Střední Vietnam
Pokud máte na střední Vietnam pouze tři dny, musíte hodně zvažovat, co navštívit a co vynechat. Opuštěný aquapark Ho Thuy Tien nedaleko Hue a městečko Hoi An byly jasnou volbou. Dále jsme volili zajímavosti v bezprostředním okolí. Zavítali jsme tedy i přímo do Hue a k hrobkám nedaleko od něj. Cestou do Hoi Anu jsme doslova narazili na Mramorové hory. Vzhledem k tomu, že jsme přistáli i odlétali z Danangu, jeden ze tří dnů byl věnován objevování této metropole středního Vietnamu.
Střední Vietnam – Hue a okolí
Do Danangu jsme přiletěli po setmění. Z letiště jsme si vzali taxík, který vyšel na 40000 VND. Záměrně jsme zvolili ubytování co nejblíže k vlakovému nádraží GA, protože druhý den brzo ráno nám jel vlak do Hue.
Na nádraží jsme byli včas, ale vlak měl dvě hodiny sekeru. Z Danangu do Hue to mělo být asi 100 km. Vlak jel velmi pomalu, občas i couval. Pořád to bylo ale lepší, než cesta z delty Mekongu. Do Hue jsme dorazili až kolem poledne. Bylo nutné co nejdříve sehnat skútr. Plánů bylo hodně a času, díky zpoždění vlaku, málo. Nebyl to naštěstí zas takový problém. Ve stánku s občerstvením, kde bylo zároveň napsáno „Motorbike for rent“, sice žádný motorbike neměli, ale urychleně ho sehnali. Vietnamec, když chce, dokáže všechno! Problém je s tím, že občas se mu nechce.
Hurá za dobrodružstvím se „střepem č.3“!
Opuštěný aquapark Ho Thuy Tien
Prvním a pro mě hlavním cílem byl opuštěný aquapark Ho Thuy Tien nedaleko Hue. Jedná se o projekt, do kterého bylo investováno 3 mil. dolarů. V roce 2004 byl aquapark slavnostně otevřen, ne však na dlouho. U turistů park nevzbudil nijak velký zájem a zanedlouho byl uzavřen. Od té doby ho pohlcuje vegetace a chátrá. Jeho smutný osud připomíná azorský hotel Monte Palace.
Do nedávna to byl domov i několika krokodýlů, ti však byli odsud odvezeni ochránci zvířat. Vyznavači urbexu si zde přijdou na své, pokud se jim tedy povede dostat do areálu, kam je vstup zakázán. Přes hlavní bránu to pochopitelně nejde, je tam ostraha. Cesta sem samozřejmě existuje, jen musíte vědět kde hledat. Měli jsme štěstí, cestu nám nepřímo ukázala Vietnamka na motorce, která nám chtěla dělat průvodce. To jsme ale v plánu neměli a s díky jsme ji odmítli. Do aquaparku jsme se dostali lesní pěšinou, ale bohužel ne příliš daleko. Nebyli jsme sami, kdo se o to pokoušel a zanedlouho nás vyhmátl hlídač. Dostali jsme se sice jen na okraj areálu, ale pár foto-úlovků jsme si odnesli.
Hrobka Khai Dinh
Okolí Hue je známé také díky císařským hrobkám, kterými je hojně poseto. Navštívili jsme pouze jednu, a to hrobku císaře Khai Dinh, který vládl 1916-1925. Stavba se nachází na kopci a vede k ní 130 schodů. Pokud vám mauzoleum připomíná baroko, bude to tím, že se císař nechal inspirovat Evropou, kterou navštívil. Určitě je dobré nechat si na Hue víc času než jeden den, respektive půlden. Pomalu se začínalo šeřit, tak jsme rychle spěchali do centra Hue, přesněji do Zakázaného císařského města. To určitě nevynechejte!
Zakázané město
Zakázané „Purpurové“ město bývalo sídlem královské rodiny. Během vietnamské války byl komplex poměrně dost zdevastován. Najdete zde zbytky císařské části města, královskou hrobku, vlajkovou věž, chrámy, knihovnu nebo muzeum. Tady můžete klidně strávit půl dne i déle. Je zde co vidět i fotit. Pravá část je zachovalejší a stále se postupně opravuje. Najdete tu jezírka i krásné zahrady. Zakázané město jsme opustili za tmy a deště. Vydali jsme se tedy na nádraží vrátit skútr a odcestovat zpět do Danangu.
Střední Vietnam – Danang
Následující den jsme se rozhodli zůstat v Danangu, protože předchozí den v Hue nám dal docela zabrat.
Po snídani jsme se vydali najít půjčovnu skútrů. Asi 100 metrů od ubytování jsme jednu skutečně našli. Stroj sice nebyl bůhvíco, ale moc na výběr nebylo. V Danangu jsme zažili, co to je účastnit se silničního provozu ve velkoměstě, nikoli však jako chodci, ale řidič a spolujezdec se „střepem č.3“. Jak jsme popisovali v prvním článku, na evropská pravidla tady můžete klidně zapomenout. Důležitý je hlídat si koho máte před sebou a dávat pozor na chodce. Střední Vietnam se tímto nijak neliší od ostatních částí země.
Dračí most a poloostrov Sơn Trà
Přímo v Danangu vás nejspíš zaujme Dračí most přes řeku Han. Jeho výstavba trvala čtyři roky 2009 – 2013. Slavnostně byl otevřen v den 38. výročí osvobození města Danang. Délka mostu je 666 metrů, šířka 37,5 metrů. Vozidla se zde prohánějí v šesti jízdních pruzích. O víkendech v 21 hodin drak chrlí oheň a někdy i vodu. V noci je most osvětlen 2500 LED světly.
Za návštěvu stojí také komplex Linh Ung Bai na nedalekém poloostrově Sơn Trà. Dominantou je tzv. Lady Buddha, která je vidět z dálky. Lady Buddha je nejvyšší sochou Buddhy ve Vietnamu. Nachází se uvnitř nádvoří pagody Linh Ung. Měří 67 metrů, průměr lotosu je 35 metrů, což odpovídá 30ti patrové budově.
Cestu si můžete prodloužit do rezervace, kde lze potkat volně žijící opice a není problém narazit i na kobru. Rozhodně doporučujeme vypůjčit si skútr, který má v pořádku brzdy. My jsme to štěstí neměli. Díky bohu se nic nestalo a dojeli jsme zpět do půjčovny skútr vyměnit. Bez jediného slova nám ho hned vyměnili. Bohužel to taky nebyla žádná hitparáda, ale „střep č. 4“ aspoň brzdil.
Lovení ryb
Cestou z buddhistického komplexu jsme se ještě zastavili na pláži na chvíli pozorovat rybáře a vykoupat se. Trochu nás překvapila vlna, která nahodila nás i naše oblečení. Bylo potřeba počkat, než věci osušíme, tak jsme se tu zdrželi o něco déle. Pozorování rybářů bylo docela zábavné, něco jako pohádka „O veliké řepě“.
Střední Vietnam – Hoi An a Mramorové hory
Poslední den ve Vietnamu jsme si nechali na Hoi An. Cestou jsme ale ještě přibrzdili v Mramorových horách. Jedná se o pět masivů z mramoru, které se též nazývají podle pěti nejdůležitějších prvků – Hory pěti elementů. Thuy Son – Vodní hora, Moc Son – Dřevní hora, Hoa Son – Ohňová hora, Kim Son – Kovová hora a Tho Son – Zemní hora. Kromě skal tu jsou také chrámy a jeskyně. Na úpatí Mramorových hor najdete obchůdky se soškami z mramoru, šperky z polodrahokamů a spoustou dalších suvenýrů.
Hoi An
Po cestě do Hoi Anu nám bohužel upadlo zrcátko a jak jsme zjistili, nesvítilo ani zadní světlo. Návštěvu Hoi Anu jsme tedy museli přizpůsobit, abychom se vraceli za světla. Byla to velká škoda, protože Hoi An je večer nejkrásnější. Všude svítí lampiony, ulice žijí turisty i místními lidmi.
Na mostě si můžete koupit vstupenku, která vás opravňuje k návštěvě pěti objektů, dle vlastního výběru. Doporučujeme vstupenku zakoupit. Navštívili jsme i místní divadlo.
Pokud se někomu z vás líbilo v malajské Melace (odkaz na článek), bude z Hoi Anu nadšen. Ve městě je spousta stylových restaurací a obchůdků s řemeslnými výrobky. Můžete si zde také nechat ušít například oblek nebo šaty na míru a to za výrazně nižší ceny než v Evropě. Pánský oblek z kvalitního materiálu zde vyšel asi na 3000 Kč.
Hoi An – nejkrásnější městečko Vietnamu nabylo svého významu jako mezinárodní přístav především v 16. a 17. století, kdy se sem sjížděli asijští i evropští námořní obchodníci. Řada z nich se zde usadila. Číňané a Japonci si zde vytvořili vlastní čtvrti. Přijížděli sem také křesťanští misionáři, díky kterým se Hoi An stal výchozím místem, odkud se na vietnamské území začalo šířit křesťanství.
Všechno jednou končí, nastal čas k návratu do Danangu. Tímto se s Vietnamem loučíme a třeba se někdy vrátíme a navštívíme to, co jsme během naší devatenáctidenní návštěvy nestihli, a že toho je požehnaně. Vietnam je tak obrovský, že vydá na několik návštěv, rozhodně delších než devatenáct dnů.
Fotoreport z Vietnamu najdete ZDE.
Videoreport najdete ZDE.
