Jen malý kousek od ruchu velkoměsta se rozprostírají oázy klidu a zeleně. Nejen milovníci květin se zde mohou kochat krásami rostlin a pečlivé práce zahradníku. V těsné blízkosti centra Brna se nachází tři různé botanické zahrady a jedna, která má ve svém názvu slovo otevřená.
Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity
Tato největší brněnská botanická zahrada má rozlohu přes 10 hektarů. Nachází se v sousedství Mendelovy univerzity na katastrálním území Ponava (i když asi všichni brňáci budeme nesprávně tvrdit, že je v Černých Polích).
Do areálu vedou 3 vstupy. Hlavní z ulice Tř. Generála Píky (u zastávky tramvají 9 a 11 – Bieblova), dolní od Boby Centra otevřený jen v době výstav a poslední přes lávku z univerzity, který je určený jen pro zaměstnance a studenty.
Zahrada byla zakládána původně v roce 1938 jako arboretum v blízkosti školy. Při rozšiřování areálu školy musela ustoupit. V roce 1968 tak vzniklo arboretum a botanická zahrada v dnešním místě (část ploch tvoří umělá navážka po těžbě jílu).
Zahradu doplňují skleníky se sbírkou orchidejí. Areál botanické zahrady a arboreta je rozsáhlý. Pokud ho důkladně projdete, najdete nejrůznější místa pro relaxaci a odpočinek. Uvidíte hned několik posezení. Je na Vás, jestli si vyberete zastíněnou mechovou zahradu, trávník nebo vistárií porůstající pergolu s výhledem na Brno.
Příjemné posezení je i u několika vodních nádrží. Když budete mít štěstí, kromě ryb uvidíte i nějaké žáby nebo vodoměrky. Procházka zahradou je zážitkem, který si možná rádi zopakujete. Zahrada je pro veřejnost otevřena několikrát ročně v rámci různých výstav. Pokud přijdete na výstavu kosatců Iris a pak na Barvy podzimu můžete si sami porovnat, jak se zahrada mění v průběhu ročních období.
Botanická zahrada MU
Další ze zahrad patří také Masarykově univerzitě (MU). Je umístěna v areálu Přírodovědecké fakulty MU na Kotlářské ulici a zaujímá plochu 1,5 hektaru. Tato zahrada je z cele trojice univerzitních zahrad nejstarší. Její vznik lze datovat rokem 1922, jen o málo později než samotné univerzity.
Zahrada vznikla na místě bylinné a zeleninové zahrady přidružené k budovám bývalého chudobince, které začala univerzita využívat. Osud zahrady je pohnutý. Celou historii si můžete přečíst na stránce MU.
Ale ve zkratce. Od počátku se předpokládalo, že toto umístění je jen provizorní. Zahrada se měla několikrát stěhovat. Míst bylo několik; například Mniší hora v místech dnešní Zoo, Kraví hora nebo oblast dnešního kampusu v Bohunicích. Za války byla skoro zničena. Místo cizokrajných rostlin se zde pěstovali rostliny, z nich bylo možné získat různé technicky důležité látky a také užitková zelenina.
V letech 1995 -1997 byli postaveny nové skleníky. Každý skleník má své specifické klima a tedy i rostliny. V jednom jsou kaktusy, jinde cykasy. V nejvyšším uprostřed celého pětilodí jsou palmy. Možná v rohu objevíte točité schody směřující na lávku nad skleníky. Tudy, ale také po obdobném schodišti u vstupu do skleníku, můžete vyjít na střešní zahradu osazenou skalničkami a sukulenty.
Na první pohled je skrytých zákoutí v zahradě několik. Stačí obejít jezírka u vstupu nebo zamířit do zadní části. Tam ve stínu stromu najdete zákoutí inspirované japonskou zahradou.
Prosluněné záhony v blízkosti skleníků slouží k výuce. Stejně jako různě tematicky pojaté výsadby (rostliny aluviálních luk a lužních lesů, rostliny dubových a dubohabrových hájů, vegetace vátých písků atd.).
V zahradě se skrývá několik pokladů. Asi nejznámější je největší leknín světa Viktorie Královská. Trochu skrytá je Wollemia Nobilis, jehličnan poprvé nalezený až v roce 1994. MU je zapojená do jeho záchrany a tuto unikátní rostlinu si ve skleníku můžete prohlédnout.
Centrum léčivých rostlin
Centrum léčivých rostlin sice ve svém názvu neobsahuje slovní spojení botanická zahrada, ale svým vlastním způsobem jí je. Tato nejmenší a také zřejmě nejméně známá zahrada, se nalézá na svahu Kraví hory nedaleko od areálu koupaliště.
Nejlépe se sem dostanete z Náměstí Míru. Pokud půjdete dolů z kopce podél kolejí, na úrovni zastávky Heinrichova najdete nenápadnou cestičku mizející v zeleni. Jste u cíle. Za brankou se rozprostírá skoro 1 hektar zahrady.
Spíše než okrasné záhony v parcích tato zahrada připomíná rozsáhlou zahrádku babky kořenářky. V řadách se tu střídají nejrůznější léčivé rostliny. Najdete tu téměř 900 rostlinných druhů nebo odrůd rostlin. Zastoupeny jsou jak domácí, tak cizokrajné rostliny léčivé, aromatické, tonizující, ale i toxické. I mezi stromy, lemující okraje zahrady, jsou rostliny s léčivými účinky. Pýchou zahrady je rozsáhlá sbírka rostlin z čeledi mákovitých.
Zahradu doplňuje několik drobných staveb a laviček lákajících k posezení. Hlavní budova se zázemím pro zahradníky a studenty se sama utápí v zeleni, která ji obrůstá. A k čemu tato zahrada slouží? Její poslání je udržení genofondu léčivých rostlin, pěstování rostlin pro výuku a výzkum mediků.
Mimo to je také prostředím pro praktické vyučování studentů všech stupňů škol i poučení veřejnosti. Kochejte se. Rostlin je zde opravdu mnoho. Ale pozor mnohé jsou jedovaté!
Otevřená zahrada
Otevřená zahrada je tak trochu skrytá. Jeden ze vstupů je umístěn v dolní části parku obklopující hrad Špilberk a to z cestičky vedoucí od Obilního trhu. Druhý vede z ulice Údolní 33. Možná proto, že je zahrada na rozhraní města (Obilní trh a okolní domy) a parku má svou specifickou atmosféru.
Otevřená zahrada je složena z několika částí. První část tvoří do zahrady zakomponované dvě budovy postavené, ale i rekonstruované v duchu pasivních standardů (zjednodušeně řečeno tak, aby na jeho vytápění bylo vynaloženo co nejméně energie). Na tuto část navazuje i bistro poskytující návštěvníkům občerstvení.
V druhé části se můžete setkat se zvířaty (ovce, slepice, králíci). Třetí část je výuková zahrada čtyř živlů.
Tato překvapí množstvím objektů a instalací. Ty hravou formou děti seznámí se sílou vody, větru, ohně (zde spíše slunce) a země. Děti si možná hned nespojí jednotlivé živly s konkrétními objekty. Co přesně mají před sebou si mohou přečíst (nebo jim bude přečteno doprovodem) na přilehlých panelech.
Trochu překvapivě možná působí soška Panny Marie ve skalní kapličce. Toto místo pro meditaci, obklopené květinami, je součásti Boromejské zahrady. Je to bývalá klášterní zahrada Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Po dohodě Nadace Partnerství (provozovatel zahrady) a sester Boromejek je do areálu Otevřené zahrady začleněna.
Doufám, že jsme Vás v článku inspirovali k návštěvě některé ze zahrad ukrytých v blízkosti centra města. Jsou to oázy zeleně a klidu vybízející ke zklidnění v naší uspěchané době.
[1] Převzato ze stránky: http://arboretum.mendelu.cz/cz/historie
