Snad každé město má své skryté tajemství, zajímavost nebo připomínku historie. Nejinak je tomu i v Brně. Stačí jen občas zajít do míst, kam běžně nechodíte, podívat se vzhůru nebo naopak dolů. Objevíte tak plno zajímavých míst leckdy s pohnutou historií.
Obsah článku
Na České
Ulice Česká je jedna z nejrušnějších v centru Brna. Najdete tu pestrou směs obchodů, poboček bank nebo gastronomických provozů. A také pár zajímavostí.
Hotel Avion
Hotel Avion je jedním z nejužších hotelů v Evropě; stojí na parcele o šířce 7,5 až 8,5 m a dlouhé 32 metrů. Osmipodlažní hotel nechal v letech 1925-1928 vybudovat restauratér Miroslav Kostelecký podle návrhu Bohuslava Fuchse. Architekt použil železobetonový skelet, který mu umožnil prosklení uliční fasády a zajímavé průhledy v interiéru. Původně se v objektu hotelu nacházel bufet, kavárna, vinárna, hotelové pokoje i byt majitele s vyhlídkovou terasou.
Hotel byl po roce 1948 znárodněn, i když postupně chátral až do devadesátých let sloužil jako hotel. Po roce 1990 byl navrácen restituentům, od kterých jej koupil člen cirkusového rodu Stanislav Berousek. Hotel pak podstoupil dlouhou rekonstrukci. Při rekonstrukci se vycházelo jak z projektu Evy Jiřičné, tak z původních plánů Bohuslava Fuchse. V roce 2022 byl hotel Avion s kavárnou a muzeem otevřen veřejnosti.
Kašna pro lidi i koně
Proti hotelu Avion najdete historickou kašnu. Není nijak velká a dala by se označit trochu hanlivě jako “výtokový stojan”. V průběhu třetí čtvrtiny 19. století tyto stojany nahrazovaly kamenné kašny. Tento litinový vznikl ve firmě A.& E. Gilain v roce 1866. Dodnes se v Brně dochovaly pouze dva. Je to kašna na České a druhá umístěná ve vstupní hale budovy Vodárenské a akciové společnosti na Lesné.
Spodní část kašny tvoří mělká mísa usazená na sloupku se čtyřmi psími hlavami. Voda do velké mísy vytéká z kohoutků zdobených motivem dračích hlav. Sloupek ukončuje mísa ve tvaru mušle, pod kterou jsou čtyři koňské hlavy. Jak je vidět ze symboliky, kašna sloužila kromě lidí i k uhašení žízně pro psy, koně a ptáky.
Stopkova pivnice
Některé při procházce kolem Stopkovy pivnice (Česká 5) zaujme sgrafito, jiné nabídka piva. Hospoda zde byla už v druhé polovině 19. století. Stopkova pivnice dostala své jméno podle hostinského Jaroslava Stopky, který ji vedl před 100 lety. V té době se v jeho podniku potkávali intelektuálové, studenti i měšťané.
Jaroslav Stopka nechal malířem Ladislavem Novákem v roce 1919 vyzdobit fasádu a navíc doplnil interiéry vitrážemi v podobném duchu. Jednalo se o reklamu, která měla hosty ujistit o starobylosti a dlouhé tradici hostince. Sgrafita i vitráže můžeme obdivovat dodnes, i když dům prošel rekonstrukcí, která změnila jeho průčelí.
Mrak
Nad terasou Uměleckoprůmyslového muzea se vznáší objekt Mrak. Ve dne může působit nudně, jako velká bílá střecha nebo deštník, ale s příchodem noci mění svůj vzhled v široké paletě barev.
Barevné efekty vytváří led diody umístěné uvnitř polštáře. Mrak o ploše 300 m čtverečních má tvar ledviny, kterou podpírá šest noh a jistí síť nerezových lan. Objekt je možná tím největším kusem expozice designu Uměleckoprůmyslového muzea. Autorem je Marek Jan Štěpán z Ateliéru Štěpán.
Socha Pátera Středy
Kontrast dobra a zla i vzpomínka na obléhání Brna Švédy. Tak by se dala zkráceně popsat socha pátera Martina Středy. Od slavnostního odhalení dne 15. 8. 2020 stojí v blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie na ulici Beethovenova.
Martin Středa byl rektor brněnské jezuitské koleje a také muž, který se významně podílel na úspěšné obraně proti švédskému obléhání Brna v roce 1645. Pomáhal nejen duchovní podporou, ale i svými organizačními schopnostmi. Na jeho počest byla pojmenována už od roku 1898 ulice Středova, propojující ulice Česká a Veselá.
Inspirací sochaři Janu Šebánkovi pro sochu byla legenda, kdy údajně poslední dělová koule, kterou Švédové na Brno vypálili, dopadla těsně před P. Martina Středu, dokutálela se k němu a zůstala ležet. Samotný autor o soše řekl: „Východiskem při samotném návrhu pro nás s architektem Janem Kratochvilem byla právě tato legenda o dělové kouli. Vytvořili jsme třímetrovou figuru pátera Středy, který se modlí, a právě modlitba je v kontrastu s dělovou koulí, která mu leží u nohou na metrovém podstavci. Jedná se tedy o klasický křesťanský kontrast dobra a zla, kdy dobro reprezentuje morální čistota a síla, a zlo zase dobyvačná agrese.“
Zelný trh
Masné krámy
Jen nenápadný reliéf s atributy řeznického řemesla dává tušit, že na Zelném trhu byly kdysi masné krámy sloužící k prodeji čerstvého masa a výrobků z něj. Čtvercový reliéf s překříženou sekerou a sekáčkem je umístěn ve zdi dnešního divadla Reduta nedaleko sochy Mozarta.
Masné krámy byly na Zelném trhu, blíž k Petrovu, už od 14. století. Později jim bylo vyhrazeno místo v dolní části Zelného trhu v ulici Květinářská. Tuto ulici v podstatě vyplnily; krámy zaujímaly celý prostor ulice, která byla v té době nahoře a dole uzavřena brankami. Ke zrušení masných krámů došlo v roce 1891.
Socha Mozarta
Sochu Mozarta stěží přehlédnete. Na vrcholu sloupu stojí na hraně klavichordu socha dítěte s jedním křídlem na zádech a s dospělou tváří. Socha má být klasicistní alegorií radosti, svobody a vzletu i symbolem touhy po svobodě. Socha z černého bronzu zdobí náměstí od roku 2008. Zpodobňuje Wolfganga Amadea Mozarta, který v divadle Reduta koncertoval jako jedenáctiletý spolu se svojí starší sestrou Marii Annou (přezdívanou Nannerl). Bylo to o Vánocích v roce 1767. V Brně byli ubytováni u hraběte Františka Antonína Schrattenbacha v Schrattenbachově paláci, dnešní Mahenově knihovně na Kobližné ulici. Mozart s rodinou v Brně setrval od 23. prosince do 9. ledna 1768.
Lavička Václava Havla
Lavičku Václava Havla najdete v Brně na Kapucínských terasách. Není to úplně typická lavička; jedná se o dvě židle u kulatého stolu, kterým prorůstá strom. Můžete zde meditovat, číst nebo vést dialog se sousedem. Toto nezvyklé ztvárnění lavičky má na svědomí již zesnulý designér Bořek Šípek a jeho syn Dalibor.
Místo umístění není náhodné. Kapucínské terasy jsou jen kousek od Divadla Husa na provázku, které je propojené s tvorbou Václava Havla už od 60. let 20. století. Navíc na Kapucínské terasy se dostanete od divadla uličkou, která nese od roku 2014 jméno ulička Václava Havla. Umístění lavičky navrhl Havlův blízký přítel Petr Oslzlý, který dříve působil jako dramaturg a režisér Divadla Husa na provázku.
Výbuch v hotelu Evropa
Možná jste si někdy všimli, že dům na rohu ulice Jánská a Masarykova, naproti lékárně u Červeného raka nemá jednotnou fasádu. Dnes tu sídlí několik firem a najdete tu Knihkupectví Academia. Dřív v tomto domě býval hotel Evropa s vyhlášenou kavárnou v přízemí.
A právě hotel byl místem tragédie, která se odehrála 30.července 1933. Den předtím se zde ubytoval dlouhodobě nezaměstnaný stavitelský asistent Zdeněk Knopp se svou přítelkyní a dvouměsíčním synem. Ráno druhého dne v jejich pokoji nastal výbuch. Nezaměstnaný Knopp, který navíc trpěl depresemi, odpálil dynamitové nálože. Výbuch poškodil budovu v délce 20 metrů od prvního do čtvrtého poschodí a velká část čelní stěny do ulice Jánské zmizela. Domy v okolí měly rozbitá okna a poškozené výlohy. Zemřelo sedm lidí, mezi nimi i strůjce neštěstí s rodinou. Dalších asi 50 lidí bylo zraněno. Po tragédii byla sice budova opravena, ale fasáda na straně výbuchu zůstala už jen strohá, účelová.
Paridův soud
Přístavba úzkého křídla hotelu Grand, umístěného mimo uliční čáru má na sobě umístěnou mozaiku s výjevem Paridova soudu neznámého autora. Paris, syn trojského krále Priama se měl rozhodnout, které ze tří bohyň (Héra, Athéna a Afrodita) věnuje jablko a určí ji za nejkrásnější. Princ Paris rozhodl, že zlaté jablko náleží bohyni lásky – Afrodité. Afrodita mu za to pomohla získat nejkrásnější ženu té doby, manželku spartského krále Meneláa, krásnou Helenu. A vypukla Trojská válka.
Přístavba úzkého křídla z roku 1901 je dílem vídeňských architektů Ernsta Lindnera a Theodora Schreier a reprezentuje středoevropskou secesi. Samotný hotel Grand byl postaven v letech 1868–1870 v novorenesančním stylu majitelem Josefem Wernerem. Hotel byl ve 30. letech 20. století upraven architektem Jindřichem Kumpoštem. Už od svého vzniku patřil k reprezentačním hotelům Brna. Nocoval v něm např. císař František Josef I, vynálezce Thomas Alva Edison i automobilový závodník Michael Schumacher.
Vodní schody na Baštách
Nedaleko dopravního uzlu Hlavní nádraží najdete neobvyklý vodní prvek – Vodní schody. Spojuje ulici Bašty a Denisovy sady na úbočí Petrova. Za jejich vznikem stojí rekonstrukce Denisových sadů. Vznikly v původně zanedbaném místě, na konci slepé ulice, kam nikdo moc nechodil. Dnes spojují park, vybízí k posezení a mnohé i k osvěžení. Jejich tvůrce, architekt Petr Hrůša, dostal prý nápad na netradiční dílo při poslechu skladby Obrázky z výstavy od Modesta Petroviče Musorgského.
Brno má zajímavou historii, kterou připomínají sochy Pátera Středy nebo Mozarta. Najdeme zde místa, která přežila pády i vzestupy (Hotel Evropa, Avion), moderní (Mrak, Vodní schody) i staré (kašna pro koně). To vše a mnoho dalšího tvoří pestrou mozaiku města Brna.
