Jsou místa kam se dostanete až v okamžiku, kdy přestanou sloužit svému původnímu účelu. V Brně to jsou nově zpřístupněné historické vodojemy. Pojďme se ponořit do historie míst, kde kdysi vládla voda. Historických vodojemů je v Brně několik. Jeden najdeme v Denisových sadech, další na Špilberku a poslední největší komplex nádrží je na Žlutém kopci.
Město Brno leží na březích dvou řek, Svratky a Svitavy, a několika dalších vodních toků. Mohlo by se zdát, že se zásobováním vodou nebudou problémy. S postupem času, rozrůstajícím se městem a množstvím jeho obyvatel, ale začal být pitné vody nedostatek. V historickém centru měly domy už od počátku své studny. Ty mnohdy sousedily se septiky a odpadními jámami. Díky prosakování splašků do studní tak vznikla nejedna epidemie tyfu, cholery nebo úplavice. Proto vznikl první vodovod a vodojem v Brně.
Vodojem v Denisových sadech
Dnešní objekt vodojemu v Denisových sadech je už několikátým objektem určeným pro zásobování města vodou. Než si o něm něco povíme, pojďme se zmínit o jeho předchůdcích.
Puhlík
Puhlík nebo později Františkov je historické pojmenování oblasti dnešních Denisových sadů.
Z pohledu rozvodu vody je to nejvýše položené, strategické místo tehdejšího města. Právě zde vznikl první vodojem, který byl zásobován vodou ze Svratky. Voda se do kopce čerpala pomocí vodního kola umístěného zhruba v místech dnešní budovy lázní na Kopečné. V té době tam stál tzv. Lamplův mlýn. K pohonu kola sloužil Svratecký náhon, boční rameno Svratky zbudované snad už ve 12 století. Voda se brala přímo ze Svratky. Přivádělo ji 2 km dlouhé kamenné potrubí. Důvodem bylo znečištění Svrateckého náhonu provozem lázní a ostatních podniků, které jeho vody využívaly.
Původní vodovod byl vybudován po roce 1416. Smlouvu o vybudování vodovodu a odběru vody z řeky Svratky potvrdil městu Brnu 3. července 1416 sám král Václav IV. Voda z Puhlíku vedla olověnými přípojkami k městské honoraci, šlechtě, do klášterů, do pivovarů a dvou městských sladoven. Ostatní obyvatelé města si museli zajít pro vodu do kašen, které byly vodou napájeny. Vodárna, byla několikrát poškozena a vypálena. V roce 1818, při rušení hradeb a vzniku předchůdce dnešních Denisových sadů, byly původní dřevěné nádrže nahrazeny vodojemem novým cihlovým.
Cihlový vodojem
Cihlový vodojem s dvěma komorami o rozměrech 15,8 a 16,5 metrů s proměnlivou šířkou od 3,7 po 6,3 metry najdeme ukrytý v bývalé parkánové zdi. O jeho přítomnosti v hradbách, za hudebním pavilonem v Denisových sadech, svědčí jen malá, střílnám podobná okénka ve zdi. Objekt s valenou klenbou ve výšce 8 metrů připomíná spíš malý kostelík. Tento vodojem byl využíván do roku 1873. V roce 2005 byl sanován a opraven. Dnes slouží snad jako sklad pro brněnské biskupství, na jehož pozemku se nachází. Jedním z důvodů jeho nevyužití pro jiné účely je i absence vhodné přístupové cesty do nitra objektu.
Vodojemy na Špilberku
Historie vodojemu na Špilberku je propojena s vodovody na Žlutém kopci. Protože v polovině 19. století přestával kapacitně i tlakem vody vodovod na Petrově stačit, hledalo se nové řešení. Město Brno roku 1863 vypsalo soutěž na výstavbu nového vodovodu. Vyhrál projekt londýnského stavitele Thomase Docwry, který získal zkušenosti při realizaci vodovodů v Liverpoolu, Southamptonu a Stratfordu.
Na Špilberku, ve východním barokním bastionu, tak vznikl v letech 1870-1871 první z místních vodojemů. Jedná se o nádrž o rozměrech zhruba 7x 25 metrů postavenou z cihel, opatřenou cementovou voděodolnou omítkou. Cihlovou klenbu podepírá řada pěti sloupů.
Vodu nahoru do nádrže tlačil parní stroj. Strojovna a přečerpávací stanice byly umístěné v domku na jižním úbočí Špilberského kopce ve výšce cca 250 m.n.m. Dnes je domek, kde byla strojovna, opraven. Budova a přilehlá zahrada je v péči Veřejné zeleně města Brna a je využívána jako reprezentativní prostory například pro pořádání svateb a rautů.
Betonový vodojem
O třicet let později byla cihlová nádrž doplněna o druhou betonovou. Důvodem bylo rozrůstání se města i do výše položených míst, jako je Kraví hora nebo Černé Pole, a potřeba vyššího tlaku vody. Oproti vodojemu na Žlutém kopci ve výšce 255 m.n.m., je Špilberský výš. Přečerpávací stanice je ve 250 m.n.m a samotné vodojemy jsou ještě o poznání výše.
Betonová nádrž má obdélníkový půdorys o rozměrech 12 x 25 metrů a je zaklenuta plochým betonovým stropem. Ten podepírají dvě řady sloupů (tři a tři). Oba vodojemy sloužily do 20. let 20. století. Jejich provoz byl ukončen po připojení města Brna k první větvi Březovského vodovodu.
Lapidárium – Chrám kamene
Vodojemy v 80. letech objevili vandalové a zanechali v nich řadu nápisů. Chátrající prostory byly v letech 2017 až 2019 opraveny. Místo původního přístupu šachtou po žebříku vznikl nový, pohodlný vstup. Dnes zde můžete obdivovat nejen toto technické dílo, ale i poklady z depozitáře Muzea města Brna. Najdete zde Lapidárium, ve kterém muzeum prezentuje různé kamenné exponáty. Tyto artefakty se zachovaly z domů, které musely ustoupit velkému bourání a přestavbě města v 19. století.
Vodojemy na Žlutém kopci
Vodojemy na Žlutém kopci jsou historicky propojeny s vodojemy na Špilberku. Vznikly a byly rozšiřovány ve stejné době. Ale tady podobnost končí. Zatímco na Špilberku jednotlivé nádrže snadno přehlédnete, ty na Žlutém kopci působí jako tajuplný labyrint. Najdete je v prostoru vymezeném ulicí Tvrdého a lomící se ulicí Tomešovou. Na první pohled toto místo připomíná zpustlou zahradu. Zatím provizorní vstup (leden 2023) je brankou vedle domu Tvrdého 15. Aktuálně jsou přístupné dva cihlové vodojemy. Třetí betonový bude možná zpřístupněn příští rok.
Nejstarší nádrž
První a nejstarší nádrž byla postavena v roce 1874 podle projektu již zmíněného Thomase Docwryho. Vodojem je kompletně postaven z opakovaně vypálených, ručně vyráběných cihel a pro zajištění nepropustnosti “obalen” vrstvou jílu. Tato nádrž je ukázkou tzv. anglického typu vodojemu. Podobný je například Hornsey Wood Reservoir v jižním Londýně.
Strop a podlaha jsou klenuté. Vodojem má rozměry 45 x 45 m a výšku cca 6 m. Prostor je členěn do devíti dlouhých lodí spojených na severní straně kolmo navazující lodí odtokového kanálu. Masivní podpěrné zdi jsou odlehčeny otvory tzv. tlamových oken.
Díky symetrickému uspořádání a temné barvě zdí nedohlédnete na konec. Celý prostor tak působí jako zvláštní chrám.
Jen dvě krajní komory mají pevnou přepážku. V jedné z krajních komor, v rohu vodojemu, je umístěno vtokové potrubí. Tudy přitékala voda z řeky Svratky. Na vodu z vodojemů si brňané, poměrně brzy po zprovoznění, stěžovali. Voda prý neměla osvěžující chuť, v létě byla moc teplá a v zimě moc studená.
Mladší cihlová nádrž
Druhý vodojem, o rozměrech 45 x 70 m a výšce cca 8 m, byl zřízen v roce 1894. I když je také z cihel je řešen jinak. Má rovnou podlahu a podporu valené klenby zajišťuje 70 pilířů v 10 řadách. Prostor tak působí mnohem odlehčeněji. Prý je zde ozvěna trvající 20 s.
Tmavá barva cihel, zde už vyráběných strojově, je opět dána přítomnou plísní, které se v tomto prostoru s vysokou vlhkostí daří. Pokud se pozorně podíváte na nosné sloupy, objevíte tam zárodky krápníkové výzdoby a pozůstatky kořenů. Nad tímto vodojemem totiž kdosi v minulosti vysázel ovocný sad a stromy si kořeny našly vodu.
Betonový vodojem
Ve 20. letech s rozrůstáním města byla potřeba zajistit pro Brno dostatečný zdroj pitné vody. V té době začal vznikat tzv. Březovský vodovod a na Žlutém kopci přibyl další vodojem. V roce 1910 tak vznikl betonový vodojem s dvěma k sobě přiléhajícími nádržemi spojenými velkou armaturní komorou. Pro výstavbu byl tentokrát použit železobeton.
Nádrže mají rozměry 35 x 30 m a 45 x 30 m s výškou 6 m. Strop je podepřen systémem křížových kleneb podpíraných hranolovými pilíři umístěnými na patkách. Ozvěna je zde 25 s. Dno je zde také rovné a je protkané sítí odtokových kanálků. Jak mladší cihlový, tak i tento vodojem byl plněn vodou přitékající z nejstaršího cihlového vodojemu.
Vstup do těchto míst zatím pro návštěvníky není možný. V budoucnu, po znovu postavení domku pro údržbu, bude umožněn bezbariérovým vstupem. Nad vodojemy stával domek pro údržbu. V průběhu let byl přeměněn na garáž a došlo k vážnému porušení statiky. Domek byl proto ztržen. Z původního stavebního materiálu má vzniknout replika domku jako zázemí pro průvodce a návštěvníky.
Zpřístupnění veřejnosti
O tom, že v těchto místech vodojemy jsou, věděli zaměstnanci vodáren. Vodojemy byly funkční do roku 1997, kdy zásobovaly výrobní podniky užitkovou vodou. V roce 2014 měl fotograf Libor Teplý v těchto prostorách nafotit kalendář pro vodovody a kanalizace. Díky němu se o prostorách dozvěděl Aleš Svoboda, znalec a propagátor brněnského podzemí. Začal boj o zachování této památky. Developeři v těchto místech chtěli stavět a na areál byl málem podán demoliční výměr. Naštěstí se tak nestalo a v roce 2019 se vodojemy staly památkou industrálního dědictví. Následovala rekonstrukce a postupné otevírání vodojemů pro veřejnost.
O popularitě tohoto místa svědčí vyprodané vstupenky krátce po přidání nových termínů prohlídek. Brněnské vodojemy zatím nedosahují slávy jako starověké cisterny Yerebatan Sarayi v tureckém Istanbulu. Ale třeba i ty naše vytvoří kulisu v nějakém zajímavém filmu.
Ač vznikly všechny vodojemy jako ryze technická díla, nelze jim upřít to, že oplývají specifickou krásou. Jsou to takové podzemní katedrály s dokonalou, funkční architekturou a neopakovatelným půvabem.
