Budova, kde pracuji má velmi nebezpečné podlahy z kachliček. Uznávám, že pro úklid mašinkou je to stav ideál, však pro bezpečnost je to velmi nešťastné řešení. Nejhorší to bývá za deště. Jakmile je na kachličkách voda, jsou kluzké jako v mokré koupelně. Je velmi těžké vyhnout se prostocvikům následovaným pádem. Na těchto kachličkách není radno pohybovati se neobezřetně a obzvláště na jehlových podpatcích. Pokud je máte, nemusí být deštivo a stejně ujedete.
V naší budově máme ještě jednu dokonalou věc a tím jsou výtahy. Výtahy pochází z roku 1997, takže o nějaké přehnané bezpečnosti se nedá mluvit. Je celkem běžnou praxí, že jednoho z nastupujících výtah trošku „požmoulá“ zavíranými dveřmi, než stihne zareagovat nízko umístěné čidlo či vyděšení cestující.
Jedna mladá kolegyně je elegantní dáma, která má ráda kozačky na jehlovém podpatku. A každé ráno chodí do nedalekého obchodu nakoupit si snídani a svačinu.
Před měsícem přišla kolegyně z ranního nákupu snídaně v nedalekém obchodě velmi veselá. V ruce žmoulala prasklý obal od jogurtu a z něj vytékal borůvkový jogurt, který voněl po celé kanceláři.
Nedalo nám to a zeptali jsem se, co se jí stalo. Kolegyně se smála, vzala roli kuchyňských utěrek ze skříně a prohlásila, že jde čistit výtah, který je aktuálně vymalován borůvkovým jogurtem. Pomoc nechtěla, tak jsme v napětí očekávali její návrat.
Humor kolegyni neopustil ani po návratu. Informovala nás o tom, že si cestou z obchodu udělala v budově nepřítele na život a na smrt.
Toho rána se kolegyně elegantně nesla, na svých vysokých kozačkách, firemní chodbou z návštěvy obchodu. V náručí nesla velkou dámskou peněženku, knäckebrot, oříšky a nahoře měla postavený borůvkový jogurt. Jako víla vplula do haly a zahlédla otevřený výtah, ve kterém již byl elegantní pán v obleku.
Kolegyně se rozeběhla, aby jí výtah neodjel. Jakmile byla jednou nohou ve výtahu, noha jí na kachličce uklouzla a dveře výtahu ji přivřely. Nákup jí vyletěl z ruky a dveře se začali po nárazu na její tělo otevírat. Mohla jen sledovat, jak její jogurt s třeskem dopadl na zem výtahu a fialová hmota se rozstříkla na kalhoty elegantního pána.
V kolegyni hrklo, jak ve starých kamnech a aby zachovala dekórum, ihned pána hlasitě a slušně pozdravila zvučným „dobrý den“. Následně začala sbírat popadané věci, při snaze ovládnout smích se pánovi sáhodlouze omlouvala a snažila se mu jogurt na kalhotách, co nejvíce rozšmudlat. Pán se na ni shovívavě usmál a vystoupil i se svými teď již černo-fialovými kalhotami o patro níž.
I když kolegyně provedla důkladný úklid, výtah číslo 3 celý den voněl po borůvkovém jogurtu.
