůbec legální takto rodinu šokovat?! První šok naštěstí brzy pominul a převážila zvědavost. Přece jen první zmínka o sexu v rodině (všichni víme, že se to děje, ale přece o tom nemluvíme), to se nesmí zamluvit. První, co ze mne vypadlo bylo „a to ještě jde?!“ Představte si prý jo a dobře. A kdo to je? Nakonec jsem se dověděla, že jde o spolužáka z gymplu, který ji vždycky miloval. Mezi námi, ten chlap má ale výdrž, čekat 50 let… V zápětí mě napadlo „šmarjá, co ochrana!?“ Prej dobrý, otěhotnět už nemůže. To mi spadnul šutrák ze srdce. Být o něco mladší, obávám se, že by se to nedalo rozdýchat.
Mladí do 25 let si myslí, že po třicítce je člověk pomalu důchodce. Jakmile třicítku překročí, začnou si uvědomovat, že život teprve začíná. Po opadnutí šoku a zjištění, že ani po sedmdesátce nic nekončí, se život stal o něco zábavnějším.
A zábava pokračuje.
Babička má o pět let mladší sestru. Celý život se starala o rodinu a podle mne si moc zábavy neužila. Pokud tedy nedojela na oslavu narozenin někoho z naší strany. Jsme hluční a nesmát se je u nás dost těžké. Také se před mnoha lety stala vdovou, jako moje babička. A tak veškerou svoji energii věnovala svojí dceři a vnučkám. Často se stávalo, že odmítla oslavu narozenin, kam by tak ráda jela, s tím, že dcera nemá hlídání. Nechápali jsme to a říkali jí, že to je její život a měla by dělat, co ona sama uzná za vhodné. Jak vnučky rostly potkávala se rodina s babiččinou sestrou častěji.
Letos se babička chystala na operaci kyčle. Jak je známo nesmíte před operací onemocnět, tak babičku všichni separátně navštěvovali u ní v bytě. Jednoho dne, znám to jen z vyprávění, jí volala její sestra, že je ve městě a jestli může přijít na návštěvu. Babička byla nadšená, další návštěva! Zazvonil zvonek, babička sešla ze svého bytu k hlavním dveřím. Když otevřela, uviděla sestru a ta jí hned povídá; „někoho jsem potkala, a tak ti ho vedu na návštěvu.“ Babička koukala a nepoznávala, tak jí sestra pomohla; „To je přece Pepík spolužák ze základní školy, vzpomínáš?“ Jistě, že si vzpomněla a měla ohromnou radost. Vzala je tedy do bytu a dali si společně kávu a jak to tak bývá diskutovali o starých časech a rodinách. Nakonec, vzhledem k tomu, že tito důchodci jsou slušně vzdělaní v používání tabletů a smartphonů, nenapadlo je nic chytřejšího než si ukazovat fotky v mobilech a tabletech. Naučit naši babi s tabletem a smartphonem byla velká výzva, ale je fakt dobrá, jsme na ni pyšní. Jakmile dostala Pepíkův telefon do ruky rovnou prošmejdila veškeré uložené fotografie. A pak to přišlo! Šok! Tentokrát vypadly oči naší babičce. Jak mi to sama vyprávěla, minimálně 30 sekund jí trvalo, než jí to došlo. Koukala na erotickou fotografii své sestry! Negližé, postel a ladně zvednutá nožka. Pak si dala dvě a dvě dohromady; v ruce Pepíkův smartphone a v něm fotografie sestry. Tož na ně uhodila, cože to spolu mají?! Hodně mě pobavilo, jak babička vyprávěla, že se snažili to zamluvit. „já jsem jenom Pepíkovi ukazovala cviky na záda.“ Jistě chápete, že po sedmdesátce má babička tolik zkušeností, že ji jen tak něco neoblbne.
Nakonec kápli božskou. Jsou spokojení a šťastní. Pepa je totiž taky vdovec. Takže spolu jezdí na výlety, navštěvují se, no a ten zbytek si doplňte sami. Všichni v rodině to babiččině sestře přejeme. Uznávám, že jakmile babiččina sestra s Pepíkem odešla, babička rozezněla tamtamy, všichni jsme byli v úžasu, tohle totiž nikdy, nikdo nečekal. A ani tu zákulisní informaci, kterou babička tamtamy taky pustila.
Na základní škole, kam všichni společně chodili, byly obě sestry do Pepíka zamilované a jak to tak chodí o Pepíkovu přízeň usilovaly obě. Tehdy babiččina sestra řekla „Pepík vždycky byl a bude můj, najdi si jiného“. Trvalo to, jen 60 let a je její. Radost z toho máme všichni, babiččina sestra jen kvete a tento měsíc se naše rodina s Pepíkem seznámí.
A do třetice všeho dobrého o lásce. Tentokrát o pár let mladší.
Máma se narodila babičce, když jí bylo 18. Takže věkový rozdíl mezi nimi není zas tak velký (abych podpořila nadpis, že láska kvete v každém věku). Po rozvodu, když mi bylo 6, už zůstala sama. A jak se ta naše rodinka ve sdílení otevřela, vznikl i prostor si dělat z těch starších srandičky.
Před 2 roky jsem poslala mámu s kamarádkami na dovolenou k moři. Jeli autobusem do Chorvatska. Když jsem ji vezla na autobus, cestou jsem si z ní dělala srandu. „Když už jsem tě vyslala k moři, tak nezapomeň, že máš bojový úkol! Najdi si tam nějakého Chorvata s lodí, ať máme kam jezdit na chalupu.“ Vtipkovala jsem.
Máma na tu komunikaci moc není, takže za celých 14 dní přišly dvě fotky s děvčaty z raftů a nějaké tůry. Hlavní je, že žije, jsem si říkala. Pobyt skončil a já ji čekala na autobusu. Přijela opálená a hrozně spokojená. Povídala o výletech a raftech. Zněla nadšeně. Tak jsem si do ní trošku dloubla, a říkám „co chalupa? máme loď?“. A bylo ticho. Divný, že?
„Tak co? Bylo něco? Tys někoho potkala?“ dolovala jsem. Nic. Dojely jsme domů. Byla podezřelá, tak jsem se rozhodla, že si dáme víno a poklábosíme. Tušila jsem správně, netrvalo to dlouho a lezlo to z ní jak z chlupaté deky. Když přiznala barvu, že někoho potkala málem jsem se zadávila smíchy. „Úkol splněn!“ smála jsem se jí.
Úkol splněn vcelku ve všech bodech. Není to sice Chorvat (stejně bych mu nerozuměla), je to Čech a ještě k tomu bydlí nedaleko Brna. Milionářskou jachtu sice nemá, ale rybářskou loďku s motorem jo a domek taky. Když mi to řekla, nemohla jsem se přestat smát, byla šťastná a mě se vyplnilo přání, aby si konečně někoho našla.
Jsou spolu už dva roky a mě nejvíc překvapuje a těší, že si každý den volají. Když je námořník (tak mu říkáme) v Česku, tak se vídají. Letos jela máma na dovolenou opět do Chorvatska a společně s námořníkem podnikali výlety.
Pořád slyším o lidech, co si myslí, že už jsou na lásku staří. Nebo těch, co si říkají „už je mi tolik a tolik, musím si někoho najít.“ A tak se snaží chodit na rande a lovit na seznamce a netěší je to. Nemá cenu to hrotit, láska si vás najde ať chcete nebo ne. A pozor na to, láska kvete v každém věku a jestli teď nemáte svoji druhou polovinu duše, je to jen otázka času.
