Liberec máme spojený s horou Ještěd a ikonickým vysílačem na jeho vrcholu. Vysílač je vidět nejen z města Liberec, ale i širokého okolí. Výška Ještědu je 1012 m.n.m. Převýšení mezi sedlem (prominencí) v Jeřmanicích, které Ještěd odděluje od Jizerských hor, je 517 metrů. Vrchol Ještědu, díky své relativní osamělosti, poskytuje daleké výhledy nejen na Liberec a jeho úbočí, ale i na polovinu Čech, část Německa a Polska. Zájem turistů vzbudil až v polovině 19. století. V té době se na vrcholu objevuje první chata s občerstvením pro turisty.
Z města vzhůru na vrchol
Cest, ale i možností, jak se na vrchol dostat, je mnoho. Vyrazit můžete pěšky, na kole, lanovkou nebo autem. Až na vrchol vede silnice, kterou využívají převážně ubytovaní v místním hotelu.
Auto nebo tramvaj
Trasa Liberec centrum, hlavní přestupní terminál Fügnerova a konečná stanice Horní Hanychov zabere tramvaji necelých 20 minut. Jezdí zde linka číslo 3. Pokud se rozhodnete pro jízdu autem, v sousedství tramvajové smyčky jsou velká parkoviště. Oproti cestě autem, je cesta tramvají i další způsob, jak poznat Liberec. Linka číslo 3 projíždí kolem vlakového nádraží, pod viaduktem a postupně šplhá až do Horního Hanychova.
Tramvaj zdolá z centra města převýšení přes 170 metrů. Pro představu pata liberecké radnice je ve výšce 374 m.n.m. Dolní stanice lanové dráhy Skalka, v sousedství tramvajové smyčky v Horním Hanychově, je ve výšce 541 m.n.m.
Lanovka
Na konečné stanici v Horním Hanychově máte další možnost volby, jak se dostat na vrchol. Hned v sousedství konečné tramvaje je dolní stanice sedačkové lanové dráhy Skalka. Do horní stanice ve výšce 892 m.n.m. se dostanete za 5 minut. K vrcholu Ještědu budete muset ještě několik desítek metrů vystoupat po svých.
Druhou možností je kabinková lanovka, která Vás zaveze přímo na vrchol. Jen k její dolní stanici musíte popojít zhruba půl kilometru lesem. Zavede vás tam tzv. Beranova cesta. Samotná lanovka je jedna z nejstarších u nás a provozují ji České dráhy. Lanovka byla uvedena do provozu 27. 6. 1933 a v 70. letech 20. století prošla rekonstrukcí. Dvě kabiny lanovky, každá pro 36 lidí, se na své trase kyvadlově střídají. Trať o délce 1188 metrů překonáte za necelých 5 minut, a to rychlostí až 36 km/hod. Horní stanice lanovky je těsně pod vrcholem Ještědu.
Vrchol Ještědu
Vrcholu Ještědu dominuje vysílač a hotel. Od lanovky ke vstupu do budovy budete muset jít ještě vzhůru, trochu do kopce, necelých 100 metrů po asfaltové silničce. Kromě výhledů do okolí, uvidíte i zajímavé objekty u odpočinkových míst.
Rohanský kámen, Dítě z Marsu a kříž
Velký, 3 metry vysoký, žulový obelisk zvaný Rohanský kámen odkazuje na skutečnost, že na Ještědu byla hranice mezi panstvím rodů Clam-Gallasů a Rohanů. Tento „přerostlý“ hraniční kámen byl vztyčen roku 1838 na připomínku návštěvy Adély Rohanové na Ještědu. V roce 2019 proběhlo jeho narovnání a oprava základů, do kterých byla vložena i časová schránka.
V blízkosti obelisku sedí smutný mimozemský chlapec. Socha „Dítě z Marsu“ od sochaře Jaroslava Róny byla instalována na Ještěd 16. července 2010. Je to druhý bronzový odlitek této sochy (první je v Praze v parku Hadovka). Umístění na Ještědu si pohrává s představou setkání s jinými světy a civilizacemi, kdy vysílač, díky svému tvaru, připomíná vesmírnou loď.
Rozměrná díla tohoto sochaře a malíře můžete najít na různých místech. Například v Brně je instalovaná kontroverzní socha Statečnost odkazující na markrabě Jošta Lucemburského. I samotný Liberec hostí minimálně dvě další jeho sochy – Lampu a Čerta.
Kříž na Ještědu najdete mezi budovou vysílače a stanicí lanovky. Nejrůznější kříže na vrcholu Ještědu jsou doloženy už od roku 1737. Tento prozatím poslední pochází z roku 1990.
Futuristický vysílač i hotel
Za předchůdce dnešního hotelu lze považovat první dřevěnou chatu z roku 1847, doplněnou později o malou rozhlednu. Později, díky oblibě výletů na Ještěd, byla na vrcholu zbudována prostornější Rohanova chata a posléze i „Nový Ještědský dům“ podle návrhu Ernsta Schäfera, který díky neopatrnosti v roce 1963 vyhořel.
V roce 1966 byla vyhlášena architektonická soutěž. Zadání původně požadovalo dvě budovy – televizní věž a restauraci s hotýlkem. Vyhrála stavba, která obě požadované funkce umístila do budovy jediné. Autor stavby je architekt Karel Hubáček, kterému se statikou stavby pomáhal Zdeněk Patrman a s výbavou vnitřních prostor Otakar Binar. Originální stavba získala mnoho ocenění mimo jiné i prestižní Cenu Augusta Perreta.
Stavba vysílače
Stavba televizního vysílače a hotelu připomínající vesmírnou loď (jinak odborně se jedná o tvar jednodílného rotačního hyperboloidu) proběhla v letech 1966 až 1973. Výška budovy je 94 metrů a kruhový půdorys má průměr 33 metrů. Při stavbě bylo použito několik novátorských postupů i množství skla v interiérech s odkazem na sklářskou tradici kraje.
Dvě nejspodnější patra budovy ukrývají technické zázemí. Nad nimi je vyhlídková terasa s bufetem, restaurace s kavárnou a hotel. Horní část je osazena nejrůznější telekomunikační technikou.
Cesta kolem vrcholu a dolů
Tras vedoucích na a kolem vrcholu Ještědu je spousta. Přes vrchol, anebo v jeho těsné blízkosti prochází červeně značená trasa E3 hřebenovka, Naučná stezka Terasy Ještědu i modře značená turistická trasa.
Naučná stezka Terasy Ještědu
Tato naučná stezka, dlouhá 10 km, vede ze sedla Výpřež, kam se okruhem zase vrací. Přes sedlo vede silnice spojující Liberec a vesnice za Ještědsko-kozákovským hřbetem. Na dvanácti zastaveních se návštěvník dozví o geologii a geomorfologii Ještědského hřebene, historii chat, pomníčků i lanovky.
Hřebenovka
Trasa s názvem Hřebenovka prochází přes celý Ještědsko-kozákovský hřeben a pokračuje dál do Lužických Hor. V opačném směru se z Ještědu dostanete například do Hodkovic pod Mohelkou.
Přechod přes poledník a Pláně
Tato trasa částečně propojuje obě výše zmíněné. Z Ještědu se vydáte po červené hřebenovce, která kopíruje naučnou stezku Terasy Ještědu. Na rozcestí u horské chaty Ještědka se dáte do lesa na méně frekventovanou trasu. Pozor, druhá na pohled hlavní silnice se stáčí úbočím Ještědu a pokračuje do sedla Výpřež. Tudy jde většina turistů. Stoupáte lesem na úbočí Černého vrchu.
Cestou minete lanovou dráhu na Černý vrch, vlek Na Hřeben a dostanete se na Černý kopec. Zde je horní stanice lanovky Skalka. Zatímco vy jste povětšinou sestupovali z Ještědu dolů, uživatele této lanové dráhy, čeká pro změnu stoupání.
Na cestě k přechodu 15. poledníku východní zeměpisné délky Ještědským hřebenem minete menší skalní útvar „Skalky“. Ten zřejmě dal název nedaleké lanové dráze. Poledník byl vyznačen v roce 2015. Jako dělící čára zde slouží žlutě označený žlab a tabulka s názvem.
Pláně pod Ještědem
Po třech kilometrech cesty lesem se před Vámi otevře výhled na louky obklopující horskou osadu Pláně pod Ještědem. Najdete tu chatu s občerstvením, chalupy užívané k rekreaci a lyžařské vleky. Kříží se tu několik turistických tras a těmito místy prochází i Naučná stezka Ještědské vápence.
Za chatou s restaurací odbočuje žlutá a modrá turistická trasa dolů zpět do lesa. Po asi 200 metrech se žlutá cesta opět odpojuje a pozvolně klesá do údolí. O pár kilometrů kratší je prudší modrá trasa, ze které se na rozcestí Pod Pláněmi odděluje naučná stezka vedoucí k bývalému vápencovému lomu, dnes přírodní památce Panský lom.
Modrá značka se na rozcestí Za Hanychovem asi na 200 metrů opět napojí na Hraběcí cestu a posléze odbočí spolu se zelenou značkou vlevo. Příjemnou procházkou, až kouzelně vypadajícím lesem, se dostanete zpět nejprve k dolní stanici lanovky Skalka a pak i k tramvajové zastávce Horní Hanychov.
Jste zpět u vstupu do sportovního areálu Ještěd, který hlídá socha s názvem Brána borců, autora Laco Sorokáče. Naše cesta zde začala i končí. Cesta na Ještěd není jen zážitek pro milovníky architektury, které fascinuje budova vysílače. To své si zde najdou turisté, milovníci dalekých výhledů, rodiny s dětmi i geologové. Výlet na Ještěd zkrátka stojí za to. Pokud navštívíte Liberec a Ještěd vynecháte, jako byste v Liberci ani nebyli. Doufám, že tento článek pro Vás bude inspirací na příjemnou procházku krásnou krajinou.
