V dalším článku o Slovinsku vás provedu městečky Piran, Portorož a malinkou vískou Hrastovlje, významnou kostelíčkem s mimořádnými freskami. Společně se ponoříme do útrob Škocjanských jeskyní a na závěr na chvíli zavítáme do Itálie. Navštívíme zámek Miramare, nacházející se na vrcholu skalnatého ostrohu v zálivu u italského přístavního města Terst.
Piran
velmi přitažlivé starodávné obchodní a rybářské město, ležící na skalním útesu, se díky benátské architektuře též nazývá slovinskými Benátkami. Ve 13. stol. pod nadvládou Venezie skutečně bylo. Piran je považován za nejzachovalejší kulturní památku slovinské Istrie a má bohatou historii. Lidé se tu živí převážně turistickým ruchem. V průběhu roku se v Piranu koná mnoho kulturních akcí. Natáčel se zde mimochodem i český film Účastníci zájezdu.
Sympatické kruhové Tartiniho náměstí, nacházející se v samém centru města, pojmenované po slavném houslistovi a skladateli Giuseppe Tartinim, lemuje směsice domů z různých období. Například červený dům Benečanka (Benátský dům) z 15. stol.
Dominantou města je katedrála sv. Jiří, pocházející ze 17. stol. Její 47 m vysoká zvonice je vytvořena podle vzoru kampanily v Benátkách. Svatý Jiří je patronem Piranu.
V Piranu se nachází muzeum mořeplavby, hotely, kostely, galerie, muzea, trhy, akvárium atd.
Na náměstí jsme pozdravili sochu Tartiniho a pak vyběhli ke kostelu, sv. Jiří. Z jeho terasy jsme se pokochali výhledy na město i na záliv Terst. Prokličkovali jsme pak mezi domky, schoulenými vedle sebe, křivolakými uličkami, dvory, schodišti a malými náměstíčky až k mořskému pobřeží. Vše trochu připomínalo bludiště, ale ve skutečnosti se nebylo kde ztratit. Cítila jsem se tu velmi dobře.
Na západní straně poloostrova stojí objekt, označovaný jako maják – jde o kruhovou baštu, ke které je přistavěn kostel sv. Klementa (nebo také Panny Marie Opatrovnice). Podél pobřeží (Prešernovo nabrežje) se táhnou restaurace s otevřenými posezeními a krásným výhledy na moře. Vůně grilovaného masa a ryb přidávaly na náladě. Dali jsme si osvěžující vinný střik a užili si příjemnou atmosféru milého městečka.
Poté jsme se přesunuli do nedalekého města Portorož.
Portorož
Městečko Portorož (s cca 3000 obyvateli) leží v Piranském zálivu. Dříve rybářská osada se v 30. letech 19. stol. díky léčivým vlastnostem soli, solanky, bahna a dalších přírodních prvků postupně změnila na lázeňské město. Stavěly se zde první hotely a termální centra, rapidně se zvýšil vývoj cestovního ruchu.
Nálety za druhé světové války lázně dost poničily, ale město bylo postupně obnoveno.
Dnes je Portorož vyhledávaným místem pro relaxaci a zábavu. Známé kongresové centrum se může pochlubit celou řadou komfortních hotelů (s možností ubytování velkého množství lidí při významných mezinárodních i místních setkáních a akcích) a širokou škálou restaurací s různými druhy kuchyní. Je možné zajít do námořního muzea, či do kasin (karban, kostky, automaty… pěkně to tu frčí).
Přístav růží, jak zní překlad názvu města, nabízí také romantické procházky u moře, koupání v bazénech i v moři, wellness centra, kosmetické a zdravotní programy v termálních lázních. Dá se tu za draho sportovně vyžít, rekreovat, revitalizovat tělo i duši.
Prošmejdili jsme kousek pobřeží, shlédli pár obrovských hotelů. S povzdechem jsem si vzpomněla na romantický Piran, kde bylo skutečně velmi příjemně. Ujížděli jsme vstříc dalším zážitkům.
Hrastovlje
Hrastovlje je malinkatá slovinská vesnička, významná kostelíčkem s mimořádnými freskami uvnitř. Oproti honosné Portoroži bylo tohle místo balzámem na duši.
V kostele sv. Trojice z 12. – 14. století (nyní kulturnímu dědictví UNESCA), se nachází nejstarší malby na Slovinsku, kterými je znázorněn výklad bible. Autor (tehdy) mnoha negramotným takto pomohl pochopit příběhy ze Starého zákona a ze života svatých. Barvy se vytvářely z přírodnin – vajec, mléka, krve, atp.
Na zdech kostelíku jsme shlédli psanou hlaholici.
V 16. století byl kostel z důvodu obrany před nájezdy Turků obehnán hradbou.
Fresky byly objeveny v roce 1949 a odkrývaly se asi 10 let, protože na sobě měly (z důvodu desinfekce při morové epidemii) dalších 9 vrstev maleb.
Autorem děl, z nichž nejvýznamnějším je Tanec smrti (Danse Macabre), byl Johannes de Castuo. Z 10 obrazů, které jsou v celé Evropě, je tento nejzachovalejší. Kromě Tance smrti tu bylo možné shlédnout i další biblické výjevy (Dvanáct apoštolů, Nejsvětější Trojice atd).
Freska Danse Macabre zobrazuje 11 koster, vedoucích stejný počet lidí. Postavy symbolizují tehdejší hierarchii středověké společnosti – od malého dítěte, žebráka, přes kupce, měšťana, šlechtice, krále, kardinála, biskupa. Smrt tak dává najevo všem, že ona je tím konečným soudcem, bez ohledu na postavení, majetek, zásluhy, věk, bohatství, urozenost a jiné rozdíly. Bere každého, koho si zamane. Všichni jsou si rovni v očích Božích, všichni musí umřít.
Po návštěvě kostelíčka jsme dostali možnost si za příznivou cenu zakoupit výborná místní vína. Pochutnali jsme si, doporučuji.
Následně jsme se ponořili pod povrch zemský.
Škocjanské Jame
Stále jsem při prohlídce nechápala, v čem jsou Škocjanske Jame tolik jiné a výjimečné. Do jeskyní jsme vstoupili uměle proraženým vchodem a procházeli temnými chodbami. Útvary nebyly až tak dobře nasvícené, jako třeba na naší Macoše. Někde jsme museli pořádně ohnout hlavu. Po nějakém čase se nám však úzkou průrvou otevřelo doslova ďáblovo sídlo (alespoň takhle si je představuji) – ohromný podzemní prostor. Nedalo se dohlédnout na druhou stranu. Při pohledu do hlubokého dna tohoto obřího pekla, v němž protékala řeka, mrazilo v zádech.
Od nepaměti lidi zajímalo, kde řeka Reka mizí v podzemí, stejně tak lákaly i tajemné jeskynní vchody, nacházející se v okolí. Oblast je archeologicky bohatá, nálezy svědčí osídlení před 10 000 lety.
Historie a zajímavosti jeskyně
Škocjanské jeskyně jsou součástí vápencového Krasu. Za miliony let se tu vytvořilo mnoho jeskyněk, kaskád a vodopádů, pramenů a jezírek. Jeskyně patří mezi nejkrásnější v Evropě. Název pochází od vesničky Škocjan, pod kterou Reka vstupuje v závrtu Velká dolina dolů do jeskyní, vyhlubuje ve vápenci téměř 6 km dlouhou a přes 200 m hlubokou „Škocjanskou jamu„, vynořuje se zase až poblíž Terstu a ústí do Jaderského moře.
Jeden z největších podzemních sálů na světě a úplně největší v Evropě (o objemu 2,2 milionů m³, výškou 146 m, šířkou 120 m a délkou 300 m) se nazývá Martelova dvorana.
Pro Škocjanské jeskyně byl významnou osobou speleolog Anton Thomas Hanke (1840–1891), rodák ze Severní Moravy, který se zasloužil o objevení a výzkum celého jeskynního systému, zapsaného v r. 1986 do seznamu světového přírodního bohatství UNESCO.
Jeskyně jsou domovem tzv. lidské ryby (slepého jeskynního mloka) a dále pak některých druhů brouků a netopýrů. Usazováním uhličitanu vápenatého obsaženého v kapající vodě se vytvořily za několik set tisíc let stalaktity a stalagmity (ten nejvyšší měří 15 m) a mnoho jiných útvarů. Spatřit bylo možné také podzemní „varhany“ a krápníky nejrůznějších tvarů i barev. Největší atrakcí však byl již zmíněný gigantický podzemní prostor, na jehož dně zurčela řeka.
Tyto jeskyně doporučuji navštívit, byl to skvělý zážitek. Po ukončení podívané v jeskyních jsme byli z propasti vyvezeni pozemní lanovkou. Výklad průvodce je jen v angličtině a slovinštině.
Poslední zastavení proběhlo za hranicemi Slovinska, v nedalekém italském TERSTU.
Terst
Zámek Miramare
Zámek Miramare, nacházející se na vrcholu skalnatého ostrohu v zálivu u Terstu, nechal postavit (v letech 1856–1860) arcivévoda Ferdinand Maxmilián Habsburský (bratr císaře Františka Josefa, švagr Sissi) pro sebe a svou ženu Charlottu Belgickou.
Bělostný kamenný zámek (s výhledy na terstský záliv) je obklopen terasami, sochami, jezírky a rozlehlým parkem. Park kolem zámku o ploše 22 ha byl výsledkem Maxmiliánova náročného projektu, vytvářeného na území téměř bez vegetace. Bylo sem dopraveno velké množství zeminy. Útes nechal arcivévoda posázet lesem, který fungoval jako větrolam, aby se mohly ujmout v parku i choulostivější rostlinky, stromy, keře i zeleň ze zahraničí (pomerančovníky, magnolie a další). Maxmilián nechal také vyrobit klece pro tropické ptáky a skleníky na teplomilné rostliny. Park Miramare se stal jakýmsi experimentálním centrem pro zalesňování a aklimatizaci vzácných botanických druhů. Byl zde vystaven zahradní domek – „Castelletto“ (malý hrad), kde manželský pár let pobýval. Charlottu bohužel zušlechťování parku příliš nezajímalo.
Manželé v roce 1864 odjeli do Mexika, kde se Maxmilián za hodně složitých politických okolností stal císařem a v téže zemi byl později popraven. Ještě před jeho smrtí císařovna Charlotte odcestovala zpět do Evropy a marně hledala pomoc pro svého muže. Císařovna se nervově zhroutila (zešílela) a žila do konce života v ústranní. Nějaký čas pobývala právě i v Miramare. Zemřela v roce 1927 v Belgii.
V březnu 1955 byl park otevřen pro veřejnost a 2. června téhož roku bylo zpřístupněno historické muzeum na Miramare.
Neprožívám interiéry zámků, prohlídka Miramare však nebyla náročná a netrvala dlouho. Mnohem více času jsme dostali na prohlídku nádherného parku s výhledy na moře. Návštěvu jsme zakončili dobrým vínkem pod hustě prorostlou pergolou zámecké restaurace.
TIP: Není – li možnost se podívat do tohoto luxusního šlechtického sídla stačí zajet např. na zámek Nový Světlov, nebo do Českého Rudolce na zámek „malá Hluboká“, také na skutečnou Hlubokou u Českých Budějovic – všechny tyto stavby jsou „šmrnclé“ stylem tohoto italského zámku.
Město Terst
Terst (Trieste, Triest) – italské město, v němž kdysi vládli Habsburkové. V současnosti je důležitým mezinárodním (nejsevernějším italským) přístavem a významnou obchodní křižovatkou.
Proběhli jsme v rychlosti pouze částí Terstu – shlédli náměstí Jednoty Itálie – Piazza Unità d’Italia (podle mnohých jedno z nejkrásnějších náměstí v Itálii), na němž stálo množství paláců a také radnice (Palazzo del Municipio).
Ze starověku se dochovaly zbytky římského divadla, postaveného na příkaz císaře Oktaviána z roku 32 př.n.l. Zastavili jsme též u katedrály San Giusto. Na konci Memorial parku na vrcholu kopce San Giusto jsme mrkli na Památník padlým, sochu, postavenou na počest padlých v první světové válce.
V posledním článku o Slovinsku nahlédneme do těžké válečné historie a náročného živoření ve slovinských horských oblastech v době krutých bojů.
