A jaká je teda Mallorca? Všichni se ptali. Krásná a klidná. I po sezóně je na Mallorce teplo. Sluníčko svítí, teplota se pohybuje kolem 26 stupňů. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak nám za celý týden nepršelo. Ideální čas prodloužit si léto.
Určitě nebudete jediní, koho napadl ten geniální nápad, jet po sezoně, ale věřte, že turistů nebude moc. Moře je teplé a má úžasné barvy. Všude je vidět až na dno. Proto jsme se tentokrát i hodně koupali.

Po kliknutí na mapu je možné zobrazit námi navštívená místa. Po vybraných místech jsme jezdili s offline mapami Google.

Koho nebaví číst, mrkněte na ochutnávku z Mallorky. Kompletní galerii fotografií najdete zde.

 

Odjezd

Sešli jsme se na mezinárodním letišti Brno-Tuřany (LKTB). Po projití kontrolou jsme stáli u gate. Na brněnském letišti je pro zkrácení chvíle jen jedna restaurace a piano! Cedule na pianu hlásala: „Neváhejte a zahrajte si, toto je klavír pro všechny!“, tak jsme neváhali a zahráli si. Moje „běží liška k Táboru“, byla standardní hra na úrovni tříletého dítěte. Avšak Roxie hrála jako profesionál. Díky tomuto pianu už víme, že Roxie na piano jako dítě hrála (šprt).

Dobře jsme se bavili, když Roxie skončila, odměnou jí byl potlesk od ostatních cestujících. Nikdo další neměl dost odvahy, aby to zkusil taky. Roxie sice tvrdila, že se jí to moc nepodařilo, ale nám hudebně hluchým to přišlo pěkný. Hudebně hluchých nás tedy na letišti bylo asi hodně.

Let byl klidný a přistání ještě lepší, naprosto nepostřehnutelné dosednutí (ne jako s Ryanairem, kdy při přistání doporučujeme zacvaknout zuby, abyste se při tom, jak s tím letadlem fláknou, nekousli).
Na letiště Palma de Mallorca jsme přistáli kolem desáté hodiny večer a jali se hledati auto. Respektive transport, který nás do půjčovny měl dovézt. Na tak velkém letišti, mezi tolika autobusy a auty, najít ten pravý byl neopakovatelný zážitek.

Díky Roxie jsme nakonec správný autobus našli. Bohužel, vzhledem ke zkušenostem s naší půjčovnou aut ji nebudeme doporučovat. V autopůjčovně Centauro jsou auta špinavá a smrdí po cigaretách, fuj! To bychom určitě smrděli i my. Kdybyste si náhodou chtěli zapůjčit auto v této půjčovně, dejte velký pozor na všechny škrábance a poškození. Vše si nechte pořádně zaznamenat do protokolu! Dobrá rada nad zlato, nám se to vyplatilo být důslední. Po hodinové peripetii s řešením auta (dobré rady jsou v závěru příspěvku) jsme se konečně vydali na cestu k našemu ubytování.

Cesta do ubytování

Tentokrát jsme si vybrali hotel. A to z několika důvodů. Původně jsme chtěli být co nejblíže k letišti, ale vzhledem k cenám a nabízeným službám jsme si přes Booking.com vybrali hotel Eix Lagotel na severní straně ostrova. Za cenu hotelu blízko letiště jsme získali čtyřhvězdičkový hotel s posilovnou, bazénem a úžasnými snídaněmi.

Cesta do hotelu trvala po dálnici přibližně tři čtvrtě hodiny (ono by to šlo i rychleji, ale nejdřív je potřeba zjistit, kolik policistů po cestě potkáte, než začnete lajdačit). Jako vždy jsme použili navigaci Waze, která nás v 99 % nás nikdy nezradila (až na ten průjezd historickou Italskou Padovou, ale to je jiný příběh. To je ten, když jedete se zrcátky cca 15 čísel od zdi a lidi budou z cesty uskakovat a ošklivě se na vás dívat, věřte, že je něco špatně 😊). V jedné části cesty jsme mysleli, že nás navigace dovedla do polí, avšak to byla jenom zkratka k hotelu, kterou jsme nakonec jezdili docela často.

Hotel Eix Lagotel je velký a má obrovské pokoje. Součástí vašeho pokoje je místnost o velikosti koupelny, což je šatna (nebo trucovna). Dále máte k dispozici koupelnu se sociálním zařízením, velkou ložnici s terasou a výhledem na přírodní rybník. Do hotelu jsme přijeli v noci kolem jedné hodiny a odpadli do postele.

Severozápadní cíp ostrova Mallorca

Druhý den ráno nás okny na terasu probudil východ slunce.

Hladoví jsme se vydali na snídani v očekávání, co tam najdeme. Teprve ráno jsme si mohli prohlédnout hotel. Museli jsme se smát, protože hotel měl podobnou architekturu jako náš Azorský Titanic (hotel Monte Palace).

Snídaně nás překvapila svojí hojností, tolik jídla jsme už dlouho neviděli. Nejchutnější a nejúžasnější byly „Floopy bombóny“.

Pečivo vypadající jako náš donut, ale s donutem to nemá nic společného, kromě tvaru. V podstatě jde o čokoládové kolečko (krustu), kde uvnitř je troška lehounkého těsta. Jeden by se utloukl, akorát recept ani nic podobného jsme nikde mimo Španělsko nenašli. Co mě osobně na snídani dostalo, byla možnost dát si k snídani točenou zmrzlinu! Věřili byste tomu?

Po snídani jsme proběhli hotel, našli bazén a posilovnu. Poté se vydali na parkoviště k našemu Nissanu Micra (tento model už není tak ošklivej, jako předchozí. S tímhle se jeden nestydí jezdit). Parkoviště je hned u přírodního rybníčku před hotelem. Na trávě u rybníčku právě snídaly kačeny, které krmili hosté z hotelu. Kačeny byly každodenní zábavou všech hostů.

Uchlácholeni připraveným držákem na navigaci, které mělo auto na Azorech, jsme držák tentokrát neřešili. Jaká to chybka! Nu což, moravské ručičky si vždy pomůžou, i když nic použitelného po ruce není.

Cap Formentor

Po snídaní jsme se vypravili na nejsevernější cíp ostrova, kde se nachází maják Cap Formentor. Po cestě k majáku je několik vyhlídek. Cesta je správně křivolaká, samá zatáčka, ale krásná. U majáku je velký problém zaparkovat, ale nakonec se to všem podaří, chce to jen trochu trpělivosti. Otevřít okýnko, vyložit do něj ruku a jako v Itálii čile komunikovat. Máte-li s sebou pěknou ženskou, vyložte ji taky, to pomůže a někdo vás pustí 😉 .

Od majáku je hezký výhled na skály tyčící se z moře. Bylo azuro, takže fotky jsou jako z katalogu cestovky. Vyhlídky jsou zde dechberoucí, jeden by na skály a moře koukal do nekonečna. Nejhezčí je výhled z Mirador Es Colomer, kde jsme si poslechli kytarový koncert místního umělce. Roxie neodolala a podpořila místní kulturu zakoupením nabízeného CD.

Po cestě z vyhlídky můžete, stejně jako my, narazit na jezdce na longboardu. Na videu sice není moc vidět, jaký to je sešup, ale věřte, že mladík bez chráničů to musí fakt umět.

Jako další bod jsme navštívili most Pont Roma ve městě Pollença, který je důkazem přítomnosti Římanů na Mallorce. Zdá se, že řeka zde tekla naposledy ještě v době, kdy „měl bratr Žižka ještě vobě voči“, takže je to takový most nemost. Aspoň si ho můžete pěkně prohlédnout bez vody v botách.

Pollença

V městečku Pollença také najdete 365 Calvari Steps (neboli 365 schodů) vedoucích ke kostelu. My je nenašli, respektive zapomněli jsme na ně. Z Pollença jsme pokračovali po západním břehu po Ma-10. Minuli jsme vesničku Lluc a nejkrásnějším kaňonem na Mallorce jeli k jezeru Gorg Blau.

Po cestě k přehradě Cúber se jede kolem nejvyšší hory Mallorky Puig Major. Pod ní se pasou osli a není turisty, který by nezastavil na jedné straně nevyfotil přehradu a na druhé si neudělal selfíčko s oslíkem, který se na fotce vždycky tváří nejlíp. Den jsme zakončili v bazénu.

Severovýchodní pobřeží

Jak jinak nejlépe začít dovolenkový týden na Mallorce než návštěvou Nekropole. Nejde o morbidní zábavu, ale o archeologické naleziště na Baleárských ostrovech. Nekropole Son Real leží na pobřeží zálivu Alcúdia. Auto jsme zaparkovali před statkem. Ani zde nenajdete moc turistů, a i když se nějaký objeví na pozemku, velmi rychle se ztratí z dohledu.

Trochu nás zmátlo nulové značení, a tak podle hesla „líná huba, holý neštěstí a žádná zábava“ jsme vyrazili ke statku, kde byla parta zemědělských pracovníků v gumákách. No rozhodně to tam na první pohled nevypadalo, jako že jdeme do archeologického muzea. Naštěstí za dveřmi jsme objevili sympatickou paní, která nás srdečně přivítala, nafasovali jsme mapku a následně nám s úsměvem sdělila, že můžeme navštívit i muzeum. Do muzea jsme nakoukli, ale náš cíl byl u moře. Vstup do muzea i Nekropole je zdarma.

Nekropole Son Real

Podle mapky areálem Son Real vede několik naučných stezek. Tedy se vydáte prašnou cestou za brankou s nápisem „zavírejte za sebou“. Vzápětí zjistíte proč. Jdete kolem výběhu oslů, prasat, hus a jiné havěti do borového lesa, dále kolem písečných dun směrem k moři a archeologickému nalezišti. K nalezišti se dostanete jednou z cest nebo jako my po pláži, ale to nejdřív musíte přelézt plot. Ke zdolání této překážky zde mají rozkošný žebřík, tedy nula nepovolených aktivit. Rozhodně se u toho pobavíte, protože nejdřív jako my budete koukat, to jako mám lézt přes ten žebřík? A pak vám dojde, že nic jiného nezbývá.

Na pláži uvidíte věž, která je součástí systému vojenských zaměřovacích věží používaných od roku 1941 do roku 1970 pro podmořská cvičení. Tohle by nás nenapadlo, to jsme si museli dostudovat na internetu.

Nekropole pochází ze 7. a 4. století před naším letopočtem. Jde o největší pohřebiště na Baleárských ostrovech. U více jak 300 mrtvých byly nalezeny zbraně, šperky a předměty denní potřeby. Po cestě jsme opět podrbali osla (selfie samozřejmě bylo taky) a natočili bojující selata.

Artà

Dále po severním okraji Mallorky jsme se vydali do města Artà, kde se na kopci Puig de Sant Salvador nad městem tyčí gotický kostel Iglesia de Transfiguración del Señor a pevnost Artà s asi metr silnými a několik metrů vysokými zdmi, po kterých se dá chodit. Z pevnosti je vidět do širokého okolí. K tomuto místu vede 180 kalvárských schodů. Součástí opevnění je i 9 věží. Bezplatné parkoviště je zde (GPS).

Capdepera

Na severovýchodním cípu ostrova Mallorca je krásný maják Capdepera. Vede k němu úzká cesta lesem, dvě auta se zde těžko vyhýbají, ale po dvou dnech na Mallorce si na úzké silničky zvyknete, takže tohle nebude žádná změna. Nad majákem se honily mraky, což je pro fotky ideální počasí.

Od majáku jsme vyrazili do stejnojmenného města Capdepera. Dominantou je pevnost Castillo de Capdepera. Vstupné do areálu vás bude stát 3 eura na osobu.

Z hradu je krásná vyhlídka na zátoku. Je zde několik obranných věží. V prostoru hradu bývaly domy osadníků. Tyto domy se stavěly v těsné blízkosti hradební zdi, hned vedle kaple Nuestra Senyora de la Esperanza se nachází obranná věž.

Na střeše kaple je vyhlídka se zvonicí. Zvony byly asi nejzajímavější věc v celém areálu. Všichni návštěvníci si dělali selfie se zvony, nebo je fotili z různých úhlů, nás nevyjímaje. Od každého zvonu vedlo lano. Naprosto každý se na lana díval, ale nikdo už neměl odvahu si cinknout. No tak jsme jim tu odvahu dodali. Na Vánoce na náměstích přece taky každý zvoní, aby si mohl něco přát. Přes veškeré protesty Roxie bylo naprosto nutné si zazvonit.

Jeden by nevěřil, co takhle malé cinknutí způsobí. Vesele jsme se vyfotili a s vítězoslavným úsměvem, za smíchu a kývání ostatních návštěvníků, pokračovali v prohlídce. Jen co jsme poodešli, slyšeli jsme cinkání zvonů, které způsobovali nejen děti, ale i rodiče, kteří se dali strhnout prvním cinknutí zvonu. Zvony měly nádherný hlas. Během naší prohlídky zvony neustále cinkaly. Asi si každý něco chtěl přát… Nikomu cinkání nevadilo, lidé se usmívali a koukali směrem ke zvonům, aby viděli, který uličník to zase zvoní.

V podzemí Mallorky

Postupně jsme objevovali východní pobřeží ostrova. Cestou do města Manacor, které je známé nejen svými historickými budovami, ale také výrobou perel jsme jeli přes městečko Son Servera, kde je krásný nedostavěný neogotický kostel Iglesia Nueva. Jeho výstavba začala v roce 1905 a skončila v roce 1931 z důvodu nadměrných nákladů.

V Manacoru jsme navštívili výrobnu perel Majorica. Vyráběné perly jsou umělé. Jde o skleněnou kuličku potaženou pravou perletí. Kuličky se ponoří do lázně v několika cyklech, aby vznikla silná vrstva perleti. Mallorské perly jsou velmi odolné a je to perfektní dárek nebo suvenýr.

V prodejně se můžete podívat na to, jakým způsobem jsou perly vyráběny a testovány proti otěru. Také zde uvidíte vystaveny některé výrobky z perel, jako jsou korunovační klenoty španělské Miss a další šperky.

V prodejně je i kavárna, kde dostanete místo kapučína kávu se šlehačkou, takže takovou naši Vídeň. No, pít se to dá, ale žádná hitparáda to není. Zlatá káva v Itálii, kde ať si dáte kafe kdekoliv, vždy bude výborné.

Cuevas dels Hams

Po návštěvě tovární prodejny jsme se vydali do jeskyně. Mallorka má několik jeskyní, hodně známá je Dračí jeskyně a o něco méně navštěvovaná je Cuevas dels Hams.

Vstupné do jeskyně je 21 euro za osobu, avšak návštěva těchto jeskyní stojí za to. Rozhodně se zde nebudete nudit. Po vstupu do jeskyně dostanete sluchátka a ovladač, abyste mohli poslouchat výklad v jazyce, kterému rozumíte.

My si vybrali angličtinu, ale dozvěděli jsme se, že se připravuje i čeština. Na krápníkové stěně vám promítnou film Genesis, který v atmosféře jeskyně a s úžasným ozvučením je dokonalým zážitkem. Krápníky jsou zde ve tvaru háčků a podivně rostou směrem nahoru, což je unikátní. Jsou barevně nasvíceny. Po prohlídce krápníků si poslechněte úryvky známých oper v dalším sále. Akustika jeskyně je naprosto skvělá.

El Picot

Od jeskyně Hams přibližně půl hodiny cesty po východním pobřeží směrem na jih je na kopci zvaném El Picot klášter San Salvador.

Z kopce je nádherný výhled do okolí. V jasném dni je vidět celou jihozápadní Mallorku, která se táhne od Santanyí v jihovýchodní části města k Porto Colom na jihozápadě. U kláštera je malá restaurace, kde si můžete odpočinout a něco sezobnout. Na San Salvador si můžete udělat také výlet na tříkolce (Claudis Trike Touren – Cala Millor, kontakt na fotografii). Bohužel nemůžeme říct jaké to je, my na tuto možnost přišli až na San Salvadoru.

Castell de Santueri je skalní hrad na vrcholu kopce Puig de Santueri.

Hrad sloužil jako ochrana před pirátskými nájezdy a je postaven z bílého vápence. Jeho obvodové zdi a věže jsou zachovalé. Uvnitř jsme bohužel nebyli, bylo už zavřeno.

Zvěrinec na Mallorce

Uprostřed týdne jsme se rozhodli pro trochu odpočinkovější aktivity. Zajeli jsme na jih do města Palma de Mallorca. V plánu byla návštěva Palma Aquaria a Marinelandu s delfínama.

Aquarium nabízí kolem 8000 mořských živočichů. Mají tady akvárium se žraloky, medúzami, džungli, restauraci i dětské hřiště. Probíhá zde pravidelné krmení žraloků, to jsme bohužel neviděli, protože Roxie se nemohla dočkat dlachnění delfínů a neustále táhla do Marinelandu. No a že si ho užila! Vstupné do aquaria je 25 euro na osobu.

Marineland

Pokud si chcete podlachnit delfína, musíte se vydat do Marinelandu. V Marinelandu je malá zoo, která má pravidelné vystoupení delfínů, lachtanů a papoušků Ara (něco podobného jako v Loro Parku na Tenerife, ale mnohem menší). To, co nás sem přitáhlo, je možnost pohladit si delfína. Není to jen o hlazení, během pobytu v bazénu s delfíny se dozvíte hodně o jejich životě.

Vstupenku na tuto soukromou audienci u delfínů koupíte až v areálu. Součástí vstupenky jsou propagační plážová taška, osuška a jedna ze 4 fotografií, kterou vám s delfínem udělají. Ostatní fotografie jsou za příplatek. S sebou bohužel svůj fotoaparát mít nemůžete a ani nikdo jiný vás s delfíny nesmí fotit.

Jak audience probíhá? Navléknou vás do neoprenu, delfíni budou pokukovat a hvízdat na vás (cítíte se se jako holka v minisukni na náměstí plného lelkujících a pokukujících kluků), než přijdete k nim do bazénu. Poté už vás mají. Nejdřív se s vámi vyfotí a následně se budou předvádět a pusinkovat.

Dejte si pozor na delfína jménem Saša. Ta, když si někoho vybere, chodí ho pusinkovat, i když nedostane pokyn od cvičitele. Pro nás stydlivější je to blízké setkání třetího druhu. Stejně si myslím, že jí nešlo o mě, ale o ten kbelík ryb, co byl jeden a půl metru ode mne. Cena vstupného do Marinelandu je 25 euro. Dlachnění delfínů je trochu dražší záležitost, ale fakt si to užijete, tedy další kilčo (100 euro).

Po audienci u delfínů jsme se šli podívat na show s papoušky. V Marinelandu papoušek Ara umí jezdit na kole, koloběžce a umí i počítat (tak jak se na papouška sluší). Další vystoupení bylo s lachtany. Nám se samozřejmě nejvíc líbilo představení s delfíny.

Alcúdia

Plní zážitků jsme vyrazili zpátky na hotel a po cestě jsme se stavili v přístavu městečka Alcúdia, které je plné kaváren a restaurací s krásným výhledem na lodě. V Alcúdii jsou nejzajímavější památkou starověké hradby z roku 1298 (zdroj: wikipedia). Ve staré části města se každou neděli a úterý po celý rok pořádají trhy. Je zde mnoho restaurací nejen s tradičním jídlem.

Severozápadní pobřeží a rajské zahrady

Jardins d’Alfabia

Na úpatí pohoří Serra d’Alfabia, těsně před tunelem, který nečekaně vede z kopce (a jakože fakt z kopce), se nacházejí zahrady Jardins d’Alfabia. Jde o komplex zahrady, sadu a domu s vlastní mlýnicí. Zahrady jsou kombinací několika stylů, jsou tu prvky arabské, gotické, renesanční, barokní, římské, rokokové, a dokonce i anglické. Vstupné je 7,5 euro a parkovné zdarma. Vstupenka má podobu nálepky, kterou máte na sebe viditelně umístit. Co dodat, každý tu viditelnost pochopil po svém.

Mně osobně se nejvíce líbily prvky s vodou. Opět překvapivě žádný z návštěvníků nečte popisky a nezkouší tlačítka 🙂 . Moraváci zase musejí všechny ostatní něco naučit. V zahradě je krásná promenáda, kde na pravém boku je zašitý klasický vypínač. Všichni kolem něho prošli dále bez toho, aby vypínači věnovali byť jen pohled nebo jako já přečetli si cedulku.

Takže stačilo vyčkat, až všichni zmizí z promenády a vyzkoušet vypínač. Pokud seberete odvahu a zmáčknete, odměnou vám bude soukromý vodotrysk. Pro fotky úžasné. To byste nevěřili, jak všichni koukali a hnali se zpátky, protože ten pohled stál za to. A opět jako se zvonem jsme spustili novou zábavu pouštění vodotrysku. Voda prýští cca 1-2 minutky, takže netřeba se bát plýtvání vodou.

Uprostřed zahrady je jezírko s lekníny a malá restaurace, kde ve stínu stromu za poslechu příjemné hudby můžete relaxovat. Dům nás překvapil svými zachovalými interiéry, ale taky vlastním mlýnem na olivový olej.

Valldemossa

Přibližně půl hodiny od zahrad směrem k moři leží historické městečko Valldemossa. Dominantu města tvoří kartuziánský klášter Cartoixa de Valldemossa. V tomto klášteře se léčil z tuberkulózy Fryderyk Chopin. Vedle kláštera najdete královský palác Palau del rei Sanc a zahradu. Městečko má krásné úzké uličky se spoustou obchůdků a kaváren. Tady těch turistů bude hodně a budete mít problém zaparkovat. Pokud vás nebolí nohy a chcete parkovat zdarma, zaparkujte tam co my (GPS souřadnice). Odtud vám to do historického centra bude trvat co byste 2 vejce na tvrdo oloupali, snědli a k tomu požvejkali rohlík, takže asi 7 minut.

Sóller

Starobylé město Sóller leží v severozápadní části ostrova Mallorca. V okolí uvidíte množství pomerančovníkových a olivovníkových sadů. Nad městem se tyčí pohoří Serra de Tramuntana. V centru Sólleru je rušné náměstí Plaça de la Constitució s kostelem Església Sant Bartomeu. Uprostřed náměstí je kašna obklopená platany. I tady najdete spoustu kaváren a restaurací.

Nejlepší je vybrat si restauraci, odkud je vidět na koleje. My si dali pizzu napůl na levém rohu katedrály vedle restaurace Central (je tam restaurace Tapas, od ní v pravo Central a na rožku ta naše, co už nikdo neví, jak se jmenovala. Ani strýček Google). V pravidelných intervalech kolem kostela projíždí vyhlídková tramvaj z roku 1912, která jezdí ze Solléru do přístavu Port de Sóller. Parkování ve městě je za 0,5 euro. Všude je plno, tak to je na delší dobu. Modře označená parkovací místa jsou placená. My parkovali zde (GPS), naproti je parkovací automat. Odtud ke kostelu je to pěšky opět krásných 7 minut. Bohužel už bez svačiny.

V údolí pod masivem Sierra de Alfabia, pohořím L´Orfe a vrcholem Puig Major, cca 5 km od městečka najdete přístav Port de Sóller plný rybářských člunů, luxusních jachet a výletních lodí. Voda je zde průzračná stejně jako na celé Mallorce. Nejkrásnější výhled na přístav je od majáku Faro Capgros.

Pohoří Serra de Tramuntana

Na hotel jsme se vraceli nejkrásnější částí Mallorky pohořím Serra de Tramuntana, kolem nejvyšší hory Mallorky Puig Major (1436 m). Na tuto horu se bohužel nedostanete, protože jde o vojenský prostor. Projeli jsme kolem vodní nádrže Embassament de Cúber, která se nachází na svazích Puig Major a El Morro de Cúber.

Po cestě na sever v přírodní rezervaci Coll dels Reis je krásná vyhlídka s názvem Mirador Coll dels Reis, k níž vede pro řidiče dokonalá klikatá cesta Sa Calobra plná 180° zatáček, pro motorkáře ráj na zemi. Na konci klikaté cesty najdete nejen výhledy, ale i občerstvení a nějaký ten suvenýr, třeba slisovanou minci, co sbírám já. Je na ní krásně vidět cesta mezi horami. Sjedete-li od vyhlídky k moři, najdete malou pláž pod horami.

Turistika

Raixa je úchvatné venkovské panské sídlo se zahradami, z nichž některé pocházejí ze 13. století. Vstupné je do Raixy zdarma a rozhodně za návštěvu stojí. Najdete zde úžasné schodiště, terasy, jezírka, velký rybník. Nejvyšší část, nazývaná Sa Muntanyeta, obsahuje cestu, na které se návštěvník setká s umělou krápníkovou jeskyní, poustevnou a na vrcholku najdete altánek s barevnými okny.

Směrem na jih je malebný přístav Port Andratx, kde je báječné koupání. Vzhledem k teplému počasí jsme neodolali ani my. Přece jen příprava v podobě ochlazení se před náročným trekem rozhodně hodí. Našim pěšobusovým cílem byla přírodní rezervace La Trapa.

La Trapa je panství nacházející se na jihozápadní straně pohoří Serra de Tramuntana. Nachází se zde zbytky starého kláštera mnichů trappstů (odtud název), kteří postavili klášter, kapli, mlýn a terasy metodou suchého kamene. Jsou odsud nádherné výhledy, avšak dostanete se sem pouze pěšky a hodně do kopce. Takže nezapomeňte sváču, pití, a hlavně dobrou obuv. Na konci cesty je krásné odpočinkové místo, kde můžete na zídce posvačit.

Hlavní město společenství Baleáry

Catedral de Palma de Mallorca

Na poslední den jsme si nechali návštěvu hlavního města Mallorky – Palma de Mallorka. Nejznámějším místem je bezesporu gotická katedrála Catedral de Palma de Mallorca, kterou místní nazývají La Seu. Bohužel během naší návštěvy se v katedrále konala svatba, tudíž byla veřejnosti uzavřena.

Ne, že by to turisti respektovali, aspoň nakouknout. To jsme udělali i my a nakoukli. Měli tam takového vzteklého mužíka v kutně, který se snažil všechny od katedrály odehnat. K jeho smůle tam byla také spousta svatebčanů, kteří si s ním chtěli povídat, a tak to stádo turistů moc nezvládal.

Ne vždycky se vám podaří dostat na cizí svatbu. Nemít ty kraťasy, tak jsme dokonale zapadli. Tedy rada pro vás, do města mějte vždycky něco luxusnějšího (aspoň v batohu) nikdy nevíte, kdy si můžete užít cizí svatbu. A pamatujte jste bývalý spolubydlící bratrance synovce bratra ženichova otce, nebo něco podobného 😉 .

Centrum města

Na katedrálu navazuje královský palác Palace de l’Almudaina. Jde o maurskou stavbu, kde původně sídlili maurští vezíři, mallorští panovníci, guvernér, a nakonec vojenské velitelství.

Nedaleko katedrály je velký přístav, kde komě standardních jachet uvidíte i obrovské turistické lodě.

Na Plaça de Cort najdete Olivera De Cort, což je 800 let starý olivovník (na fotce ten strom, kolem kterého jsou mraky lidí) a naproti němu uvidíte radnici Ajuntament de Palma.

Zpět k autu jsme se vydali přes Paseo del Born, což je sto let stará promenáda stíněná stromy, plná obchůdků a kaváren. Je oblíbená různými umělci, kteří zde hrají, nebo předvádí různé druhy umění.

Mallorka je rozhodně místem vhodným jak pro turistické výlety do hor, návštěvu historických památek, tak i lenošení na pláži.

Kompletní galerie fotografií najdete na tomto odkazu.

Slíbené rady ohledně půjčovny aut Centauro

Vždycky si půjčujeme auto přes portal Rentalcars a nejinak tomu bude i příště. Rentalcars sdružuje všechny půjčovny aut a má nad nimi dohled, což je to, co oceňujeme. Takže pokud jste si jako my vybrali na Mallorce půjčovnu Centauro, tak tady jsou naše zkušenosti. Po příjezdu do půjčovny přijdete na recepci a tam s vámi vše začnou vyřizovat. My měli zakoupeno z Rentalcars plné pojištění a plnou nádrž. A ejhle copak na nás vytasilo Centauro!

Požadavky půjčovny Centauro

• Zaplaťte si naše pojištění za 100 euro a nebudete mít žádný problém, to že máte pojištění od Rentalcars nás nezajímá. NESKOČTE JIM NA ŠPEK! Pokud již placené pojištění máte, odmítněte to.
• Chtěli jste plnou nádrž, tak musíte zaplatit 25 euro za benzín (museli jsme dotankovat do plné nádrže. ???!!!) a 66 euro jako vratnou zálohu, kterou vám vrátí, když přivezete auto zpět s plnou nádrží. No tady jsme se nedomluvili a museli zaplatit. Tak počítejte, že tam necháte ještě bratru 91 euro, než vám auto dají. No nebojte, líná huba holý neštěstí, jak říkám. Takže nad tohle se povzneste a užijte si Mallorku. V Centauro půjčovně sice nevyhrajete, ale není všem dnům konec.
• Pořádně si auto prohlédněte. Smrdí, je špinavé, že se bojíte do něj sednout? Nevadí, vraťte se tam a žádejte nové.
• Zotročte si nějakého pacholka, ať s vámi to auto projde a zapíšete všechny škrábance a naraženiny. To se vám bude moc hodit. A teprve potom v klidu odjeďte ke svému hotelu.
• Všechny doklady, co jste od nich dostali, si vyfoťte pro pozdější použití.

Vrácení vozu

Při návratu vozu přijedete zpět do půjčovny Centauro a budete čekat na pikolíka, který auto zkontroluje. Kontrolují plnou nádrž, naraženiny a odřeniny. Tady pozor! Hlídejte si ho, chtěl na nás hodit odřeninu, která tam už byla, tak se nedejte jako my. Jakmile prohlídku skončí, elektronicky odešle potvrzení a vám by se na účet měla vrátit záloha za plnou nádrž. O zbytek Vás stáhnou. Ale to nic, nenechte si kazit dovolenou. Po příjezdu si v klidu sedněte k počítači, vezměte svoje vyfocené doklady a napište vaši zkušenost do Rentalcars, oni si to s půjčovnou Centauro vydiskutují a Vám vrátí peníze, a ještě se Vám obě společnosti omluví. Takže za nás skvělý prozákaznický přístup.

V autě jsme si museli umýt vnitřní okno, aby bylo vidět ven. Avšak nakonec nás dovezlo všude, kam jsme chtěli, a ne že bychom ho šetřili 😀 .