Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. I tak by se v mém případě dala parafrázovat situace kolem omezení pohybu a návštěv v době covidu. Znovu, po dlouhé době, kdy na to nebyl čas, jsem se zase začala “hrabat” v rodokmenu.
Od školy jsem měla ráda dějepis a historické knihy. Postupně jsem, i díky některým nálezům na půdě domu mých předků, začala vytvářet rodokmen. Oproti mým začátkům, kdy člověk musel do archivu a hledat jen tam, dnes najdete větší část potřebných dokumentů online na webových stránkách archivů. A i díky tomu se to zvrtlo. Nemuset čekat na otevírací dobu a návštěvu archivu totiž umožňuje hledat kdykoliv.
Říkáte si, že hrabat se ve starých dokumentech zní jako nuda? To jste na omylu. Je to vášeň. Nejde napsat koníček, protože u těch, co genealogii propadnou, se toto hobby stává posedlostí. Pochopí to, asi jen ti, co sami něco takového dělají. Snaha přijít na to, kdo byli naši předci, postupně přechází až v obsesi. Stáváte se detektivem hledajícím v matrikách, urbářích a jiných dostupných pramenech. Přemýšlíte, kde byste ještě mohli získat další informace.
Čím dál do minulosti se člověk dostává, je to víc a víc složitější a náročnější. Postupně se člověk prokouše přes zápisky psané kurentem. Tady, když se podaří, zápis přečíst, je informací dost. Hlavně u zápisů svateb se dozvíte i jména prarodičů. Taky záleží, jak dotyčný farář psal. Někteří se musí v hrobě obracet, jak jim u luštění jejich škrabopisu nadávám.
Starší písmo je překvapivě čitelnější. Občas s hrůzou zjistíte, že ten krasopisný zápis je celý v latině nebo němčině. To jde do tuhého. Před rokem 1770 už nejsou v matrikách čísla popisná a otázka, kdo byl kdo, dostává nový význam.
Předci nebyli zas tak kreativní a jména dětí se často opakují. Někdy mají titíž rodiče tři syny jménem František. To se stane tak, když dítě zemře a jeho jméno “podědí” nově narozený. Nadělením je, když se v průběhu asi 5 let narodí 3 chlapci jménem Josef a všichni mají stejné příjmení. Jejich otcové jsou bratři nebo bratranci. Rozklíčovat, kdo kam patří, je opravdová detektivka.
Jména
V nejstarších matrikách jste rádi, pokud uvedou aspoň jméno pokřtěného dítěte a čí to byl syn nebo dcera. Matka, pokud je uvedena, tak jen křestním jménem. Občas je to samá Mariana, Rosina nebo Anna. Některá jména jsou běžná i dnes. Jiná už vymizela, ale občas se na módní vlně opět objeví. Třeba taková Jenovéfa, Voršila, Sibyla, Medard, Vavřinec. Ale asi stěží už znáte nějakého Severína, Adalberta, Melchiodora, Ezechiela, Šebestiána nebo snad Teklu, Nepomucenu, Eufrosinu, Kunegundu, Polyxenu či Albínu.
Postupně si začínáte všímat i nejrůznějších příjmení. Při hledání ve starých matrikách se občas pobavíte nad nalezenými záznamy. Co Vás napadne u takového příjmení Jednorožec, Vítámvás, Palica, Rádsetoulal, Válka, Vomasta, Bělohubý, Babyrád, Pažebřuch, Osliz nebo Chlup. Platí zde snad známé nomem omen, že jméno je charakterovou vlastností svého nositele?
Hledání předků rozšíří i Vaše zeměpisné znalosti. Narazíte mnohdy na nevšední názvy měst a obcí. Názvy jako Řitka nebo Onen Svět jsou docela známé. Ale pokud nejste místní, asi nevíte, kde leží třeba Chvaltěruby, Hroby, Mrač, Konecchlumí, Sobčice, Kozodírky, Archlebov nebo Svatý Kříž.
Úsměvné situace běžného života
Navíc nemusíte jít ani do minulosti. Někdy si s námi hraje sám život. Pomineme-li přezdívky, kdy Šutera nebo Kaminský dostane označení Šutr, na zajímavé situace narazíme kdekoliv. Někdy vás překřtí a těžce zkomolí. Kolikrát jste se nestačili divit třeba v restauraci při objednání stolu. Pochopíte, jak z příjmení Bravenec může vzniknout Brahmen? Já tedy ne. Z Vavruškové se stane Vavřeková, z příjmení Kupský pak Kubský, Kubsa nebo Kupecký.
Občas se potřebujete dostat do míst, kam běžně nechodíte. Zajdete na vrátnici a zeptáte se vrátného, jestli už někdo v té dané budově je. Odpověď: “Balík už dorazil.” trochu překvapí. Obzvlášť, když si hned nespojíte, že Balík je i příjmení kolegy z vedlejšího oddělení.
Zajímavá může být i návštěva v kanceláři, kde vizitka na dveřích hlásí, že tu sedí Nejezchleba, Svačina a Sáček. Nebo návštěva stavebního podniku se zaměstnanci jménem Příkopa, Škarpa a Kolečko.
Souvislosti, hřbitovy a jiný pohled na svět
Pokud Vás tvorba rodokmenu pohltí, začnete hledat i další střípky mozaiky životů Vašich předků. Ona nudná data “narozen – oddán – zemřel” moc neřeknou. Postupně tak díky vzdáleným příbuzným zjistíte spoustu maličkostí.
Třeba že Váš praděda, sedlák, se snad na vojně naučil francouzsky. Dával tím zabrat hlavně své matce, například když jedno francouzské slovo použil jako heslo na vkladní knížku a ona ho nikdy nemohla správně napsat.
Historek přibývá, a tak začnete vytvářet rodinnou kroniku. Navštěvujete hřbitovy, fotíte hroby, abyste si doplnili chybějící údaje. Výlety plánujete do míst, kde předkové žili. Skládáte dohromady popis místa, kde předci žili, fotografie a mnoho dalších a dalších údajů, které jsou pro vás zajímavé. Možná nejdřív najdete pochopení u stejně zapálených hledačů. Když ale půjdete s kůží na trh a ukážete výsledek svého bádání, mnohdy začnou pomáhat i ostatní z rodiny. Jakákoliv drobná zmínka je střípkem mozaiky. Díky znalosti aspoň základných osudů vašich předků se začnete dívat na svět trochu jinak.
Možná tak při hledání předků najdete nové známé nebo příbuzné. Naučíte se spousty zajímavých věcí. Některé možná uplatníte i v každodenním životě. I když čtení starých písem to asi moc nebude. 🙂
pár poznámek pro zvídavé:
Genealogie je věda zabývající se rodinou historii a rodokmenem.
Příjmení nebylo vždycky dědičné. V dobách před třicetiletou válkou se mohla během života měnit – a to rovnou několikrát. Hned na to začaly vznikat matriky, které změnily způsob, jakým se evidovali obyvatelé měst. Jasné rozhodnutí pak provedl Josef II. svým patentem, díky kterému příjmení začala být neměnná. Od té doby je dědíme, nejčastěji po otci.
