Když se řekne Českomoravské pomezí, asi správně budete předpokládat, že leží někde na pomezí Čech a Moravy. Víc si možná nevybavíte. Zdatnější v zeměpisu přiřadí k tomuto koutu naší vlasti i města Litomyšl, Vysoké Mýto a Poličku. Někde na kraji nejdelší strany trojúhelníku tvořeného těmito městy leží přírodní rezervace Toulovcovy maštale. Sem jsme tentokrát vypravili na prodlouženy víkend.
Obsah článku
Litomyšl
V pátek ráno jsme vyrazili přes lehce ucpané Brno směrem na Svitavy do Litomyšle. Zaparkovali jsme nedaleko moderní budovy autobusového nádraží jehož součástí je park a menší obchodní centrum. Odtud to bylo jen malý kousek do samotného centra města.
Centrum Litomyšle
Smetanovo náměstí je jedním z nejdelších náměstí v České republice. Je obklopeno hlavně renesančními a barokními domy s podloubím. Na jedné straně najdete Morový sloup na druhé pak sochu slavného rodáka Bedřicha Smetany. Velkou zajímavostí je také orloj na věži radnice uprostřed náměstí.
Vyfotit náměstí byl docela problém. Je trochu do oblouku, to by ale při troše dobré vůle tolik nevadilo. Nejhorší byla všudypřítomná auta úhledně lemující celé náměstí. Mohl za to všední den? Odpověď znají asi jen místní…
Z náměstí jsme se prošli k nábřeží řeky Loučné. Zde nás překvapila moderní lávka, která svým houpáním připomínala provazový most někde v džungli. Mají tu i zajímavě řešené dětské hřiště se sochou – potrubním telefonem. Fakt fungoval!
Cestou k zámku jsme se pokochali fasádou střední pedagogické školy a Smetanovým domem. Sgrafita na fasádě zámku zřejmě inspirovala nejednu místní budovu 🙂 .
Kolem Piaristické koleje jsme prošli do Klášterní zahrady. Zde si opět můžete vychutnat spojení moderny a historie prostřednictvím soch Olbrama Zoubka a architektury Piaristického kostela Svatého kříže.
Fresky z Krvavého románu
Zahradami jsme přišli na o poznání klidnější Šantovo náměstí. Boční uličky nás zavedly zpět na hlavní náměstí. Cílem byla tak trochu skrytá ulička Josefa Váchala s freskami inspirovanými obrazy z jeho Krvavého románu. Pokud vás místy až hrůzostrašné výjevy zaujmou, můžete navštívit budovu Portmonea, kde uvidíte více z jeho tvorby.
Byl čas oběda a tak jsme zašli do místního hotelu. Po obědě a kávě jsme se z historické Litomyšle obohacené mnoha prvky moderní architektury vydali dál, tentokrát do přírody.
Toulovcovy maštale
V obci Jarošov jsme zaparkovali nedaleko dřevěné zvonice a dali se po modré turistické značce kolem rybníka na rozcestí Vranice. Zde jsme odbočili na červenou k Toulovcovým maštalím. Původně jsme chtěli vzít kola, protože tudy vedou i cyklostezky. V terénu jsme však zjistili, že na turistické stezky se místy nesmí. Navíc jsou mnohá místa pro kola nesjízdná. Na kolech budete asi rychlejší, ale nepokocháte se z blízka skalními útvary a mnohá místa nejspíš i minete.
Cesta vinoucí se podél skal je místy pokryta spletí kořenů okolních stromů. Nejzajímavějším útvarem byli samotné Toulovcovy maštale. Jedná se o labyrint skalních stěn, který si můžete prohlédnout zevnitř i z nadhledu. Zde prý podle pověsti loupeživí rytíř Toulovec ukrýval své naloupené poklady.
Nějaký vtipálek na pískovcové stěny napsal i názvy místností, takže jsme procházeli přes ložnici, kuchyni a nakoukli i do Myší díry.
Po průzkumu skalního městečka jsme šli dál po červené. Dostali jsme se do údolí, kterým protékal malebný potok. V místě s názvem Pod kostelíčkem jsme si mohli vybrat, zda budeme pokračovat po červené nebo zvolíme žlutou turistickou stezku. Rozhodli jsme se pro červenou a vydali k Panskému rybníku. Ve výsledku by to bylo jedno. Žlutá totiž z větší části červenou kopírovala, ale po druhé straně potoka. Z místa s názvem Pod Cikánkou jsme se vrátili zpět do Jarošova.
Přesunuli jsme se do Budislavi na ubytování. Chtěli jsme navštívit Toulovcovu rozhlednu. Bohužel bylo zavřeno. Mimo hlavní sezónu mají jen omezený provoz, a to o víkendech. O prázdninách by mělo byt otevřeno denně. Bohužel zjistíte to až u rozhledny.
Budislav
Nocleh v Ubytovacím hostinci Na skalách jsme zajistili přes booking. Na první pohled hostinec vypadal malý, ale zdání klame. Vnitřní prostory svědčí o tom, že nedávno prošel rekonstrukcí.
Před večeří jsme ještě zašli prozkoumat okolí. Přímo u silnice jsou umístěny turistické značky a také naučná stezka s názvem Kudy tudy, šel tu Yetti. Ta nás provedla v podstatě celou vesnicí. V dolní části obce se nachází rybníky. Je tu také poměrně dost chat. V některých místech můžete opět spatřit různé kamenné útvary např. Velké Hradisko. Na jednom takovém je postaven i moderní kostel Boží lásky z počátku 90. let 20. století. Podle dostupných informací by měl mít půdorys lidského srdce. Procházka nám pomohla pochopit proč se hostinec jmenuje Na skalách.
Možná vás rozladí, že Wi-fi tu moc nefunguje, ale dá se to brát jako mobilní detox. Otravnější je systém fungování sprchy. Koupelna v zařízení je osazena bateriemi podobnými, jak znáte z veřejných bazénů. Zmáčknete knoflík a teče voda. Interval tekoucí vody ve sprše je asi 10 s. Na krátkou koupel zmáčknete tlačítko asi 10x. Místo dvojlůžka jsou dvě postele vedle sebe, takže máte mezi sousedními matracemi asi 8 cm mezeru. 🙄
Pískovcová skalní obydlí
Druhý den po snídani jsme vyrazili do Proseče. Obešli jsme náměstí, na kterém je muzeum dýmek. Ty se zde vyrábí už od konce 19. století. Pokračovali jsme přes Zderaz se zastávkou u Pískových skalních obydlí, ke kterým se dostanete od parkoviště u obecního úřadu. Cesta vede ulicí s domy, za kterými jsou skály. Jsou zde i stále funkční skalní sklepy.
Ve Zderazských sklepech koncem 19. století bydleli ti nejchudší. Skalní obydlí můžete navštívit s průvodcem, prohlídka trvá asi hodinu.
Nové Hrady
Dalším cílem byly Nové Hrady, kterým dominuje krásný rokokový zámek, který nechal na základě svých vlastních plánů postavit Jan Antonín Harbuval Chamaré v letech 1774-1777. Stavba trvala pouhé tři roky, což se z dnešního pohledu zdá být neuvěřitelné. Zámek inspirovaný francouzskými letními sídly je přirovnáván k malému Versailles nebo vídeňskému Schönbrunnu. Nikdy nebyl přestavěn v jiném stylu a je obklopen krásnými zahradami.
Najdete tu bylinkovou i přísně geometrickou francouzskou zahradu nebo vodní kaskádu a rozárium. Zaujme vás zelený labyrint i v zeleni ukryté divadlo. Při prohlídce zámku se můžete pokochat krásným rokokovým sálem a nakouknete i do soukromých komnat majitelů. Tento zámek je totiž od roku 1997 v soukromém vlastnictví manželů Kučerových.
V letě jsou v zahradních budovách otevřeny expozice věnované cyklistice (barokní sýpka) nebo anglickým kloboukům (voliéra s papoušky).
Vysoké Mýto
Na oběd jsme si zajeli do Vysokého Mýta. Po obědě jsme si prohlédli náměstí a navštívili Muzeum karosářství. Znalci aut si asi už spojili Vysoké Mýto s Karosou a karosárnou Sodomka. Karosářské závody se v období první republiky zabývaly z dnešního úhlu pohledu tuningem aut. Zákazníky karosárny byli buď movití motoristé nebo i samotní výrobci automobilů. Movití motoristé toužili většinou po originálním vzhledu. A výrobci automobilů si nechávali dělat převážně malé, např. 10 kusové série aut pro speciální použití (sanitka, pohřební vůz…).
Komplikovanou historii Sodomkovy karosárny a samotných zakladatelů se dozvíte právě v tomto muzeu umístěném v budově bývalého soudu s věznici. Během prohlídky uvidíte asi jen dvacet historických automobilů a jejich předchůdců – kočárů. Můžete si ale zahrát i dvě speciální hry.
V jedné si můžete navrhnout vlastní automobil. Víc o tomto procesu se postupně budete dovídat v přízemních v celách bývalé věznice. Odměnou vám bude obrázek vašeho vyprojektovaného vozu, tedy pokud se vám to podaří.
V celách prvního patra zjistíte více o historii firmy Sodomka. I zde si zasoutěžíte. U pokladen dostanete kovový štítek, na kterém se Vám má objevit tajenka. Za správné odpovědi si pomocí „raznice“ na štítku přidáte písmeno z tajenky. Je-li odpověď špatná, žádné písmenko Vám na štítku nepřibude.
Ve Vysokém Mýtě se můžete projít po čtvercovém náměstí, obhlédnou původní městské brány nebo zajít do Tyršova sadu. Ve zdi původních hradeb lemující sad jsou vsazeny pamětní kameny odkazující na různé dny v historii města.
Pivnické rokle
V toulání jsme pokračovali v Dolanech. U křížku jsme nechali auto a pokračovali po žluté k Pivnici a dál do Pivnické rokle. Cestou se okolní břehy pomalu zvedaly. Místy vám to tu může připomínat pískoviště. O kus dál jsme zas přeskakovali z jednoho břehu potůčku na druhý. V samotném srdci rokle se nad vámi zvedají asi deset metrů vysoké stěny kaňonu tvořeného různě zabarvenými pískovci.
Nejhezčí útvary, stejně jako tunel vymletý vodou a skalní jeskyni najdete až na konci rokle.
Ještě nebylo tak pozdě a počasí nám na tu bídu docela přálo, tak jsme popojeli do Poličky. Cestou jsme zastavili u rozhledny Terezka. I tato rozhledna je bohužel otevřená jen v době prázdnin.
Polička
V Poličce jsou asi největší zajímavostí dochované hradby kolem historického centra. Náměstí dominuje budova radnice a morový sloup. Nedaleký kostel sv. Jakuba byl v době naší návštěvy částečně pod lešením. V bytě jeho věže se narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů. Hradby jsme si prohlédli z parku rozprostírajícího se podél Synského rybníku.
V kavárně u hradeb jsme se prohřáli dobrou kávou a matcha latte (čajem). Venku totiž začalo poprchat a objevila se i nějaká vločka. Co lze taky čekat na Vysočině v půlce dubna…
Bystřice nad Pernštejnem
Při raním pohledu z okna jsme uviděli poprašek sněhu. Venku bylo dost vlezlo, tak nás ani nemrzelo, že už jsme po snídani vyráželi k domovu.
Tentokrát jsme jeli jinudy. V plánu bylo zastavit se v Bystřici nad Pernštejnem a ve Velké Bíteši. V obou městečkách byl klid. Kdo by chodil ven při teplotách kolem nuly za vlezlého počasí, že?
Do Bystřice se ještě vrátíme. Je toho tam spoustu k vidění. Objevili jsme tu např. depozit vozů Tatra. To si zas kluci užijí. 😆
Velká Bíteš
Velká Bíteš je nám známější. Tím, že leží blízko dálnice D1, občas slouží i jako objízdná trasa při kolonách. Je tu známý hostinec U Raušů, který proslavili mnozí umělci a sportovci projíždějící tudy na svých cestách. Svou hvězdu slávy mají někteří z nich na chodníku před hostincem.
Najdete tu jména jako Martina Sáblíková, Petr Novotný, Karel Gott nebo Helena Vondráčková.
PS: Občas se zadaří, že až u kávy při prohlížení fotek zjistíte, že jste se málem potkali na stejném místě. Jen ten druhý měl víc štěstí na hezké počasí. Díky za slunečné fotky Roxie… 😀
