Špatný den

Mám báječnou nejlepší kamarádku. Kdysi jsme společně sdílely jeden pokoj v babiččině bytě. Byly to úžasné časy.
Tehdy už jsme měly první mobilní telefony. Moje slavná Nokia 3310 to byl stroj! Volání bylo mnohem dražší, než je dnes, ale mít mobil to byl člověk král světa. A taky začal existovat internet! Aby se ušetřilo za SMSky, používalo se odesílání zpráv z SMS brán na internetu, což bylo zdarma. Takže jsme byly schopny vše přes SMS domluvit.

Moje kamarádka pracovala tehdy ve velké nadnárodní firmě, kde pracovala i spousta cizinců. Někteří z nich se postupně naučili česky. Byli jsme taková menší parta, která se potkávala a společně pařila. Všechny srazy se organizovaly právě těmi SMSkami z internetu. Všimli jste, že i dnes, když někde napíšete telefonní číslo, adresu nebo něco podobného, že se vám to později při vyplňování formulářů zobrazuje? Někdy je to čiré neštěstí.

Byla jarní sobota, v pátek jsme se s kamarádkou domluvily, že společně pojedeme na výlet. Čekání na její probuzení po noční šichtě mi zpříjemňovaly nově pořízené rybičky v kulatém akvárku. Neonky, paví očka, písek a jeskyňka, kterou se rybičky proháněly. Když se kamarádka vzbudila, nevypadala moc dobře naložená, ale má ve zvyku splnit co slíbí, a tak jsme hupsli do našeho vozu s předním náhonem a jely na podzimní Výstavu minerálů do Tišnova.

Co čert nechtěl, šprajcly jsme se v koloně. Vzhledem k tomu, jak se kamarádka vedle mne na sedadle tvářila, proběhl pokus o zlehčení situace; „při této rychlosti můžeš aspoň pozorovat broučky v trávě.“ A zpět se ozvalo „mrtvej, mrtvej, zmrzlej!“ Těžko se ubránit smíchu, nakonec její špatné probuzení odeznělo a výlet se vydařil.

Večer měla kamarádka opět noční směnu. Zašly jsme společně na oblíbená obrovská pečená žebra s křenem a po večeři jely každá svojí cestou. Ona do zaměstnání, já domů.

Po příchodu domů mne čekal šok, všechny neonky vyskákaly z akvárka – asi sebevražedná parta. Proč nás jen nenapadlo jim akvárko něčím zakrýt?! Nenapadlo, co naplat. Bylo nutné se o tuto ztrátu podělit a kamarádku připravit na návrat domů. Jak jinak než standardní SMSkovou cestou z internetu. Vypíšu formulář vyberu číslo, co na mne ve formuláři vyskočilo a do těla zprávy píšu co nejvíce taktně; „je to blbý, ale umřely nám neonky.“ A kliknu na odeslat.

Notnou dobu se nic zvláštního nedělo. Kamarádka toho měla v práci vždycky hodně, tak se nebylo co divit, že hned neodpovídá. Asi za dvě hodiny moje Nokia standardním tónem pípla.

Báječné, pomyslela jsem si. Hmm, píše náš společný kamarád, který sice není Čech, ale česky slušně umí, asi bude nějaká další akce.
S radostí se vrhám k mobilu a otevírám zprávu. V ní stojí „sice nevím, co je to neonka, ale je mi to hrozně moc líto.“ Zatracená SMS brána ukázala mi špatné telefonní číslo a SMS pro kamarádku skončila úplně jinde! Zmateně jsem přemýšlela, jak mu vysvětlit, že to je sice ztráta, ale kupovat věnec nemusí…
Proto jsme se nakonec všichni potkali v naší oblíbené restauraci. Já, kamarádka a náš společný kamarád. Přišel do restaurace chudák celý nešťastný a jal se nám vysvětlovat, že neví, co jsou to neonky, ale jistě je to pro nás velká ztráta a jak nám může pomoct, co se musí vyřídit. Vysvětlili jsme se mu, že neonky jsou rybičky, tedy obřad již proběhl a tryzna právě probíhá. I tak to tato citlivá duše nesla velmi těžce a pomohla nám s výběrem nových rybiček, tentokrát těch, co znal – paví očka.

Sdílejte článek

Share on facebook
Share on twitter
Share on whatsapp
Share on email

Přihlaste se k odběru novinek, aby Vám žádný z publikovaných článků neunikl.

Scroll to Top