Slovinsko - Savica, Bohnijské jezero, Bled

Perly Slovinska

Slovinsko si mnoho lidí spojí s tranzitem  do Chorvatska. Tato zem  sice pobřežím neoplývá (jeho délka je pouhých  30 km), za to může nabídnout jiné zajímavé a velmi pestré zážitky.

Národní park Triglav se nachází kousek od hranice s Itálií a pokrývá většinu slovinské části Julských Alp. My jsme zavítali do samého srdce pohoří. Naším prvním cílem se stal jeden z nejznámějších a nejpopulárnějších slovinských vodopádů.

Savica

Slovinsko - Vodopád Savica
Slovinsko – Vodopád Savica

Krasový potok Savica získává většinu vody z Černého jezera. Jeho cesta vede, mimo jiné, i podzemními kanály a ústí na vrcholu 78 m vysokého stejnojmenného vodopádu. Potok pak vtéká do Bohinjského jezera. Na jaře, když taje sníh nebo při silných podzimních srážkách, není oblast schopna všechnu vodu vstřebávat. Savica se tak na nějaký čas proměňuje v mohutný hřmící vodopád.

Vyrazili jsme mírně stoupající lesní stezkou. Asi po 20 minutách se nám vodopád Savica předvedl v plné kráse. Voda padala do tyrkysového bazénu. Podívanou korunovala barevná duha, která se nad přírodním skvostem klenula.

Bohinjské jezero

Součástí národního parku je 4,3 km dlouhé a 1,2 km široké Bohinjské jezero. Největší slovinská vnitrozemská přírodní vodní plocha, ležící ve výšce 525 m.n.m., je vklíněná mezi ski areál Vogel a horský masív Triglav. Jezero ledovcového původu má v průměru pouhých 17 °C a je napájeno neuvěřitelně průzračnou řekou Sávou Bohinjkou.

Po jezeře se dá plout na vyhlídkové lodí. My si ho však prohlédli z výšky. Kabinovou lanovkou jsme se za pár minut dostali o 1000 m výš, do Bohinj/ Vogel, jednoho z nejlepších lyžařských středisek Slovinska.

Slovinsko - Savica, Bohnijské jezero
Slovinsko – Savica, Bohnijské jezero

Už během cesty do nebe se nám otevíraly krásné scenérie. Nahoře se bylo třeba přiobléci. Teplotní rozdíl tam byl opravdu výrazný. Užívali jsme si výhledů nejen na vodní prostranství, ale i na okolní pohoří. Dominantu tvoří Triglav (2 864 m.n.m.), nejvyšší vrchol Julských Alp a celého Slovinska.

Bled

Pokračovali jsme pak naším dostavníkem (autobusem) do městečka Bled. Šestitisícové atraktivní město se rozprostírá na úpatí horských masívů u stejnojmenného jezera. Délka Bledu je 2 120 m, šířka 1 380 m a hloubka až 30 m. Jeho voda, ač ledovcového původu, dosahuje (na rozdíl od studeného jezera Bohinjského) díky existenci termálních pramenů, v letních měsících až 24°C.  Společně s Bledským hradem a kostelíkem Nanebevzetí Panny Marie ze 17. stol. patří jezero mezi nejznámější a nejoblíbenější turistické atrakce a symboly Slovinska.

Slovinsko - Savica, Bohnijské jezero
Slovinsko – Savica, Bohnijské jezero

Ostrov na Bledském jezeře

Kostelík Nanebevzetí Panny Marie najdete na jediném slovinském ostrově právě uprostřed tohoto alpského jezera. Kdysi dávno zde uctívali Slované bohyni lásky a plodnosti. Později navštěvovali ostrov poutníci. Ty posléze nahradili turisté. Na ostrov („blejski otok“) se dá doplout zastřešenou veslicí. Přímo ke kostelu vede téměř 100 schodů. Je možné si tam zazvonit na zvon. Prý se, dle místní pověsti, vyplní naše toužebná přání.

Slovinsko – Kostelík Nanebevzetí Panny Marie, Bohnijské jezero

Bledský hrad

Bledský hrad, tyčící se na 140 m vysokém ostrohu nad Bledským jezerem, je nepřehlédnutelnou dominantou městečka. Příběh hradu se datuje do roku 1004. Muzeum v barokních prostorách vás provede historií od doby prvního osídlení Bledu, část archeologická zase historií regionu. Já jsem však dala přednost působivým výhledům na vodní plochu, lemovanou horskými velikány. Ostrov s kostelíčkem bylo možné vyfotit z (tajně) otevřeného okna. Poté, co mě ostraha lehce pokárala, jsem z protější strany hradu (též na tajnačku) zachytila cimbuří a věže hradu s pěkným pozadím Alp.

Slovinsko - Hrad Bled
Slovinsko – Hrad Bled

Lázně

Městečko je díky své poloze u Bledského jezera, napájeného již výše zmíněnými podzemními vřídly, významnými klimatickými lázněmi. Přírodní léčebné metody byly aplikovány už v 19. století lékařem a přírodním léčitelem, Švýcarem Arnoldem Riklim. Ten se zde v roce 1852 sám vyléčil. Rikli začal zkoušet vlastní metody léčení, založené na plavání v jezeře, čvachtání se v kádích či v minerálních pramenech, na opalování se a na procházkách. Vzduch, sluníčko a voda byly, dle jeho názoru, zdrojem zdraví. Nemocným kurýroval revma, migrény, vysoký tlak a další neduhy. Lékař nechal ve švýcarském stylu postavit dřevěné domy, vyšetřovny a lázně. Vymyslel různé turistické trasy po okolí. Netradiční formou “rehabilitace” se staly procházky klientů v parku tak, jak je stvořil sám Pán Bůh. Tato (hanbatá) metoda se však příliš nezamlouvala místním lidem. Lékaře považovali za podivína.

Mezi prvními pacienty byli již zmínění poutníci, kteří přišli navštívit kostel, postavený na ostrově jezera Bled. Rikliho úspěch se roznesl po Evropě a dal podnět k dalšímu rozvoji lázeňství a zároveň i cestovního ruchu. Bled začal přitahovat lidi, kteří chtěli strávit svou dovolenou ve zdravém a čistém prostředí. Jeho některé metody (v kombinaci s novými terapiemi) se aplikují i v současné době.

V Bledu si kromě lázeňství a ozdravných pobytů můžete užít jak turistiku, ale i canoeing, surfování, rybaření, golf nebo i lyžování. Bled  je totiž také atraktivním alpským lyžařským střediskem.

Roklina Vintgar

Roklina Vintgar, chráněná přírodní památka, ztělesňuje netknutou a divokou přírodu. Řeka Radovna si tu kdysi dávno hluboko mezi kopci vyřízla cestu. Soutěska je lemována místy až 150 m vysokými, strmými, buky prorostlými stěnami kaňonu. Proud Radovny  v oblasti vytvořil řadu bazénů, peřejí a dalších erozních legrácek. Celá podívaná je zakončena 13 m vodopádem Šum.

Roklina byla objevena v roce 1891 Jakobem Žumerem, starostou nedalekého Gorje a Benediktem Lergetporerem, bledským kartografem a fotografem. Oba byli ohromeni krásou a tajemnem této oblasti.

Slovinsko - roklina Vintgar
Slovinsko – roklina Vintgar
Slovinsko - roklina Vintgar
Slovinsko – roklina Vintgar

Vyrobit zabezpečené turistické cesty, dřevěné chodníky a mostky, ukotvené ve stěnách rokle přes divokou soutěskou, byl náročný a velmi nebezpečný úkol. Veřejnost spatřila soutěsku v roce 1893. Díky výše popsanému systému tehdy zbudovaných lávek a mostků je možné 1 600 m dlouhou rokli pohodlně projít i v současnosti. Cestou jsme obdivovali průzračnost a tyrkysové zbarvení řeky Radovny, zpěněné peřeje, jezírka, a vodopády. Užívali jsme si tu, až na klokotání, šumění a bublání vody, neuvěřitelného klidu.

Ve Slovinsku jsme objevili ještě další skvosty, ale o těch zase příště…

 https://agnesobrazkov.webnode.cz/ 

Přihlaste se k odběru novinek, aby Vám žádný z publikovaných článků neunikl.

Scroll to Top