Pustevny a Radhošť
Být v Beskydech a nebýt na Lysé hoře, Pustevnách nebo na Radhošti, je nemyslitelné. My měli v plánu Pustevny a Radhošť. Původně jsme chtěli od ubytování dojet k lanovce a nechat se na Pustevny vyvézt i s koly, ale vzhledem k počasí jsme pro jistotu zvažovali i variantu autobusem k lanovce a bez kol. Ráno rozhodlo za nás.
Vrcholky Radhoště a okolních kopců se topily v mlze a teplota byla opět kolem 10 stupňů. Půl hodinky na lanovce by nebylo příjemné. Za krásného počasí bychom si zřejmě užili plno zajímavých výhledů do krajiny během pozvolného stoupání o skoro 400 m výškových od nástupní stanice (nadmořská výška 620 m) na Pustevny (nadmořská výška 1018m). Byl čas na plán C. Zbaběle jsme vyrazili autem.
Na parkovišti u Pusteven bylo skoro prázdno (Mapa). Prohlédli jsme si lanovku shora a také Jurkovičovy stavby – Libušín a Maměnku.
Víte, že zdejší lanovka z roku 1940, byla první sedačkovou lanovkou v Evropě? Ta, která Vás vyveze dnes, má trochu odlišnou trasu a pochází z roku 1987. Horní stanice lanovky má od roku 2017 novou budovu postavenou podle návrhu kopřivnického architekta Kamila Mrvy. Je z kamene, dřeva a skla, ale tak, aby krásně zapadla do okolní přírody.
Útulny Maměnka a Libušín
Dnes už archaicky znějící název „útulny“ vystihuje podstatu staveb možná víc než dnešní označení chata. Na zakázku Podhorské jednoty Radhošť vnikly po roce 1897 Jurkovičovy návrhy budov Libušína a sousední Maměnky. Budovy jsou postaveny ve slohu lidové secese s valašskými prvky. Na výzdobě, respektive návrhu kreseb boha Radegasta, portáše Stavinohy a dvou zbojníků, které jsou namalovány v interiéru, se podílel malíř Mikoláš Aleš.
Budovám zhrozila několikrát zkáza (Libušín zachvátil 3. března 2014 požár), ale naštěstí byli vždy zachráněny nebo zrekonstruovány. Mohou a nemusí se Vám líbit. Svými zářivými barvami a ornamenty připomínají nazdobený dort. Pokud milujete minimalismus, asi to není nic pro Vás, ale holt taková zdobná byla secese.
Areál Pusteven spravuje Valašské Muzeum v přírodě a je Národní kulturní památkou. Nedaleko zmiňovaných útulen stojí i dřevěná zvonička, kterou opět navrhl Dušan Jurkovič. Další budovou nedaleko je hotel Tanečnica, postavený v roce 1925.
Cesta na Radhošť
Vyrazili jsme směrem k Radegastovi. Sem tam jsme si připadali jako v Krkonošských pohádkách nebo u Rákosníčka. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Občas se odkryl pohled do údolí. Tu na jedné, tu na druhé straně hřebene podle toho, jak foukal vítr a kde zrovna byly mraky. V jednu chvíli začalo drobně poprchat. Oblékli jsme si pláštěnky a už je nesundali. Pokud nepršelo, bylo v nich aspoň tepleji. Pro zábavu jsme začali počítat turisty, které jsme míjeli. Z Pusteven na Radhošť a zpět k Radegastovi jich bylo 60. Dobře, možná o kapku víc. Nezapočítali jsme návštěvníky kostelíku sv. Cyrila a Metoděje a ani hosty restaurace Horského hotelu Radegast, kde jsme se zastavili na oběd. Taková teplá polévka přišla k chuti.
Radegast
Radegast je slovanský bůh slunce a hojnosti. Je asi nejznámějším symbolem Radhoště. Najít ho můžete v polovině cesty z Pusteven na Radhošť v nadmořské výšce 1105 m. Radegast byl uctíván především Slovany v Pobaltí. Jak se jeho kult dostal až k nám, se neví. Původní socha prý byla vyřezaná ze dřeva s pancířem ze zlata a se strašlivou helmou. Měla být součástí svatyně, kterou nechali zničit Cyril a Metoděj.
Současná socha je kopie díla akademického sochaře Albína Poláška, rodáka z Frenštátu pod Radhoštěm. Vytvořil několik podob. Ta konečná je z roku 1930. Socha má mužské tělo, tvář lví a na hlavě má přilbici v podobě býčí hlavy s rohy. Socha má v pravé ruce roh hojnosti a v levé sekeru. Byla vyrobená z betonu a kameninové drti (bohužel materiál špatně odolával povětrnostním podmínkám). Originál váží 1,4 tuny a měří 320 cm. Ten je dnes uložen v budově radnice ve Frenštátu. Na Pustevnách je replika vytesaná ze žuly. Tu vytesal kameník Jan Sobek z Leskovce u Vsetína z 16,5 t těžkého žulového kvádru. Není nad pořádný kámen 😀 .
Kaple sv. Cyrila a Metoděje
Kaple sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště byla vysvěcena olomouckým arcibiskupem v roce 1898. Původně měla podobu kamenné stavby s bílou omítkou a kupolí v byzantském stylu, aby byla vidět z daleka. I tady se ukázalo, že pro zdejší drsné podmínky není porézní kámen vhodným materiálem. Proto v roce 1924 při celkové opravě byla celá kaple obložena impregnovaným šindelem.
Kaple je jednou z nejvýše postavených církevních staveb v České republice. Zajímavostí je i to, že jedna její polovina stojí na území Rožnova pod Radhoštěm a druhá na území Frenštátu pod Radhoštěm.
V interiéru můžete obdivovat barevné vitráže oken s postavami světců věnované dárci z okolních obcí. Součástí kaple je i kopie tryptichu „Valašská Madona“. Jde o známou scénu Kristova narození zasazenou do valašské krajiny, kterou namaloval malíř Adolf Liebscher při jednom svém pobytu na Valašsku.
U kaple můžete obdivovat i bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje. U vchodu do kaple je také kamenný kříž, který je nejstarší dochovanou památkou na Radhošti.
Po cestě zpět se počasí zlepšilo. Když jsme se vraceli k parkovišti, znatelně přibylo i turistů. Za slunečného počasí to tady občas vypadá hůř než v centrech měst, všude samý turista. Tak s tím počítejte, až se budete snažit pořídit hezkou fotografii a pořád se Vám bude někdo motat před objektivem. Nebo zvolte horší počasí a z fotek toho moc nebude, ale turistu, aby pohledal 😆 .
Pokud jste zvolili cestu jako my, autem na parkoviště u Pusteven, u kaple musíte pomýšlet, kudy se vrátit ke svému plechovému miláčkovi. V případě, že Vás žádná doprava nesvazuje a jste ubytovaní ideálně v Rožnově, můžete vyrazit z kopce dolů po turistické značce. Turistů potkáte méně a krásně se projdete lesem. Hlavně je to z kopce. Jsem lenoch, přiznávám, tudy preferuji cestu dolů.
Věříme, že jste v našem miniseriálu z Beskyd našli alespoň nějaká zajímavá místa k návštěvě. Přejeme Vám při návštěvě Beskyd krásné počasí a nezapomenutelné zážitky.
