Brno má mnoho zajímavých míst a zákoutí. V tomto článku bychom vás rádi seznámili s těmi méně známými. Rozhodně nepokryjeme všechna, ale alespoň ta, které nám přišla zajímavá a méně známá. Naši mini exkurzi začneme na Hlavním nádraží a postupně pěšky projdeme skoro celé centrum města a pokud máte s sebou děti, můžete si v centru zahrát hru Za zvířátky po městě Brně.
Okolí Hlavního nádraží
Palác Padowetz
Pokud stojíte na Hlavním nádraží, jistě Vaši pozornost upoutá mohutný palác Padowetz. Za vznikem této honosné budovy na ulici Bašty stojí statkář a brněnský měšťan Lorenz Padowetz. Tato budova je v dnešní době používaná k administrativním a komerčním účelům.
V době svého vzniku to býval prvotřídní hotel s názvem U císaře rakouského. Podle svého majitele je dnes lidově nazývaný „Padovec“. Hotel byl postaven podle projektu Josefa Jacobia a představoval první reprezentativní hotelovou budovu ve stylu doznívajícího klasicismu v Brně. Jako hotel sloužil až do roku 1945.
Reliéf Židovské brány
Protilehlý dům, v ústí Masarykovy ulice, zdobí docela nenápadný reliéf zobrazující podobu původní Židovské brány, která stávala v těchto místech. Portálek najdete nad vstupem do provozovny KFC na rohu ulic Masarykovy a Nádražní. Zpodobňuje trojdílnou Židovskou bránu, nazývanou někdy i Zelená (podle měděnky na střeše), kterou se do Brna vstupovalo z jihu. Tuto bránu nahradila po úpravách v roce 1835 menší brána Ferdinandova. Na reliéfu je však vyobrazena brána Židovská, i když pod ní je tak trochu matoucí nápis, který říká “Das alte Ferdinands tor” (“Stará Ferdinandova brána”).
Návrší Petrova
Hradby
Vždyť tu žádné nejsou! Máte pravdu, skoro. Zůstalo jen pár zbytků. Při pohledu na mapu centra Brna uvidíte prstenec širších ulic. To je obraz doby, kdy se hradby bouraly a podle vídeňského vzoru vznikaly okružní ulice. Část městských hradeb se dochovala v podobě teras v Denisových sadech pod Petrovem a válcové věže v těsném sousedství posledního domu na ulici Bašty.
Vstup do města skrz hradby zajišťovalo původně pět bran: Běhounská, Brněnská, Měnínská, Veselá a Židovská. Později při přestavbě Brna na barokní pevnost je doplnily dvě další; Hackelova (přezdívaná i Slepá) a Nová. Z některých městských bran zůstalo jen několik ozdobných prvků a pár fragmentů. Celá se dochovala jen Měnínská brána (více v článku Nejznámější památky a zajímavosti centra). Několik fragmentů ze Židovské brány najdete zazděných ve zdi v blízkosti Místodržitelské zahrady.
Boží muka
V Denisových sadech, na jednom z výběžků kopce, ve smyčce tvořené cestičkou, jsou boží muka. Tato pozdně gotická boží muka sem byla přenesena při úpravách dnešních Nových sadů v roce 1952. Mají osmiboký dřík s jednoduchou trnoží. Horní část ve tvaru lucerny je ze tří stran otevřená a otvory mají tvar připomínající baldachýn. Vrchol je pak osazen křížem.
Vodojem na Petrově
Možná jste si v Denisových sadech, při pátrání po fragmentech nápisů ze Židovské brány, všimli zvláštních okének v horní části zdi nedaleko hudebního altánu. Je to starý vodojem. Pod Petrovem, v místech dnešních lázní na Kopečné, stával Lamplův mlýn. Ze Svrateckého náhonu, který mlýn poháněl, byla odebíraná voda a čerpadly hnána do výše přes 40 metrů, kde plnila vodojemy na Puhlíku (dnes zapomenutý název pro část Denisových sadů). Vodojemy zde byly už od středověku. V roce 1818 při úpravách sadů byly staré dřevěné zrušeny a nahrazeny vodojemem novým na parkánové zdi. Z cihel byly postaveny dvě komory vodojemu o délce 15,8 a 16,5 metrů a proměnlivé šířce 3,7 až 6,3 metrů. Tyto prostory připomínají malou katedrálu. Jsou zaklenuty valenou klenbou ve výšce 8 metrů od podlahy. Objekty byly využívány do roku 1873 k napájení kašny na Zelném trhu a zásobování horní části města vodou. V roce 2005 byl tento chátrající prostor opraven při celkové rekonstrukci Denisových sadů. Bohužel dodnes není přístupný a nemá žádné využití.
Fons Salutis
Pod názvem Fons Salutis neboli Pramen zdraví najdeme empírový pavilonek postavený v roce 1815, který se nachází v parku Studánka na západním úpatí Petrova. Tento park byl původně součástí Denisových sadů (před tím nazývaných Františkov), ale v letech 1939-1941 byl oddělen stavbou silniční komunikace spojující Nové sady a Husovu ulici. Proč Pramen zdraví? V pavilonku se ukrýval vydatný zdroj vody (v roce 1836 z něj vytékalo asi 16 litrů za minutu). Lidé věřili, že voda ze skály je léčivá. Bohužel v roce 1888 a 1890, kdy v Brně řádila epidemie břišního tyfu, byl pramen díky netěsné kanalizaci kontaminovaný a podílel se na šíření nákazy. Po rekonstrukci parku v roce 2010 byl pavilonek doplněn o zdroj nezávadné pitné vody.
Měšťanský dům Biskupská 7
Na adrese Biskupská 7 najdete měšťanský dům z druhé poloviny 17. století s barokním domovním znakem. Portál je zajímavý půlkruhovým záklenkem a rozeklaným štítem, na kterém je kamenný znak koruny a orlice nebo holubice. Tento znak patřil brněnskému kanovníkovi ze šlechtického rodu Tauber von Taubenfurth. Od tohoto domu budete mít hezký výhled na nedalekou katedrálu sv. Petra a Pavla.
”Kapistránka”
Na levé straně katedrály sv. Petra a Pavla, směrem od hlavního vchodu, si možná všimnete zvláštní kazatelny. Když se na ni podíváte blíž, zjistíte, že na ni není žádný přístup. Snad jen po žebříku přistaveném z venku. Je to takzvaná “Kapistránka”, kazatelna přistavěná k budově katedrály až mnohem později na památku plamenných kázání františkánského mnicha Jana Kapistrána v Brně. Tento mnich kolem roku 1451 ve svých kázáních “obracel” zpět na katolickou víru přívržence husitství a prý vykonal i několik zázraků.
Pamětní deska – Raduit de Souches
V blízkém okolí katedrály a na stěnách katedrály najdete nejrůznější pamětní desky a náhrobky. Z našeho pohledu zajímavá je pamětní deska věnovaná veliteli obrany při obléhání Brna Švédy (23-25.8.1645) za třicetileté války. Louis Raduit de Souches tuto pamětní desku získal už v roce 1650 od vděčných obyvatel Brna. Bylo to 5 let po úspěšné obraně města. Deska je zazděná u východu z prelatury v barokní zdi.
Sluneční hodiny v Kapucínských zahradách
Z Petrova můžete sestoupit do oázy klidu obnovených Kapucínských zahrad. Zde najdete dvoje sluneční hodiny. Jak jsme se dozvěděli od představeného kláštera p. Cyrila Josefa Komosného, sluneční hodiny vždy byly součástí výzdoby fasád kapucínských klášterů. Po obnově kláštera, po roce 1990, byly sluneční hodiny v „moderní podobě“ v Brně opět obnoveny. Hodiny, i když to tak nevypadá, mají rozměry 2,5 x 1,7m a 2,5 x 2,5m a zhotovili je pánové Jan Hollan a Milivoj Husák propojení svou tvorbou s Brnem.
Socha samuraje a husy
Díky dámám z knihovny Centra experimentálního divadla známe původ samuraje na střeše divadla Husa na provázku. Sochu vytvořil pan Ladislav Vlna (scénograf divadla). Na střechu divadla ji nechal umístit tehdejší umělecký šéf pan Vladimír Morávek. A důvod?
Citujeme pana Vladimíra Morávka: „Postavili jsme ji tam, že tam moc hezky umí střežit světlo. U nohou samurajovi sedí Husa – je na provázku. Křehké zvíře, které vzalo člověka – v tomto případě samuraje – na procházku. A on jde a vidí svět – a vidí Brno – a žasne – a je si jist: jediné, co má v našem životě smysl je, dát pozor na křehkost, něžnost a na slovo básníka.“
Zelný trh a okolí
Palác opata Žďárského kláštera / Lídlův dům
Kolem divadla Husa na provázku se dostanete na Zelný trh. Hned v sousedství zmiňovaného divadla, na Zelném trhu 10, stojí palác opata Žďárského kláštera zvaný také Lídlův dům. Tento barokní palác původně patřil pánům z Lipé. Později se dostal do držení opatů Žďárského kláštera. V roce 1737 získal palác svou barokní podobu podle projektu otce a syna Grimmových. V době klasicismu bylo přistavěno dvorní křídlo s pavlačemi. Nad vstupem do budovy můžeme obdivovat portál se znakem cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou, jímž je studna s hřídelem a Madona s dítětem. Klášter byl roku 1784 zrušen a dům střídal majitele. V 1904 se jeho majitelem stal známý výrobce hudebních nástrojů Josef Lídl, který zde měl sídlo své firmy. Odtud také označení Lídlův dům. Celý palác prošel rekonstrukcí a v roce 2018 znovu otevřel své brány veřejnosti.
Gotická okna
Pokud ze Zelného trhu zamíříte uličkou Muzejní, průchodem mezi blokem domů směřujících k Redutě a budovou Moravského zemského muzea do Biskupského dvora, možná si všimnete zazděných oken. Tato 3 gotická okna, ve stěně domu po levé straně, odkazují na jeho historii. Je to jeden z nejstarších domů v Brně. V úrovni prvního patra je zazděné románské okno vyvedené z režných cihel. Původní dům byl zřejmě z přelomu románského a gotického stavebního období a možná sloužil jako opevněný dvorec.
Merkurova kašna
Na nádvoří Biskupského dvora stojí za povšimnutí tzv. Merkurova kašna. Tedy spíše její torzo. Z kašny se zachovala pouze sochařská výzdoba. Merkurova kašna, nebo také kašna čtyř živlů, stávala na náměstí Svobody zhruba v místech dnešní kašny s verši Jana Skácela (Nejznámější památky a zajímavosti v centru Brna). Mezi roky 1693-1699 ji postavil a sochařskou výzdobou doplnil sochař Ignác Jan Bendl.
Kašna byla opakovaně poškozena v zimním období vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek. V roce 1867 byla zrušena a její sochařská výzdoba byla přesunuta na dnešní místo. Sochy měly znázorňovat alegorické postavy řek Svitavy a Svratky, nymfu držící roh hojnosti jako symbol bohatství a na vrcholu postavu Merkura jako symbol obchodu. Existuje i jiný výklad, kdy kašna je znázorněním 4 živlů: Vulkán má být symbolem ohně, Neptun vody, Ceres země a Merkur vzduchu.
Portál paláce Mitrovských
Zvláštní historii má i portál na budově uzavírající Biskupský dvůr z jihu. Jedná se o tzv. d’Elvertovo křídlo přistavěné pro muzejní účely v letech 1882-1889 (Christian d’Elvert byl historik, mecenáš umění a také brněnský starosta, který se významně zasloužil o budování zelených ploch v centru města). Hlavní vchod je osazen portálem s balkónem, který původně zdobil palác Mitrovských na náměstí Svobody (roh Běhounské ulice a náměstí). Ten byl v rámci asanace náměstí po roce 1901 zbořen. Cesta portálu byla zajímavá a nevedla přímo. Nějaký čas sloužil jako vstupní portál právě z Muzejní uličky do Biskupského dvora a až pak byl odstěhován na dnešní místo.
Nájemní dům Margarety Herzogové a Anny Novákové
Z Biskupského dvora se dvouramenným schodištěm dostanete na Kapucínské náměstí. Na adrese Kapucínské náměstí č. 12 stojí tzv. Herzogův dům nebo také nájemní dům Margarety Herzogové a Anny Novákové. Na původní úzké gotické parcele vyrostl v roce 1899 romantický dům od architekta Vladimíra Fischera, který má fasádu zdobenou směsicí různých stylů. Najdete tu prvky románské, gotické, barokní i secesní. Tato nekonvenční směsice stylů je romantickým ohlédnutím za doznívající érou historismu. Portál nad vstupem je zdoben štítem s písmenem H, který odkazuje na jméno Herzog.
Dům U tří kohoutů
Plastika tří kohoutů nad hlavní římsou domu na rohu Masarykovy ulice a Kapucínského náměstí je domovním znamením již dlouhá léta. Už v roce 1822 v těchto místech stával prosperující hostinec s názvem U tří kohoutů. V roce 1896 nechal jeho majitel Rudolf Stodůlka nedostačující hostinec strhnout. Na jeho místě byla vystavena, podle projektu Jakuba Gartnera, dnešní pseudobarokní budova s bohatě zdobenou fasádou, na které najdete i sošku madony s dítětem a především známou plastiku tří kohoutů.
Labyrint pod Zelným trhem
Turističtí průvodci většinou doporučují dívat se vzhůru, abyste viděli rozmanitou architekturou a krásné fasády domů. Ale i výzva hlavy dolů má své opodstatnění. V určitých místech (namátkou Zelný trh, Kapucínské náměstí, Česká) si můžete všimnout zvláštního poklopu od kanalizace. Proč je jiný? Má spojitost s brněnským podzemím. Označuje možné vstupy a především odvětrávání podzemních prostor. O brněnském podzemí jste možná ani neslyšeli. Není to ucelený komplex jako v Jihlavě nebo Znojmě. Jedná se o sklepy starých domů. Ty v okolí Zelného trhu a pod ním, jsou propojeny do Labyrintu pod Zelným trhem. Prostory si můžete projít s průvodcem a dozvědět se něco o alchymii nebo pěstování vína v Brně.
Dům U dobrého pastýře
Na ulici Radnická 4, nedaleko Staré radnice, můžete najít dům U dobrého pastýře. Tento dům z období vrcholného baroka zdobí v portálu postava muže s beránkem v náručí. Kdo je tím pastýřem vysvětlují zlatá písmena IHS pod sochou. Je to latinská zkratka pro Ježíše, spasitele lidstva. Nejedná se však o domovní znamení v pravém slova smyslu, ale o znamení, které mělo za úkol dům ochraňovat. Dům z roku 1666 nechal postavit bohatý kupec z rakouského Mödlingu Hans Lang. Dnes dům slouží umění. Galerie nese stejné jméno jako celý dům – U dobrého pastýře.
Zazděný radní
Pokud procházíte ulicí Mečovou, určitě na Vás shlíží zazděný radní. Jeho obličej, umístěný několik metrů nad zemí, vykukuje z fasády zdi vedle zadního vchodu do nádvoří Staré radnice. Podle pověsti je to podobizna radního Hasse, který chtěl ještě se svými kumpány zradit město a otevřít jeho brány husitským vojskům. Díky obratnosti šaška krále Zikmunda jménem Boro, se jim to nepodařilo. Hlavní spiklenec Hass byl popraven a jeho hlava nabodnuta pro výstrahu na kůl. Její kamenná podoba na nás shlíží v podobě tohoto maskaronu.
Okolí Nové radnice
Nová radnice
Budovu Nové radnice najdeme na Dominikánském náměstí. Samotná budova prošla několika přestavbami a úpravami. Nejstarší část byla součástí dominikánského kláštera a sousedního kostela sv. Michala. Později Moravští stavové budovy koncem 16. století odkoupili a rozšířili o sněmovní sály a poradní místnosti. Přestavba v roce 1666 proběhla podle návrhů Ondřeje Erny a následně, v první polovině 18. století, podle Mořice Grimma. Tzv. Zemský dům plnil svou funkci až do roku 1935, kdy byl adaptován pro potřeby města na tzv. Novou radnici za přispění funkcionalistického architekta Josefa Poláška.
Chrlič
Při cestě přes nádvoří Nové radnice zvedněte hlavu vzhůru. V jednom z rohů hlavního nádvoří na vás shlíží barokní chrlič v podobě okřídleného draka. Jeho původ je v 70. letech 18. století. Chrlič už tehdy měl spíš funkci ozdobnou a odkazoval na brněnskou dračí tématiku.
Kašna Rok
Kašna stojící uprostřed nádvoří pochází z roku 1928 a je zdobena kovovou mříží s alegorickými postavami dvanácti měsíců v roce. Kašna byla zhotovena pro Výstavu soudobé kultury v Československu. Autory projektu jsou J. Peška a J. Stejskal. Zajímavé je, jak se kašna v průběhu let stěhovala. Z výstaviště na Novou radnici (kašna byla věnována městu Brnu), za druhé světové války v roce 1940 překážela přehlídkám Wehrmachu, tak se posunula na dnešní Janáčkovo náměstí a v roce 1946 se zase vrátila na Novou radnici.
Sluneční hodiny na nové radnici
Na nádvoří Nové radnice naleznete trojici slunečního hodin. Všechny jsou datované rokem 1728 (autorem je Ferdinand Čádecký) zobrazují náměty s pohledem na Brno, boha Dia s orlem a Zemský dům. Na hodinách nad vstupem do dalšího nádvoří jsou latinské nápisy “Nebem podpírána opírajíc se o zem vytrvám” a “Zde očekává moravské stavy šťastná hodina” odkazují na historii budovy a Moravský sněm, který zde sídlil.
Mincmistrovský sklep a kryt 10-z
V blízkosti Nové radnice narazíte na další dva objekty brněnského podzemí. V uličce Panenské souběžné s Novou radnicí najdete vstup do Mincmistrovského sklepa. Zde se dozvíte o historii ražby mincí.
Nejnovější a nejmladší z otevřených prostor brněnského podzemí je Kryt 10-Z. Dnes zpřístupněný nejutajovanější brněnský kryt, z doby komunismu, najdete ve svahu pod Špilberkem. Původně to byl sklad obchodníků s vínem, za války pak protiletecký kryt. Lze k němu přijít z Dominikánského náměstí průchodem přes nádvoří Nové radnice. Dostanete se tudy na ulici Husovu, kde se kryt nachází. Jako poutač, slouží oranžový trabant umístěny nad vstupem do krytu.
Soška na hodinách na ulici Česká
Při čekání pod hodinami na ulici Česká nebudete nikdy sami. Podívejte se vzhůru. Na hodinách sedí malý mužíček jménem Adam Čekač. Stejně jako vy, čeká on na svou Evu. Tato malá bronzová plastika vytvořená metodou ztraceného vosku je jednou z nejmenších v Brně. Její autor je Václav Sigurson Kostohryz, který ji vyrobil na vlastní náklady. Vlastníkům hodin, brněnské diecézi Církve československé husitské, sošku nabídl k bezplatnému zapůjčení.
Okolí kostela sv. Jakuba
Samotný chrám svatého Jakuba v Brně je stavba 54 metrů dlouhá a 22 metrů široká. Věž má impozantní výšku 94 metrů a je jednou z dominant města Brna. Gotický kostel si více méně zachoval svou původní podobu, na které se podílel i Anton Pilgram, autor známé zahnuté fiály na Staré radnici. Místo svého posledního odpočinku zde má i obránce Brna Louis Raduit de Souches. V okolí kostela proběhlo mnoho změn. Pohled z náměstí Svobody na kostel, si můžeme užívat až od 20. století. Do té doby ke kostelu vedla úzká hřbitovní ulička a kostel byl z části skryt za domy. Kolem kostela se nacházel hřbitov, který byl definitivně zrušený koncem 18. století.
Fara sv. Jakuba
S úpravami prostranství a asanací starých budov souvisí i fara sv. Jakuba. Původní stavba Františka Benedikta Klíčníka z let 1710-1714 byla zbourána při úpravách. Dnešní novogotická budova byla postavena v letech 1900-1901 podle projektu Germano Wanderleye. Jeho návrh fary v neogotickém duchu a slohově odkazuje na protější gotickou budovu kostela sv. Jakuba.
Kostnice u sv. Jakuba
Při revitalizaci Jakubského náměstí archeologové narazili na podzemní kostnici. Nalezené prostory byly a upraveny a do nich byly přesunuty ostatky ze zrušeného Jakubského hřbitova. Dnes je kostnice otevřena veřejnosti a vy se zde můžete v tichu a míru zamyslet se nad pomíjivosti lidského života.
Zlatá studna u sv. Jakuba
V blízkosti ústí ulic Běhounské, Kozí a Jezuitské na Jakubském náměstí je umístěna kašna se sochou ptáka a hada. Možná vás napadne, proč ji umístili zrovna na toto místo, kde tak trochu zavazí. Podívejte se zblízka. V dolní části si můžete všimnout skleněného prstence kolem kašny. Přes něj, možná (prstenec bývá orosený), uvidíte původní zdivo tzv. Zlaté studny, která byla odhalena archeologickým průzkumem při rekonstrukcí náměstí. První zmínka o studně je z roku 1358. V 15. století je označována jako “Zlatá” a její stopy mizí v 70. letech 19. století, kdy byla zřejmě zasypána. Dnešní podoba kašny je z roku 2007 podle projektu architekta Petra Hrůši. Pokud jste šikovní, můžete si sešlápnutím bronzové kachličky v dlažbě pustit vodu na opláchnutí rukou nebo osvěžení. Ale pozor ať Vás nepostříká!
Portál Jezuitského kláštera
Jen o kousek dál, v Mozartově ulici, najdete honosný portál tyčící se vedle lodi kostela Nanebevzetí Panny Marie. Portál bývalé jezuitské koleje, datovaný rokem 1690 se sochařskou výzdobou od J. Pröbstla, je krásným dokladem barokního stavitelství v Brně. Kostel a portál jsou pozůstatky původního velkého klášterního komplexu. Komplex zahrnoval klášter, gymnázium a kolej pro studenty. Po zrušení Jezuitského řádu patřil kostel a přilehlý klášter od roku 1783 vojsku. Anasance tzv. jezuitských kasáren, na které se komplex kláštera proměnil, proběhla v roce 1904.
Okolí náměstí Svobody
Palác šlechtičen a sluneční hodiny
Pod označením Palác šlechtičen nebo dům “U šlechtičen” se skrývá budova v severovýchodním rohu náměstí Svobody na rohu ulic Kobližná a Běhounská. Palác šlechtičen byl vybudován dle posmrtného odkazu Jany Františky Prisci Magnisové z roku 1655. Ta založila nadaci k výchově opuštěných šlechtických a měšťanských dívek. Nadační dům ve stylu městského barokního paláce vznikl podle projektu Jana Křtitele Erny v letech 1674-1679. V letech 1970-1971 byl palác rozšířen, zvýšen o další podlaží a propojen se sousedním Althanským palácem (ten byl po 2. světové válce zbořený a nahrazený v 90. letech 20. století budovou Komerční banky na ulici Kozí). Za války byla budova poškozena, ale díky snaze architekta Bohuslava Fuchse došlo k její rekonstrukci. Od roku 1961 budovu využívá Etnografický ústav Moravského zemského muzea. Při výstavách je přístupná barokní kaple v přízemí.
Portál nad hlavním vstupem je ozdoben velkým erbem zakladatelky (označeným latinským nápisem Fundatrix = zakladatelka). Druhý menší erb patří Ditrichštejnům. Doplněk s označením Exekutore odkazuje na úkol vykonavatele závěti, kterým byl nejdříve synovec kardinála Ditrichštejna Maxmilián a později Maxmiliánův syn Ferdinand.
Drobnou zajímavostí jsou i sluneční hodiny na nádvoří paláce. To slouží jako oáza klidu a zahrádka místní kavárny. Vstup na nádvoří je vchodem do kavárny La Váza z ulice Běhounské.
Schrattenbachův palác
Honosný dům na rohu ulice Poštovské a Kobližné se jmenuje Schrattenbachův palác. Původně v jeho místě stály domy dva. Ty byly zbořeny a na jejich místě nechala v roce 1703 postavit, podle projektu Christiana Alexandra Oedtla, hraběnka Marie Elisabeth Breunerová palác.
Palác získal v roce 1725 olomoucký biskup kardinál Wolfgang Hannibal hrabě ze Schrattenbachu. Ten jej v letech 1735-1738 nechal přestavět Mořicem Grimmem na jeden z nejhonosnějších paláců té doby v Brně. Palác tak dostal víceméně dnešní podobu. Kardinál prý používal pro své hosty dva různé vchody. Ten z ulice Kobližné s ozdobným portálem byl určen pro “běžné” hosty. Církevní návštěvníci pak měli vcházet z dnešní ulice Poštovské vchodem, nad kterým na ně shlížela Madona. Sošku zde najdete dodnes, ale vchod již zanikl.
Zajímavostí, na kterou odkazuje pamětní deska umístěná vedle portálu, je návštěva Wolfganga Amadea Mozarta. Ten tu s rodinou slavil vánoční svátky na přelomu roku 1767. Za druhé světové války byl palác poškozen a uvažovalo se o jeho zbourání. Nakonec se tak nestalo a od roku 1950 zde sídlí centrála Knihovny Jiřího Mahena. Objekt prošel v letech 1998-2001 rekonstrukcí.
Dům U červeného raka
Na křižovatce ulic Jánská a Masarykova je dům, ve kterém je už několik století provozována lékárna přezdívaná U raka. Přesnější název je U červeného raka. Rak ve formě raně barokního domovního znamení zdobí zdejší průčelí. Všímaví pozorovatelé najdou raky dva. Ten druhý, menší, má u sebe uvedenou číslovku 1620 a písmena GB. Jsou to iniciály lékárníka Georga Bruna a rok kdy koupil dům, který původně stával v těchto místech. Dnešní dům s pseudorokokovou fasádou je “novostavba” z roku 1907, která převzala původní název domu a zachovala i malé původní domovní znamení. Ještě donedávna lékárna fungovala v původním, více jak sto let starém, historicky cenném nábytku. Ten je teď uložen v depozitu.
Okolí ulice Orlí
Bývalý hostinec U černého orla
V domě č.7 na Orlí ulici býval od 17. století velmi populární zájezdní hostinec U černého orla. I sám rakouský císař Josef II. zde pobýval při svých návštěvách Brna. Na tuto skutečnost odkazuje plastika nad průčelím ve vnitřním traktu. Zahlédnout ji můžete skrz skleněné dveře, na kterých je popsána historie tohoto domu.
Supraporta, architektonický prvek umísťovaný nad dveře, vytvořil roku 1792 sochař Ondřej Schweigl. Představuje moravskou orlici držící medailon s portrétem císaře Leopolda II a německým nápisem, který v překladu říká: “Zasvěceno jedinečnému Josefu II., nezapomenutelnému Leopoldovi II., milovanému Františku II., kteří náš hostinec obdařili svým pobytem.” Menší část plastiky je umístěná na průčelí domu. Je na ní dvouhlavý orel. Z plastiky s orlem v erbu, neseném dvojhlavou orlicí, tak vzešlo jméno pro celou ulici.
Dům U kamenné panny
Na dvoře domu č. 16 také na ulici Orlí, můžete najít torzo ženské postavy. Takzvanou Kamennou pannu na Orlí. Pojí se s ní jedna z brněnských pověstí.
V tomto domě býval Poštovní úřad. V době, kdy úřad poštmistra zastával Johann Georg Metzger se jeho syn zamiloval do chudé, ale krásné Johanky. Matka vztahu nepřála. V den, kdy otec se synem vyjeli na lov, nechala zavolat rychtáře a společně dívku obvinili z čarodějnictví. Dívka se nařčení bránila, ale nic nepomohlo. V zoufalství tedy skočila do studny na dvoře Poštovního úřadu. Chlapec dívku tolik miloval, že na její památku nechal vytesat kamennou sochu s její podobou, kterou najdete na dvoře tohoto domu.
Mravenci
Domovní znamení nejsou jen historickou záležitostí. Dnešní majitel domu na rohu Orlí a Josefské ulice se při jeho rekonstrukci rozhodl pro nové domovní znamení. Na fasádě secesního domu tak od 19. dubna 2011 „běhá“ 33 plastik mravenců. Jde o dílo nazvané Mravenčení výtvarnice Petry Vlachynské. Mravenci mají odrážet hemžení v centru města.
Skryté sgrafito
Skryté sgrafito najdete ve dvoře/nádvoří klášterního komplexu na Orlí ulici. Možná tento objekt znáte jako obchodní dům Klášter. Sgrafito můžete zahlédnout skrz vrata z ulice Orlí. Za vraty pak najdete vhod do jedné z místních restaurací. Motiv je nečekaný a vůbec ne historický. Sgrafito s ústředním motivem takzvané Vitruviovy figury, znázorňující proporce lidské postavy, vepsané do základních geometrických útvarů. Kružnice a čtverce, je doplněna různými technickými vynálezy. A důvod? Klášterní komplex byl po nějaký čas sídlem Technického muzea. Návrh tohoto sgrafita je dílem Bohumila Krátkého a je pro jeho tvorbu dost netypické.
Okolí Malinovského náměstí
Observatoř
Na rohu ulic Jánská a Měnínská stojí budova Střední odborné školy a Středního odborného učiliště obchodního. Původně v této budově sídlila německá reálka. Stavba byla realizována v rozmezí let 1858–1859 podle projektu architekta Ludwiga von Förstera. Ten k výzdobě fasády použil prolamované oblouky v podobě arkád, inspirované florentskou palácovou architekturou.
Zvláštností, na kterou chceme upozornit, je nárožní věžička. Tato osmiboká věžička, přesahující o celé patro hmotu budovy, byla funkční astronomickou observatoří. Později se stala už jen obyčejnou hodinovou věžičkou. Za zmínku také stojí, že v této budově vyučoval letech 1859–1884 přírodním vědám Gregor Mendel (1822–1884). Na fasádě tak můžete najít pamětní desku, která ho připomíná.
Palác Včela
Palác Včela (nebo také Včelín) dostal název podle kupole ve tvaru úlu, na které ve výšce 25 metrů sedí kovová včela. Dům se nachází na rohu ulic Kobližné a Rooseveltovy. V době svého vzniku (1896-1898) sloužil jako nájemní dům a podle svých investorů nesl i jméno “Dům penzijní pokladny spolku průmyslových úředníků v Brně”. Autorem stavby je vídeňský architekt Ludwig Baumann, který na klasickém paláci s neobarokní siluetou použil výzdobu, která čerpá z rostlinných prvků. Architekt navrhl i sousední v podstatě identický dům, kterému ovšem chybí ona nárožní kopule se včelou a je také o něco chudší na fasádní výzdobu.
Světlonoš
Trochu mimo centrum města najdete sochu Světlonoše. Socha je umístěná na římse střechy domu na rohu Hybešovy a Bezručovy ulice. Je často mylně označována jako Brněnská socha Svobody. Jde o sochu světlonoše, který byl symbolem osvěty, vzdělání a vnášení světla. Světoznámá socha Svobody je žena, zatímco brněnský Světlonoš je muž.
Doufáme, že jste při našem společném toulání se po méně známých brněnských zajímavostech objevili něco nového, nebo že vám tento článek bude inspirací k opětovné návštěvě Brna. K vidění je toho hodně, jen stačí zvednout hlavu nebo se naopak pořádně dívat pod nohy.
[1] Zuzana Neufus, Pohlednice a fotografie v proměnách města Brna, Bakalářská práce, Univerzita Karlova – Filozofická fakulta, Praha, 2017
