Bangunan Sultan Abdul Samad
Kolem 9 jsme se vymotali z hotelu a pěšky jsme zamířili do centra. První zastávka byla u Sultan Abdul Samad Jamek Mosque, na kterou jsme se podívali jen zvenku. Přešli jsme přes most a dostali jsme se na Náměstí nezávislosti (Merdeka Square).
Tady jsme udělali pár fotografií druhého nejvyššího stožáru na vlajku na světe a vydali se dovnitř nově opravené budovy Bangunan Sultan Abdul Samad. Tato rozlehlá budova sloužila původně jako sídlo britské koloniální správy. Později v ní sídlí nejvyšší malajsijské soudy. Dnes je historickou památkou a využívá se pro reprezentační státní účely.
My Evropané, zvyklí na zařízené hrady a zámky, zde můžeme obdivovat jen architekturu. V celé poměrně dost rozlehlé budově je minimum zařízení. V jedné místnosti byla interaktivní světelná expozice odkazující na historii, v další v fotografie budovy. Celou budovu jde v podstatě obejít po krytém ochozu. Je zde otevřená kavárna a restaurace. Nejzajímavější místo bylo v přízemí.
Royal Selangor Gallery
Royal Selangor Gallery, která prezentuje díla značky Royal Selangor od historie po současnost. Původní společnost vznikla v roce 1885 a vyráběla užitné i ceremoniální předměty z cínu. Dnes se využívají i jiné kovy. K vidění byli různí draci nebo maketa budovy Bangunan Sultan Abdul Samad, ve které jsme se nacházeli. Výrobků zde bylo hodně a některé byly hodně zajímavé.
Odtud jsme se vydali do Čínské čtvrti. Prošli jsme si hlavní tržnici (Central Market) a blízké okolí.
MHD v Kuala Lumpur
Místním metrem MRT na jsme se popovezli na Bukit Bintang. Oproti Singapuru, kde šlo přes turnikety projít standardně na pípnutí jakékoliv karty, tady je potřeba koupit si lístek, respektive žeton. Místní používají obdobu naší předplacené karty. Jak to funguje, po tom jsme nepátrali. Žetony koupíte v automatu, který je u vstupu do stanic. U nákupu si musíte vybrat cílovou stanici. Zaplatíte buďto kartou nebo bankovkami na které vám automat vrátí. Pokud máte bankovky vyšší hodnoty než je 5 ringitů rozmění vám je obsluha stanice sedící v prosklené kase. Z automatu vypadne modrý žeton podobné velikosti jako naše dvacetikoruna. Žeton přiložíte při vstupu k turniketu na nejvíc ošoupané místo. Turniket se otevře a můžete projít na nástupiště. Po příjezdu na cílovou stanici musíte do otvoru podobného pokladničce umístěného na turniketu vhodit žeton.
Původně jsme se chtěli vrátit do čínské čtvrti, ale zaměnili jsme metro za monorail a vyrazili směr k buddhistickému chrámu Thean Hou Temple.
Thean Hou Temple
Záludná cesta
Ze zastávky monorailu to bylo k chrámu bylo asi 25 minut pěšky a do kopce. Měli jsme obavu, že to nestihneme do avizované zavírací doby, takže jsme objednali Grab. Cestou k chrámu jsme zůstali viset v koloně. Řidič nám navrhl, že nám vrátí část jízdného a že nás nechá vystoupit. Naznal, že se mu to nevyplatí a raději pojede vydělávat jinam. Takže jsme vyskočili na červené, přeběhli jsme křižovatku a dál jsme museli pokračovat po svých. Šli jsme uličkou a nikde nikdo. V okamžiku, kdy jsme došli k chrámu, našli jsme tu plno lidí a stánků. Oslavy zde pomalu začínaly. Šeřilo se a postupně se začaly rozsvěcovat lampiony. Do chrámu přicházelo čím dál tím víc lidí.
Chrám
Chrám působil velkolepě. Tento šestipatrový chrám byl otevřen v roce 1989. V modlitebně se nacházejí tři oltáře, každý s velkou sochou jednoho konkrétního božstva nebo bohyně. Uprostřed sálu a mezi oltáři se nacházejí dva páry věštíren Kau Cim, které mohou návštěvníci používat. Venku jsme viděli ještě další svatyni, zahradu s jezírkem a vodopádem. Z horních teras byl krásný pohled i na osvětlené město. A zase nám začalo pršet.
Cesta zpět na hotel aneb jak funguje Grab
Začali jsme řešit, jak se dostaneme zpátky na hotel. Zkusili jsme grab. Cestu nám postupně odmítli 3 řidiči. Tak jsme se vydali dolů z kopce k monorailu pěšky. Cestou jsme míjeli kolonu aut, která se velmi pomalu sunula nahoru do kopce ke chrámu, aby sem někoho dovezla nebo vyzvedla. Hledali jsme místo, kde by jsme si mohli nastoupit do Grabu. Tady to totiž nefunguje jako u nás s Boltem, že Vám zastaví vpodstatě kdekoliv. Nastoupit můžete jen na přesně daných místech. Většinou je to v blízkosti lobby hotelu, před bytovým komplexem, u vlakového nádraží a podobně. Například na letišti to bylo specifické místo – mezi dveřmi číslo 4 a 5 u terminálu 2. Nejbližší místo, kde nás mohl nabrat Grab bylo až opět na stanici monorailu. Řešili jsme, co je jednodušší, jestli se svést opět monoreilem a jít nějakých 600 m od stanice k hotelu, nebo čekat na Grab, který nás tam doveze za pětinásobnou cenu.
Vyhrál monorail. Zmapovali jsme si tak i cestu ze stanice Butik Nanas do hotelu, kterou využijeme určitě i příště.
Další díly ze série:
- Malajsie – co je dobré vědět než vyrazíte
- Cesta do Kuala Lumpur
- Druhý den v Kuala Lumpur – Bukit Bintang a Aquaria KLCC
- Den třetí: Kuala Lumpur – Eco Park a lví tanec
- Den čtvrtý: Singapur – Marina Bay a Supertree
- Den pátý: Singapur – Little India, Chinatown a orchideje
- Den šestý: Letiště Changi Singapur
- Den sedmý: Bangunan Sultan Abdul Samad a Thean Hou Temple v Kuala Lumpur
- Den osmý: Batu Cave, Taman Tugu a The River of Life
- Den devátý: Putrajaya
- Den desátý: FRIM a Forest Skywalk
- Den jedenáctý: KL Tower a Čínská čtvrť
- Den dvanáctý: Botanická zahrada v Kuala Lumpur a Muzeum textilu
- Den třináctý – Odjezd z Kuala Lumpur aneb Zpět do reality
