Vinicemi obklopená oblast Mikulova nabízí mnoho možností vyžití – turistiku, relaxaci, ochutnávku vín, památky, kulturu… Svou malebností je pastvou pro oči stejně jako nedaleká Lednice a Pálava.
Mikulov se nachází v CHKO Pálava, kousek od rakouských hranic. Historické jádro je chráněno jako městská památková rezervace. Výraznou dominantou města je renesanční zámek.
Svatý kopeček a křížová cesta
Nejprve jsme se vydali křížovou cestou na vrchol Svatého kopečku (363 m n. m.), kde stojí kostel sv. Šebestiána, zvonice a další sakrální stavby. Cestou jsme míjeli zrestaurované kapličky.
Minulost Svatého kopečku sahá do 17. stol. Dříve údajně probíhaly na Tanečním vrchu oslavy letního slunovratu – bujaré reje, spojené s kulty plodnosti. Podle jiných legend se zde za Filipojakubské noci shromažďovaly čarodějnice na svém sabatu.
Základní kámen poutní kaple, zasvěcené sv. Šebestiánovi, ochránci před nákazou morem, položil v roce 1623 kardinál Dietrichstein. Později nechal podél cesty postavit sedm pašijových kaplí. Křížová cesta symbolicky ztvárňovala utrpení Krista při jeho cestě ulicemi Jeruzaléma až do Golgoty, kde byl ukřižován. Vyrostla také zvonice a kaple Božího hrobu. Svým dílem kardinál vymýtil výše zmíněné pohanské rituály, které se na kopci konávaly a byly mu trnem v oku. Změnou názvu Taneční vrch (Tanzberg) na Svatý vrch Dietrichstein také vyjádřil vděčnost Bohu za překonání morové rány, která Mikulov a okolí postihla v roce 1622. Křížovou cestu doplnila v roce 1692 kaple svaté Rozálie. V druhé pol. 18. stol. nastalo na Křížové cestě mnoho změn. Byly vybudovány další kapličky. Koncem tohoto století obsahoval Svatý kopeček 18 objektů. V roce 1786 přestalo místo kvůli církevním reformám sloužit svému účelu a začalo chátrat. Stavbičky byly obnoveny až v druhé pol. 19. stol.
Mariánská pouť
Kromě Křížové cesty (jedné z vůbec nejstarších Křížových cest v zemi české) nechal kardinál v roce 1612 – 13 na svém panství v Mikulově zbudovat také kapucínský klášter s kostelem sv. Františka. V roce 1623 přistavěl Svatou chýši – loretánskou kapli (nejstarší a nejvýznamnější na půdě moravské), do níž byla umístěna soška Černé Madony. Synovec kardinála, Maxmilián, postavil v roce 1638 nad loretou kostel sv. Anny. Následkem velkého požáru byly v roce 1784 stavby zničeny. Na místě bývalé Lorety a kostela sv. Anny stojí Dietrichsteinská hrobka. Soška Černé Madony byla převezena do kostela sv. Václava. Každoročně v září probíhá v Mikulově Mariánská pouť. Po mši svaté v kostele sv. Václava se vydává průvod poutníků se sochou Černé loretánské Madony na Svatý kopeček. Tato tradice trvá od roku 1865.
Od Svatého kopečku k zatopenému lomu
Vrchol mikulovské dominanty je tvořen vápencem. Nejen tam, ale i na strmých svazích kopců, ze kterých vyčnívají obnažená bělostná skaliska, roste mnoho chráněných druhů rostlin – modřenců, konikleců, kosatců, kostřav, lomikamenů… Místo je bohaté i na faunu, žije zde především teplomilný hmyz – kudlanky nábožné, tesaříci, motýli a další. Díky výskytu vzácného rostlinstva je Svatý kopeček vyhlášen již od roku 1946 přírodní rezervací.
Po shlédnutí kraje z vrcholku Svatého kopečku jsme došli ke kapli Božího hrobu, kde končila křížová cesta. Turistická značka nás dále zavedla do lesíka, na jehož konci se nám otevřel pěkný výhled na zatopený lom. Dříve se z Janičova vrchu těžil vápenec. Podle zbarvení vody v lomu bylo patrné, kde mělčina přechází v hlubinu. V létě slouží lom U Mariánského mlýna k osvěžení.
Skutáleli jsme se ze Svatého kopečku a pokračovali do hloubi vinic… Cestičkami mezi odpočívající vinnou révou jsme se dostali zpět do mikulovských ulic.
Židé v Mikulově
V září se v Mikulově pravidelně konají dny židovské kultury. Počátky osídlení židů v tomto krásném moravském městě sahají do 15. stol. Vypovězeni z Dolního Rakouska a Vídně se sem uchýlili. Vytvořili si zde časem obdivuhodnou kulturu. Do pol. 19. stol. se Mikulov stal duchovním, politickým i kulturním centrem židů a moravského zemského rabína. O síle židovské obce svědčí i fakt, že tu v době největší slávy fungovalo nejméně 12 synagog (či modliteben). Nejdůležitější byla Horní (Stará) synagoga, nacházející se pod Zámeckým kopcem. Většina staveb se, bohužel, nedochovala. Zánik komunity přinesla druhá světová válka.
Projděte se Husovou ulicí, jež kdysi tvořila páteř židovské čtvrti, pokračujte ul. Kozí Hrádek a navštivte zdejší židovský hřbitov, který je považován za jeden z nejrozsáhlejších a nejstarších v ČR. Majitelem hřbitova je Židovská náboženská obec v Brně.
Prohlédněte si obřadní síň a pokračujte na hřbitov.
Na upravené ploše (téměř 20 000 m²) nepravidelného tvaru, chráněného masivní zdí, se nachází asi 4000 náhrobků. Nejcennější částí pohřebiště je rabínský vršek, kde odpočívají moravští zemští rabíni.
Kozí hrádek
Po návštěvě místa odpočinku se vydejte podél hřbitovní zdi ke Kozímu hrádku, dělostřelecké renesanční věži z 15. stol., jež tvoří jednu ze tří skalnatých dominant Mikulova. Kdysi tohle mimořádné stavební dílo chránilo město i zámek. Nyní zřícenina poskytuje za symbolické vstupné výhledy na historické jádro města i okolí, především na Pálavu.
Přímo pod Kozím hrádkem v samotném centru města Mikulov najdete Penzion, vinný sklep a café Bárta, kde se můžete osvěžit sklenkou vína nebo kávou.
Konvent
Projděte se zámeckým parkem, shlédněte zámek a na náměstí Dietrichsteinskou hrobku. Budete-li pokračovat ulicí Vrchlického, vůně čerstvě pražené kávy vás přiláká do Galerie Konvent. Výborným mokem ve venkovních prostorách bývalého kapucínského kostela sv. Vavřince můžete návštěvu Mikulova zakončit.
Málem jsme zapomněli na poslední tip – burčák…
Byl by hřích z místních (hrozny obtěžkaných) vinic neochutnat…
Každé září se v Mikulově koná Pálavské Vinobraní, které probíhá nejen na náměstí, ale také v zámecké zahradě.
