Explore Brno: discovering the known and hidden attractions of Brno

Jak jsme vydali knihu

Splněný sen aneb v Černovicích* mají taky hezký park

*v Brně-Černovicích sídlí psychiatrická nemocnice

Vydání knihy je dřina, ale sny se mají plnit, i když se zdají být nemožné. My jsme se rozhodli jeden takový zrealizovat.

Jak to začalo

Začalo to nevinně, jak tyhle věci zpravidla začnou. Na výjezdním zasedání našich blogerů jsme diskutovali, jak vylepšit články. Každý z nás má své pole působnosti, které ho baví a zajímá. Tak nějak přišla řeč i na Brno, které nás všechny spojuje. Proč nepsat o něm? Milujeme ho. Někteří z nás mají až encyklopedické znalosti různých míst, případně jsou schopni tyto informace dohledat. Tak vznikl cyklus článků „Malý turistický průvodce Brnem“, který se utěšeně rozrůstá.

A pak to přišlo. NÁPAD! Co z těch článků udělat knížku?

Pořád se nás kolegové cizinci ptají, kam se mají jít v Brně podívat. Většinou básní o Praze a jejím historickém jádru. Nejsme sice Praha, ale krásných míst tu máme taky dost. I ten orloj máme! A rozhodně se o něm hooodně mluví. Napíšeme průvodce a v angličtině!
To jsme ještě nevěděli, do čeho jdeme…

Praha
Praha

Okukování konkurence

Knihy byly základem hledání toho stylu. Každému průvodci, kterého jsme v knihkupectvích okukovali, něco chybělo.

  • Spousta textu, málo fotografií.
  • Moře fotografií a nic moc textu.
  • Trocha textu, trocha fotografií a tištěné mapy.
  • Celkově málo průvodců v angličtině.

Tištěná mapa je zlo. Nevíme, kde stojíme a mapou otáčíme na všechny strany. Proč někdo neudělá ty mapy interaktivní? Jak mám proboha vědět, kde jsem, když na domech není napsaná ulice, nebo je v „cizinštině“. Dodnes vzpomínáme na hodinové bloudění s cílem nalézt ulici Király utca v Budapešti.

Mapa
Hledání v mapě

Máme plán

Co se nám v průvodcích líbí? Krásné fotografie zmíněných míst. Protože jen dle popisu občas nějakou zajímavost prostě nemůžeme najít. Například, už jste někdy v Brně hledali zazděného radního? Přes stolky restaurace jej snadno přehlédnete.

Máme rádi stručnější informace o historii než několikastránkové texty. To při prohlížení města prostě nečteme, nestíháme to. A nutně, ale opravdu NUTNĚ potřebujeme mapu zmíněných míst v mobilu, abychom věděli, kde jsme.

Na závěr, nemůže to být přece jednoduché, musí to být průvodce v angličtině. Aby všichni ti kolegové, cestovatelé si mohli pořídit knížku, naskenovat mapu do mobilu, spokojeně brázdit ulice Brna a obdivovat Brněnské památky.

Obsah knihy

Nastalo urputné přemýšlení, jak knihu udělat. Co bychom měli zahrnout, jak ji upravit, aby byla jiná než ostatní. S přípravou padl i termín, do kdy chceme knihu vydat. A to jsme dělat neměli.

Znáte tetu Kateřinu ze Saturnina? S oblibou používala různá rčení. Tak, která by se hodila na přípravu knihy?

  • „Práce kvapná málo platná.“
  • „Co si nezkazíš sám, zkazí ti jiní.“
  • „Kdo není připraven, je překvapen.“
  • „ V nouzi poznáš přítele.“

Začal boj. Místy to bylo i o život nebo zdraví. Boj s časem, termínem, zničeným harddiskem s daty a posedlostí dokonalostí. Mimochodem, věřte, že dokonalé to nebude nikdy.

Fotografie

Fotky to je kapitola sama pro sebe. Výhoda místa, kde žijete a pracujete tví v tom, že se na stejné místo můžete kdykoliv vrátit. Za lepšího počasí, až zmizí to ošklivé lešení, přestanou kopat uprostřed silnice, atd. Fotografové dodejte si další situace, které jste zažili. A tak najednou zjistíte, že to samé místo fotíte už snad podvacáté. Ale i to má určitou výhodu. Už víte, odkud bude záběr ten nej.

Občas pořídíte nechtěně i mnohem zajímavější záběr, než jste čekali. Třeba, když se snažíte vykrýt to naprosto nehodící se lešení hyzdící budovu. Někdy, ale zavazející předměty nebo objekty jen tak neodstraníte. Třeba malá jasně zelená auta, která rozváží po Brně jídlo. A zrovna ta, díky své barvě, v ulicích září.

Další takový všudypřítomný objekt jsou popelnice a ještě lépe odpadkové koše. Schválně, až půjdete do centra Brna, tak se na ně zaměřte. V parku na Špilberku jsou historické litinové, v centru tu pak máme hranaté snad ještě socialistické, moderní polokruhové nebo betonové válce. A šlo by pokračovat dál. Možná by stálo za to udělat samostatný článek třeba s názvem “Vývoj odpadkové kultury v Brně”? Už se vidíme, jak pořizujeme atraktivní záběry odpadkových košů. Co vy na to?

Brněnské koše
Brněnské koše

Korektor, přítel či nepřítel?

Texty psané v angličtině musely být zkontrolovány. Někdo nezávislý měl posoudit, jestli je text srozumitelný i pro někoho jiného než autory. První volba nedopadla úplně nejlépe. Druhý pokus pak rozvířil virtuální prostor množstvím vyměňovaných zpráv ve skupině na instant messengeru. Přes chat létalo nesčetné množství argumentů a diskuzí, proč ten daný výraz je nejvhodnější. To máte tak, když se sejdou 3 perfekcionisti, kteří se nespokojí s nedokonalou prací, zejména tou svou. Neustálé přemítání, jestli bude lepší říct to takhle nebo jinak nebo ještě jinak, hledání, jak to říct úplně jinak. Vysvětlování, proč ta moje verze věty je lepší než verze profíka angličtináře. Protože on nepochopil podstatu věci.

Pomalu a jistě byly do akce kniha vtaženy i naše drahé polovičky. Neustálé večerní pípání příchozích zpráv se dost těžko vysvětluje. Obzvlášť, když dohromady diskutují tři různí lidé. Běžně se stávalo, že jste dělali něco jiného a pak jste se museli prokousat 30-ti zprávami, když Vám ostatní v diskuzi někam utekli. Nedej bože, pokud si zbylí dva začali řešit i něco jiného mimo knihu. Dohledat pak původní dotazy a odpovědi bylo peklo.

Proboha zálohujte!

Když už máte knížku v celku graficky i textově hotovou a už se jen babráte s drobnými opravami, počítejte s tím, že vás vždycky může něco zaskočit. A to je stoprocentní. Vzpomínáte si, jak hackeři napadli nemocnice a tím je odstavili? A napadlo vás někdy, že šifrovací virus můžete chytit taky? No jo a úplně snadno! Stačí, když vám z důvěryhodného zdroje na Gdisk nakopírují excel a vy ho, v blažené nevědomosti, otevřete. Do hodiny je všechno tam, kde slunce nesvítí. My měli více štěstí, jak rozumu. Nebýt drahé polovičky, která neustále připomínala „zálohuj hlavičko, zálohuj“ bychom měli 8 měsíců nenávratně v těch oněch místech. Díky ti poklade! Takto jsme sice přišli o hardisk (ono ho to nakonec uvařilo), málem celý notebook, nějaká data (těžko říct jaká) a spoustu vlasů, ale knihu jsme měli ve verzi o 3 dny zpět. Uuufff!

Nakladatelství nebo samonáklad?

V okamžiku dopsání první verze a začátku korektur se rozběhla další fáze. Bylo potřeba přenést knihu z grafického editoru v počítači na papír. Jak na to? Upíšeme se krví nakladatelství? Bude o našeho mazlíka mít vůbec někdo zájem? Bude nám do toho někdo zasahovat nebo si vše uděláme sami? Bylo rozhodnuto – samonáklad.

Když to má někdo zkazit, tak jedině my.

Rozjel se další kolotoč. Hledání a zjišťování, kdo je schopen realizovat naše představy a za jakou cenu.
Je neuvěřitelné, jak si člověk vydávající knihu systémem „sám si vařím, sám si peru“ rozšíří obzory. Hodí se grafický design, polygrafie (technologie tisku), ale i zeměpis a geografie. To, když až detektivně pátráte po umístění konkrétní kanceláře nebo provozovny té nebo jiné tiskárny. Ať žije internet! S ním je to snazší.

Tiskárna

Pokud sami navštívíte tiskárnu, je potřeba mít jasnou představu jak bude kniha vypadat. A když jste v této oblasti nováčci jako my, zíráte i když jste si leccos načetli. Potřebujete pořešit gramáž papíru, obálku, rozměry a hlavně odhad ceny. V tiskárně Vám ukážou vzorky papíru a jak vypadá finální úprava (v našem případě laminace) obálky. A jste opět ztraceni, na první pohled je to stejné! V hlavě vám to šrotuje. Co teď? Naštěstí ochotná pracovnice tiskárny sáhne do blízkého regálu, kde jsou už hotové knihy. Spadne Vám kámen ze srdce. Listujete knihami a prohlížíte, jak která úprava obalu a papír vypadají, když už tvoří knihu. I tak je to těžké rozhodování.

Zkušební nátisk [1] 

Každý z nás už nejspíš někdy tiskl fotografii. Taky Vás tak neúnosně štve, že v počítači je fotografie naprosto luxusní a z tiskárny vyjede tmavá nebo světlá a rozhodně méně zajímavá fotka? My si naše tisky zkoušeli na tiskárnách u všech doma. Jednou byly fotografie do žluta, na druhé do červena a hádejte…  Jo, ta poslední byla modrá. Tedy pokud Vám záleží na hezkých fotkách, bez zkušebního nátisku se prostě neobejdete. Příprava podkladů pro tiskárnu je ze začátku pohoda.
Tiskárna vám řekne, že obálku chce ve vektorech a tělo knihy v PDF. Dodáte požadované a řeknete, že kdyby bylo něco potřeba ať se na vás obrátí, že cokoliv předěláte či doděláte.

Nastalo období čekání. Následované obdobím radosti, když jsme si jeli do tiskárny pro první nátisk. Závěrem byla fáze děsu a nespokojenosti.

Tiskárny využívají služby svých grafiků. V našem případě se stalo následovné; paní grafička dokument s obsahem knihy a fotografiemi zkomprimovala, čímž docílila „rozkostičkování“ některých větších fotografií. Obálka měla o 2 mm menší rozměr, naše chyba, ale paní grafička obálku nakopírovala a aniž by kopii fotografie nějak upravila, nechala obálku vytisknout. Docílila vytvoření rozkošné „dvojstřechy Jezuitského kláštera a dvojkopí Jošta“. No nakonec jsme si to vysvětlili. Když máte moooc velkých fotografií, holt musíte knihu rozporcovat na menší soubory, aby nedošlo k jejich „znehodnocení“ komprimací. Člověk se pořád učí.

Distribuce nátisku korektorům, doba Covid-19

No a do toho všeho vám vtrhne nějaká epidemie s karanténou (Covid-19). Najednou je všechno jinak. Termíny přestávají platit, odsouvají se na později. Už jen předání zkušebního výtisku se stává velkým dobrodružstvím. Podívat se chtěli všichni. Taky to bylo potřeba. Každý odhalil něco.

Ale jak si knihu předat, když je omezený pohyb obyvatel?

Naštěstí aspoň něco bylo povoleno. Jíst se musí! Předávky se uskuteční cestou na nákup. Nevím, jak ostatní, ale já si připadala jako tajný agent.

Odjezd v dohodnutý termín, byl potvrzen prozvoněním. Pustou ulicí jede auto, zastaví. V jednom domě v sousedství se pohne záclona. Z vozu vystoupí maskovaná osoba s balíčkem. Zazvoní. Rozhlíží se po okolí. V dáli ji pozoruje jakýsi civil na kole. Ozvou se kroky, klíče v zámku. Dezinfekce. Druhá maskovaná postava natáhne ruku. Proběhne výměna balíčků, pár slov a rychle do auta. Následuje odjezd.

Je to tady!

Karanténa pominula. Život se vrátil k normálu. Tedy zdánlivě. Jeden den mi přišla zpráva:

„Jedu pro TO.“

Kniha je na světě. Zabalená do úhledných balíčků v ochranné folii. Jsme autoři. Zatím nám to asi nedochází.
Boj stále nekončí. Nastává fáze dvě, musíme knihu Explore Brno prodat. Držte nám palce.
Naše knížka je dostupná v brněnských knihkupectvích, informačních centrech TIC BRNO a na internetu:

A jak náš mazlík vypadá? Podívejte se na knižní upoutávku. Snad Vás nadchne tak, jako nás.

 

[1] zkušební nátisk je tisk pouze jednoho výtisku publikace pro kontrolu textu, barev, obálky atd.

Sdílejte článek

Share on facebook
Share on twitter
Share on whatsapp
Share on email

Přihlaste se k odběru novinek, aby Vám žádný z publikovaných článků neunikl.

Hledat na blogu

Nejnovější články

Rubriky
Scroll to Top